Povídky gruzínských spisovatelů z minulého století oživují svět staré Gruzie. Najdeme v nich příběhy o lásce a nespravedlnosti (například Daniel Čonkadze ve "Suramské pevnosti"), pronikavé pohledy na chyby a problémy tehdejší společnosti (Ilia Čavčavadze v povídkách "To že je člověk" a "Pod šibenicí") i dramatické scény lidového odporu proti útlaku (Alexandre Kazbegi "Chevisberi Goča").