Výbor nejkrásnějších N. básní socialisticky bojovných, přírodních i milostných, jež poskytnou mladému čtenáři hned napoprvé obraz o košatosti N. básnického zjevu.
Průřez básnickým dílem Fráni Šrámka, národního umělce, člena generace z konce století, od jejíhož symbolismu a dekadence se významně liší svou jasností, zpěvností a lidovostí. V básních tohoto výboru jsou zastoupeny všechny charakteristické znaky jeho poesie - protest proti válce, oslava přírody a lásky i rodného kraje, vyrovnání se stářím a pozdrav novému životu po osvobození v květnu 1945. "Tento hlas, dojímavý svým vroucím lidským citem, silný a jasný svou láskou k životu, krásný svou kouzelnou prostotou a průzračnou čistotou mateřštiny, zní stále živě."
Knížečka obsahuje dva cykly - Otci, Matičce. Dále zde jsou některé básně ze sbírek: Knihy veršů výpravných, Knihy epigramů, Zpěvy páteční, Prosté motivy, Písně kosmické, Balady a romance. Doslov napsal Jan Pilař a na obálce je kresba Mikoláše Alše.
Bezprostřední příčinou této Neumannovy básnické parafráze byla báseň Františka Halase "Staré ženy" v níž se autor pozastavil nad fysickým stářím a bezmocí, nad umírajícím člověkem a biologickým zánikem, ale ve svém hlubokém pesimismu, ba začínajícím existencialismu vytvořil přitom báseň antihumanistickou, antisociální. S.K. Neumanna pobouřila Halasova báseň do té míry, že mu vnutila do ruky pero, aby proti ní obhájil skutečný humanismus, pravý lidský cit a ideovost poesie. Neuvědomuje si jako Halas hrůzu a ošklivost ze stárnutí člověka, neboť jej nechápe jen jako fysiologickou bytost. Zpívá proto zpěv úcty a radosti na krásu starého dělníka, na krásu člověka, kterého pochopil jako společenskou bytost. V jeho básni už není hrdinou člověk jakýkoli, člověk odosobnělý a abstraktní, ale je to dělník, jediný důstojný hrdina života a práce, jediný vykupitel "dní našeho života". (Podle Lad. Štolla a dosl.)
Výbor z lyriky, jejíž vrcholné básně "vešly do zlatého pokladu naši socialisticko-realistické poesie" (Z.K. Slabý). První oddíl výboru - "Již vzhůru, psanci této země!" - uvádí verše z první republiky, v nichž se autor staví za cíle dělnické třídy a bojuje proti kapitalismu. Oddíl "Tichounce" je výběrbásníkových veršů milostných a osobních. V "Portrétech" charakterisuje v umělecké zkratce velké zjevy politiky i umění. "Manifesty" vyjadřují básníkovo umělecké i lidské kredo - boj za mír a za život, závěrečný oddíl - "Básníci jsou pro mír" - shrnuje tvorbu, motivovanou pobytem v koloniích a verše protiválečné, zakončené básní nejcharakterističtější - "Bez obav". (Podle ediční pozn.)
Výbor z poesie, kresba na obálce od Františka Gellnera, kresba frontispice od Kolomana Sokola z roku 1930. Obsah : I. Po nás ať přijde potopa! II. Radosti života III. Nové verše IV. Verše politicko-satirické
Ve verších, naplněných vnitřní pohodou, laskavým humorem a lidovou moudrostí, zachytil S. Čech obraz typické české vesnice z první poloviny minulého století. Vyvolal kouzlo podvečerních a svátečních besed, k nimž se jeho otec scházel s liteňskými sousedy pos starou zámeckou lipou. Sedlák i krejčí, učitel i vysloužilý voják, šenkýřka, pojezdný i potulný houslista vyprávějí střídavě své životní příběhy a zážitky. Jejich historky, zasazené do formy rámcového vyprávění, uzavírá nadšeným přípitkem mlynář, vlastenec havlíčkovského rodu a typ politického i kulturního buditele.
Výbor je rozdělen do tří částí, z nichž každá je spjata thematickou příbuzností. V prvním oddílu jsou básně čerpající látku z přírody, z bájí, pohádek a pod., v druhém oddílu jsou básně zpracovávající themata z historie cizích národů, ve třetím z historie naší vlasti. Řazení uvnitř oddílů je pokud možno chronologické.