Jaroslav Vrchlický vydal roku 1885 knihu "Poesie italská nové doby" jako ucelenou sbírku italské poezie. Původní vydání bylo rozděleno do deseti rozsáhlých částí, a proto Městská knihovna v Praze vydala každou z nich jako samostatnou elektronickou knihu. Druhá část této sbírky představuje třináct italských básníků – Giambattistu Niccoliniho, Alessandra Manzoniho, Tommasa Grossiho, Andreu Maffeiho, Luigiho Carrera, Niccola Tommesea, Giuseppe Tigriho, Cesare Betteloniho, Felice Bisazzu, Giuseppe Regaldiho, Giulia Carcana, Antonia Guadagnoliho a Carla Pepoliho – a to prostřednictvím Vrchlického vlastních překladů a krátkých životopisů, které k nim napsal. Vrchlický se takto snažil seznámit české čtenáře s tehdy málo známými autory evropské literatury.