Svatopluk Čech
1846 - 1908
česká
nehodnoceno
Mé hodnocení
- první vydání v roce 1873 v časopise Lumír GENEALOGICKÁ CHARAKTERISTIKA: Epická báseň o sedmi zpěvech s národně historickou tématikou. LITERÁRNĚ HISTORICKÝ KONTEXT: Svatopluk Čech žil v období národního obrození, vyrůstal pod vlivem svého vlasteneckého otce a verši zejména K.H.Máchy a Jana Kollára. Jedná se o první větší epickou báseň Svatopluka Čecha, avšak text je pro Svatopluka naprosto typický (národní, veršovaný). NÁMĚT: Námětem Čechovi posloužila skutečná náboženská skupina adamitů, která se nejpravděpodobněji osamostatnila v roce 1420, vyznávala mnohoženství. Historické prameny o adamitech hovoří jako o "zvrhlé sektě, která za hřích nepovažovala naprosto nic". Ještě v roce 1421 sektu dle historických pramenů rozprášil Jan Žižka. KOMPOZICE: Sedm zpěvů je dále členěno. Na začátku skoro každého zpěvu je text "vypravěčův?" neoznačený, jinak podobně jako v dramatu - vždy textu předchází řádek označující název postavy, která hovoří. DĚJ: První zpěv naznačuje vznik adamitů, popis jejich filozofie. Postava nazvaná Mojžíš pálí bibli jako satanský text napsaný lidmi. Všichni jásají, že v nich je Bůh a že je určitě super, když bude každá žena patřit všem atd. Mojžíš: "Zítra hubme Satanova syna, pro dnes rozkoše se chopme číší! Na kobercích květů, v libém šeru Objímejme vábnou boží dceru; blaha zdroj, co ze rtů sladkých prýští..." Ve druhém zpěvu (bez úvodního textu) se seznamujeme s Adamem a Henochem, kteří cítí, že s adamitskou vírou je něco v nepořádku. Sami se adamity necítí, ale již nyní předpovídají, že právě oni dva budou vždy samotné jádro adamitů. Zpěv třetí: skupina se vrací z loupežné výpravy. Samson přináší k nohám Mojžíše krásnou živou ženštinu, ten dožaduje vysvětlení, co to má znamenat - ačkoliv obvykle zajatce neberou, Samson se rozhodl tuto kněžku ušetřit a žádá od Mojžíše, aby ji přijal mezi adamitky. Kain odporuje, že ji mají zabít. Ve třetím zpěvu je vícekrát hezky popsaná krutost adamitů: Kain: "Na kamenné desce, mnichů hrobě, mladistvá se matka choulila, k ňadru krásné přivíjejíc robě ustrašeně zraky poulila. Chvíli zřel jsem pěkné na skupení -- matka zděšena své robátko šatem zastřela jak po lupení růže ukrývá své poupátko -- zafičel můj cep a rudou vlnou zbordil poupátko i růži plnou..." Mojžíš nakonec řekne, že kněžka je krásná a proto "bohů sestrou dívenka tak buď", k radosti Adama, který v ní spatřuje nebezské anděly. Ve čtvrtém zpěvu se blíže seznamujeme se Sulamit, adamitkou, která ačkoliv dává všem, miluje Adama, a krásná i když stále ještě spící kněžka je jí trnem v oku. Lilita a Jiřík se také objevují zde, jsou to adamitské děti, malé, hodné, nevinné (Lilita si stěžuje na Kaina. Dost pravděpodobně by Kain rád i ji anebo s ní občas i něco má, holt všechny ženy všem, tak i ty malé). Ještě se tu objevuje první zmínka o tom, že se Táborníci chystají na adamitky. V pátém zpěvu se probouzí Jitka, krásná kněžka. Adam jí vysvětluje, že se nemá čeho bát, že ji ochrání atd. - prostě že ji miluje. Adam od ní odejde. Přijde za ní Sulamit, ta Jitce s dýkou v ruce vysvětlí, že Adam patří jen jí a zabije ji. Zpěv šestý: Adamité se chtějí potěšit s krásnou kněžkou, a i když Henoch i Samson nenápadně naznačují, že až bude zcela zdravá, bude s ní více "srandy", Mojžíš s adamity souhlasí a v čele všech se vydá do jeskyně, kde spí už mrtvá kněžka. V jeskyni Adam klečí nad kněžkou. Oznámí všem, že je mrtvá a pak se chytne s Mojžíšem, že už s nimi nebude, že už nechce být adamitou. Mojžíš souhlasí a vydá rozkaz, aby tedy Adama upálili - vtom vstává Sulamit, ať si to rozmyslí, že ona chce s Adamem. Což tedy Mojžíšovi vůbec nevadí, a tak dají přioutat k hranici Adama i Sulamit. Rozhodnou se ale hranici zapálit až poté, co svedou boj s Táborníky. Zpěv sedmý: Zatímco jsou všichni adamiti šťastní, přichází k nim husický kněz, aby jejich víru obrátil správným směrem; dal jim šanci obrátit se. Ale smůla, Mojžíš ho setne kyjem. Tak začne boj. Z dálky na ně střílí nějaký tábornický lučišník povzbuzován slepou starou ženštinou z tábora. Zabije Adu i Mojžíše (Mojžíš je trochu překvapen a i s šípem v boku strašně dlouho mluví než umře). Žižka vyzývá své lidi, aby je hezky pobili a zajatce nebrali. Kain čapne Lilitu a snaží se s ní utéci kamsi pryč (té se to moc nelíbí). Samson tedy "majzne" Kaina kyjem a obě děti chce vzít do bezpečí. "Proti nim se čeří, vypíná vlna boje děsném ve příboji a v ní Samson s něžným břemenem navždy pohřbil strašnou sílu svoji..." Je po bitvě, Žižka nakazuje nechat Henocha živého, jako staršího, který podá svědectví o barbarství adamitů. Potom si všimnou i Adama a Sulamit. Henoch jim říká, že jsou "husité to námi zajatí", ale Adam se práskne tím, že není adamita ani husita. "Kým tedy jsi?" ptají se táborníci, on chvíli mluví, vysvětluje jim svou filozofii života. Žižka však prohlásí: "Adamitů horší bludař jest" a tak zapalí hranici a Adam i Sulamit umírají. POSTAVY: Vedlejší postavy ze skupiny adamitů: adamité a adamitky - blíže neurčený počet členů náboženské skupiny, Ada, Samson, Jubal, Kain - záporná postava, Lilita + Jiřík: adamitské děti, symboly nevinnosti Postavy ze skupiny táborské: husitský kněz, Hoch - z družiny táborníků zabije Adu i Mojžíše, Tábornitka - slepá žena, dodávající odvahu Hochovi, vůdce čety táborské - Jan Žižka Ústřední postavy Mojžíš: vůdce skupiny Sulamit: miluje Adama Henoch: starší muž; přítel Adama - pochybuje o Mojžíšově učení Adam: mladý muž, zamiluje se do Jitky, pochybuje o Mojžíšově učení Jitka: překrásná kněžka, kterou zabije Sulamit ČAS: Určení času je obzvláště složité. V celém románu není ani zmínka o datu či době, po jakou se odvíjí děj. První zpěv naznačuje samotný vznik adamitů, poslední pak jejich konec. Z historických pramenů se mi podařilo zjistit, že adamité se od ostatních husitů odloučili na podzim 1420 a u Nežárky byli poraženi na jaře roku 1421. Lze tedy předpokládat, že se děj básně neodehrává déle než rok. PROSTOR: Explicitně není nikde uvedeno, můžeme se ale domnívat, že se jedná o Ostrov u Hamru nad Nežárkou, čemuž nasvědčuje i zpěv první: "Ostrove! Jak snící pachole v Nežárčině odpočíváš lůně..." SMYSL A HODNOTA DÍLA: Kromě zřejmého účelu informovat a předvést situaci adamitů, nese zajisté báseň poselství o době, v níž byla napsána. Nácházíme zde rozpory mezi kolektivem a jedincem, ideály a skutečností i idealismem a materialismem. Tyto rozpory prochází celým dílem, nejvíce je však pociťujeme u Adama i Honecha ve druhém zpěvu a v samotné dějové zápletce. Jako podstatné pro dnešní čtenáře považuji informaci o samotné skupině adamitů, ale i o krutosti, která je v básni (obdobně jako ve skutečnosti) doménou adamitů, stejně jako husitů. Toto dílo nepovažuji za vyhaslé, neboť problémy, na které Čech reagoval ve druhé polovině 19. století, jsou v určitých adaptacích aktuální i v dnešní době. Čech hlavně varuje: Svobodu ano, ale všeho s mírou - jinak to zle dopadne a cesty zpět není. ZÁVĚR: Kniha má něco kolem 100 stran. Obsahuje spoustu přírodní lyriky, takže kdo není na tento druh literatury zvyklý, velmi pravděpodobně se mu bude číst dost špatně.
Publikováno:
1897
Výbor z veršů Svatopluka Čecha se soustřeďuje na prvních 15 let jeho tvorby, na básně z let 1868-1883. Těžištěm výboru jsou dvě rozsáhlé skladby: Václav z Michalovic a Lešetínský kovář. Tyto skladby jsou doplněny drobnějšími a málo známými básněmi. Kompozice knihy je chronologická. Básně jsou řazeny tak, jak asi postupně vznikaly, v posloupnosti jejich prvního uveřejnění. Výbor uspořádala, medailón o autorovi napsala a chronologii života a díla sestavila Jaroslava Janáčková. Edičně připravila Milada Chlíbcová. Ediční poznámku napsaly Milada Chlíbcová a Jaroslava Janáčková. Vydání první.
Publikováno:
1916
ISBN:
22-085-83
Z předmluvy: "... R. 1889 po velikém úspěchu svých dvou broučkiád předsevzal si básník navštíviti severovýchodní část vlasti své a shledati tam materiál k nové tendenční práci... Cestou si S. Čech zaznamenával pilně tužkou do zápisníku svoje pozorování a zkušenosti, aby byly podkladem jeho pracím... vše, co básníka těšilo amile překvapovalo, ale i co ho mrzelo a zabolelo..." F.S.
Publikováno:
1910
Sebrané spisy Svatopuka Čecha, díl X. Ve stínu lípy – Jitřní písně – Nové písně – Z potulek
Publikováno:
1902
Epos inspirovaný básníkovým pobytem v Dánsku. Hrdinkou je dcera Přemysla Otakara I., provdaná za dánského krále Waldemara. Čech ji představuje jako ideál české ženy. První knižní vydání; první publikace proběhla po částech v letech 1883 až 1884 v Květech. Svazek 7 a 8 edice Kabinetní knihovna.
Publikováno:
1885
Dagmar: Tuto báseň uveřejnil jsem ve „Květech“ r. 1883 a 1884, v knize vyšla poprvé r. 1885 a ve čtvrtém vydání r. 1898. Adamité: Tuto první větší epickou báseň svoji uveřejnil jsem r. 1873 v „Lumíru“. S. Čech
Publikováno:
1903
pravděpodobně jeho nejlepší román, líčí zde své mládí a studium na gymnáziu.
Publikováno:
1957
Společné vydání všech výletů pana Broučka. Pan Matěj Brouček, majitel pražského činžovního domu, se ne vlastním přičiněním vydává na podivné cesty časem a prostorem. Měšťák, který se zajímá jen o hmotné statky a své osobní pohodlí, je konfrontován s lidmi a mimozemskými bytostmi, kteří uvažují docela jinak. Po návratuze své oblíbené vinárny je pan Brouček unesen na Měsíc, kde se setkává s jeho obyvateli, překypujícími bujnou fantazií, ale neschopnými pochopit reálný pozemský život. Podruhé se propadne do doby husitských válek a ocitá se mezi odhodlanými obránci Prahy. Třetí cesta pana Broučka vede na Jubilejní výstavu průmyslu a umění Čech, kde zažije pitoreskní dobrodružství.
Publikováno:
2013
ISBN:
978-80-7390-034-2
Spolu se Slavií jeden ze dvou Čechových symbolických eposů. Děj této veršované skladby popisuje rozbouřený oceán a katastrofu lodi. Loď Evropa přepravuje politické vězně do vyhnanství. Jejich vzájemné neshody způsobí katastrofu lodi.
Publikováno:
1886
Hanuman je zvířecí epos. Obsahuje deset zpěvů. V prvním zpěvu se básník hájí, že sáhl po této látce. Básník se v této básni staví proti "jednostranné civilizaci, která by zajisté změnila celý svět v jednotvárnou, bezbarvou hmotu". V indickém pralese jsou rozvaliny města a tam žijí potomkové posvátných opic. Vládl jim rod Hanumanů. Posledním potomkem je maličký Hanuman, kterého odchovává ještě jeho matka. Tu se jednou objeví v pralese námořník, zastřelí Hanumanovu matku a odvleče královského potomka na loď. Na lodi cvičí námořník Hanumana různým věcem, a když připluje do Anglie, zanechá služby na lodi, obleče Hanumana do pestré livreje a vydá se s ním na cestu Evropou s kolovrátkem. Hanuman obveseluje obecenstvo a pomáhá tak svému pánovi přivydělávat na živobytí. Ale toho pak putování omrzí, dá se zase do služby na lodi. Lodí, na kterou byl námořník přijat, se plaví do Indie veliká divadelní společnost. U indických břehů loď ztroskotá a všichni zahynou; jediný Hanuman se zachrání. Je s velikou radostí svými poddanými přivítán a začne vládnout. Svolá sněm a na něm oznamuje poddaným, že chce povznésti opičí rod na stupeň, jak jej viděl v Evropě. Jsou prý dva druhy opic: jeden se vysoko povznesl, to jsou obyvatelé Evropy, druhý ustrnul na původním stavu, a to jsou jeho poddaní. Hanuman prohlašuje, že chce svůj lid povznést na evropskou úroveň civilizace. Hned také začne s reformami; nejprve si musí opice useknout ohon, jakožto zbytečnou věc a neslušnou, musí chodit obuty a zpříma a konečně musí se strojit jako lidé, aby zakryly svou nahotu. Starý opičák Vindragupta reptá, a když dvořan Bhandragura namítá, kde vezmou tolik šatstva pro všechny, poukazuje král na veliké množství šatstva ze ztroskotané lodi. Opice hned běží k mořskému břehu. Udělají ze sebe most až k lodi a pak vynášejí bohatou garderobu divadelní společnosti. Na břehu si bere každý, co komu přijde do ruky. Hanuman přijde a nařídí, aby všechno zanesli do sídla. Pak teprve šatstvo přiděluje. Všechno je oblečeno po evropsku a také evropská zřízení jsou zavedena. Je zřízen parlament, z opic jsou teď učenci, lékaři, advokáti, úředníci, šviháci i krasavice. Ale brzy nastane odpor proti novým řádům. Vindragupta seskupí kolem sebe mnoho nespokojenců, hlavně takových, kteří šaty brzo rozedrali. Pořádají schůze a konečně se postaví zjevně proti Hanumanovi: přilepí si useknuté ohony. Hanuman podnikne proti nim válečnou výpravu, aby odbojníky potlačil mocí. Ale vojáci mohou jen zvolna kupředu, protože se jim v těžkých botách těžko pochoduje. Revolucionáři jsou na stromě; tu se objeví tygr a před ním i vojsko uteče na strom, král nejvýše. Když mine nebezpečí, prohlásí král, že tvrze povstalců bylo dobyto, slaví vítězství a odbojníkům dá milost. Jen Vindraguptovi, který si dosud ohon nedal useknout, ocas utnou. Král se rozhodne, že pojede do Evropy, aby upozornil na kulturní vzestup opičácké říše. Chce také poznat společenské chování v Londýně, pařížskou módu a v Berlíně armádu a najít si také nevěstu. Ale na lodi byli opičáci pochytáni Hagenbeckem, německým obchodníkem se zvířaty, a rozprodáni do zvěřinců a potulným kejklířům. Básník se setkal s Hanumanem, když putoval světem s italským pištcem. Básník lituje jeho osudu a těší jej, až příjdou časy, kdy se všechno lidstvo zuniformuje jedním krojem i jednou řečí; pak i opicím se snad podaří být jako lidé a básníkovi se splní pošetilá báj.
Publikováno:
2009
ISBN:
978-80-7399-059-6
Obsahuje dvanáct humorných povídek se vztahem k českému venkovu a životem zde.
Publikováno:
1923
historický epos, který srovnává dobu husitských válek s bouří v lidských a přírodních vztazích
Publikováno:
1949
Jako antický mladík, sní i hrdina románu o vynalezení letadla, ale ztroskotá.
Publikováno:
1914
poprvé publikováno v roce 1897 ilustroval Václav Sivko, doslov napsal Václav Stejskal vydáno pro členy Čtenářské obce jako výroční tisk edice Svět
Publikováno:
1950
ISBN:
9-311-4
Do tohoto svazku bylo shrnuto celkem 16 povídek Sv. Čecha, který ve své prozaické tvorbě navazoval úzce na realistické tradice naší literatury. Po vzoru Nerudově se tu autor zabývá osudy postav zdánlivě malých lidových, za nimiž chodí do advokátních kanceláří, zapadlých hospůdek, venkovských škol, do činžáků a staromládeneckých bytů. S humorem, dobromyslným posměškem, sympatií a porozuměním líčí své prosté hrdiny - ať už jsou to představitelé nejlidovějšich vrstev nebo drobné inteligence, zklamaní "básníci" nebo zestárlí muži, jejichž "výlety do mladosti" končívají tichou rezignací. Protiklad k těmto optimistickým povídkám tvoří prózy, kreslící způsob života měšťácké společnosti. Autor v nich kriticky ukazuje lhostejnost, povrchnost, zbabělost a pokrytectví všech těch, kdož žijí z práce druhých, bezohledně je vykořisťují a lichvaří s jejich životy.
Publikováno:
1952
Sociální lyrika, jedná se o veršované satiry. Staví se v nich do role mluvčího národa. Básně mají meditativní charakter, vycházejí z básníkových úvah. První vydání vyšlo v edici Peoetické besedy v roce 1887.
Publikováno:
1946
Je to výbor z díla Svatopluka Čecha. Příběh je psán jako pohádka. Vychází z Čechových vlastních vzpomínek na dětství a jsou zde i básně z básníkovy prvotiny, které jsou málo známé. Básně střídá próza. Dále je zde doba husitská v básních i próze .Bitva na hoře Vítkově - z Nového epochálního výletu pan Broučka. Jsou zde iBásně otroka z roku 1894.Na začátku knihy je fotografie Svatopluka Čecha, který zemřel v r. 1908. Kniha vyšla v roce 1950 v knižnici pro střední školy.
Publikováno:
1950
satirická skladba. V tomto příběhu k nám bylo posláno vejce neznámého živočišného druhu z Ruska. Vznikne spor o toto vejce, mnoho urážek a podvodů.Tento příběh paroduje soudobý boj o Rukopisy. Čech zdůrazňuje špatný vliv tohoto boje na český národ.
Publikováno:
1890
Pestrý záznam dojmů z cest, autor využívá nejrůznějších žánrů - črty, zápisky, deník aj.
Publikováno:
1884
Svatopluk Čech, redaktor básní a původní krásné prósy, zároveň vydavatel. Dr. Servác Heller, redaktor článků poučných a překladů krásné prósy. Dílo: Květy. Ročník XV, kniha XXX, první pololetí, Vydal: Vladimír Čech, majitel a nakladatel. ----- "Květy" vycházejí v sešitech po 8 tiskových arších dne 1. každého měsíce.Předplatné za čtvrt léta, s poštovní zásilkou, 2 zlaté (rakousko-uherské), 50 krejcarů, jednotlivé sešity po 90 krejcarech. Adresa: "Květy" v Praze, Senovážné náměstí 978-II. Tisk a papír Aloisa Wiesnera.
Publikováno:
1893
V této skladbě se objevuje motiv vzpoury soudobého ostrého sociálního zaměření. Báseň postihuje změny na českém venkově i sílící lidový odpor proti tlaku německého kapitálu. Kovář odolává houževnatě nátlaku cizích podnikatelů, kteří chtějí zakoupit jeho kovárnu. Do vesnice Lešetice přivandrují němečtí továrníci. Za velmi krutých podmínek zaměstnávají muže, ženy i děti a pranic se nestarají, jestli někdo v jejich službě zemře a zanechá po sobě rodinu, která nemá, jak by se protloukla. Navíc postupně vytlačují původní obyvatele pomocí výhrůžek anebo jednoduše tak, že jim znemožní sehnat si práci, takže se musí odstěhovat, aby přežili. Pouze kovář nechce odejít ze své půdy...
Publikováno:
1883
Výbor je nazvaný podle jedné z humoresek, v níž vytvořil milý obrázek vzdálené minulosti, jak se dostal rodinným podáním do jeho rukou. Kniha tvoří celek v němž se laskavý úsměv prolíná s útočným výsměchem satirika.
Publikováno:
1958
LUMÍR - časopis zábavný a poučný. 1876 - svázaný IV. ročník. Tiskem dra. Edvarda Grégra v Praze. Obsah: •S pánem bohem. Báseň Adolfa Heyduka. •Hrabě Xaver. Novela od Julia Zeyera. (Dokončení) •Dvě slzy. Báseň od Jaroslava Vrchlického. •Čenstochóva. Napsal Josef Wünsch. •Filosofie žízně. Od R. E. Jamota. •Budemešťastni! Báseň od J. Noska-Zádvorského. •Povídky z registratury. Od Václava Maliny. Jestřáb contra Hrdlička. (Dokončení) •Rosamunda. Báseň od Karla Kučery. •Umění. Literatura. Věda.
Publikováno:
1876
Další "broučkiáda" Svatopluka Čecha... Autor plně využil dobové výstavní atrakce v Praze k definitivnímu zarámování omezené hlouposti svojí nejslavnější postavy... Objevují se zde parodie na básně, nejen plné vzletu „Orlanda Furiosa“, ale i něhy „Břetislava Boubínského“...
Publikováno:
2009
ISBN:
978-80-7399-370-2
Báseň byla napsaná roku 1896. Autor se v ní obrací na praotce Čecha, píše o jeho krásných představách a o tom, jak to tu ve skutečnosti bylo (o rušných časech, o požárech apod.).
Publikováno:
1938
Verše, které autor ve věnování J. Vrchlickému označuje jako meditativní: „Vzácný příteli! Přijmi tuto první řadu mých veršovaných meditací. Ve svém podzimu nemám, co bych ti podal nechci říci cennějšího, ale opravdověji čerpaného z hlubin mé duše.“
Publikováno:
2010
ISBN:
9788073990985
Cestopisné-reportážní povídky z Valašska a okolí (Hodslavice, Radhošť, Rožnov p. R., Horní Bečva a Jezerné, Hutisko, pouť na Velehrad).
Publikováno:
1884
Série prozaických prací zveřejněných většinou v různých časopisech. Jsou to povídky, humoresky, satyry, cestopisné úryvky i pouhé črty.
Publikováno:
1988
Sbírka časové politické poezie věnovaná J. V. Sládkovi skladba. Obsahují bohatou škálu postohů a užitých postupů. Přináší širší pohled na domácí situaci: vlastenecké téma zde doplňuje výrazný zřetel sociální.
Publikováno:
1888
V tomto v pořadí třetím, nejzdařilejším a nejslavnějším zpracování broučkovského motivu, ocitne se pan Brouček ze stol. 19. v roce 1420. Autor líčí prostředí husitské Prahy i život v ní a heroickým prostředím provádí svého nehrdinského hrdinu. Na proti kladu sobecky pohodlného a zbabělého chameleonství Broučkova a mravní opravdovosti, statečnosti a obětavosti husitů ukazuje Sv. Čech úpadkovost své doby.
Publikováno:
1970
ISBN:
978-80-7399-425-9
Epická báseň určená dětem z Čechova plánovaného, ale nikdy nedokončeného pohádkového cyklu. Vypráví o mladičkém Jeníkovi z tkalcovské rodiny: hoch touží po bohatství natolik, že se dá do spolku s mluvícím pavoukem. Ten mu slíbí dostatek zlata za předpokladu, že se bude řídit pavoukovými radami...
Publikováno:
1897
Příspěvek k dějinám lidského bludu.
Publikováno:
1871
Obsahuje známé práce autora, včetně cest Matěje Broučka a prof. V.B. Kostlivého a Jana Vraného s klasickým humorem autora
Publikováno:
1909
- 1
- 2
Zobrazeno 1 - 48 z 88