Korespondence Jaroslava Vrchlického a Justýny Vondroušové z let 1904–1908 osvětluje zdroje inspirace pro Vrchlického nejvýznamnější tvorbu. Pro svou výměnu dopisů si oba milenci zvolili jména z artušovských pověstí – Vrchlický vystupoval jako Merlin, Vondroušová jako Viviana. Jejich láska a cit vedly k tomu, že si navzájem zasílali množství dosud neznámých básní, z nichž editor vytvořil samostatnou sbírku s názvem Písně Viviany. Korespondence odhaluje i detaily plánování jejich setkání, včetně některých pikantností, a obsahuje také zajímavý osobní deník. Čtenář zde může sledovat Vrchlického při práci na jeho jediném románu Loutky, při vzniku divadelních her a dokonce i jejich uvedení na scéně – například Godivy, která otevřela Vinohradské divadlo, nebo neúspěchu Trilogie o Simsonovi.