Cyklus deseti inteligentních detektivních povídek, jejž autor Smutku poručíka Borůvky (i jeho konce) napsal pro českého čtenáře v roce 1969 – a který se objevuje jako připomenutí, že čas může zvýraznit kvality literatury, stejně jako dobrého vína. Hříchy totiž poprvé vyšly v Kanadě u Publishers 68. Páter Knox, velký anglický detektivkář, vymyslel desatero, co se v detektivce nesmí. Josef Škvorecký postavil po bok svého detektiva Borůvky zvídavou zpěvačku Evu Adamovou, která hřeší proti všem varovným regulím a odhaluje na své cestě světem vrahy, sňatkové podvodníky, lupiče a lháře – typy, s nimiž je sladko i těžko pobývat pod jednou oblohou. Škvorecký se vrátil k typu logické detektivní hádanky, a vedle estetického zážitku může každý čtenář vyzkoušet, zda je schopen vyřešit kriminalistický rébus. Hříchy pro pátera Knoxe jsou virtuózní vypravěčsky – baví i bystří rozum.
Čtvrtý román mladého autora, který už kupř. ve Veksláku prokázal, že kriminální žánr nemůže vycházet z oprašování klasických témat, ale musí zachytit novou podobu trestné činnosti, změnu atmosféry v galérce – a také proměny právního cítění i forem boje proti zločinu v orgánech Bezpečnosti. V Přesilové hře výchozím motivem, který dynamizuje příběh, je ustavení mozkového trustu, který téměř počítačově rozehrává loupeže, přepadení i vraždy a předstrkuje zmanipulované oběti jako falešnou stopu. Do složitého případu je tedy vmanipulován vrah – uprchlý trestanec, a je trasován tak, aby představoval obecné ohrožení. Frýbort vyvrací občas prosakující názor, že v Čechách se mohou konat jen malé zločiny; naopak zjišťuje, že za jistých okolností zdánlivě malé detaily děsivě zrychlují logiku záporných důsledků. Autor svou knihu staví na základě faktů, v analogii s velkými případy posledních let, a nevyhýbá se otevřít i řadu motivů dosud tabuizovaných.
Záhada žlutého pokoje (popř. Tajemství žluté komnaty) z roku 1907 je klasická detektivka líčící záhadný pokus o vraždu v uzamčeném pokoji starého zámku a nevysvětlitelné zmizení pachatele.
Heroická i tragikomická detektivka z konce šedesátých let. Třetí ze Škvoreckého detektivních knih popisuje nešťastné případy, kdy se kriminalista, doktor práv Borůvka, dostane do sítí Státní tajné bezpečnosti, a třebaže zachrání mnohé, sám málem platí cenu nejtvrdší. Pro něj téměř osudný případ ale Borůvka pojednal ve velkém stylu - elegantně a nelítostně. Dílo patří k živé klasice české detektivky. Nové příběhy smutného detektiva, kterého čtenáři již znali z knih Smutek poručíka Borůvky (1966) a Hříchy pro pátera Knoxe (1973), napsal Josef Škvorecký v polovině sedmdesátých let. V době, kdy už bylo jasné, že pobyt v exilu se autorovi – stejně jako dalším desetitisícům posrpnových exulantů – poněkud protáhne, vracel se Josef Škvorecký domů alespoň prostřednictvím hrdinů svých knížek. V případě poručíka Borůvky to ale zřejmě nebyl návrat úplně příjemný. Praha, okupovaná od srpna 1968 „spojeneckými“ vojsky, se stala místem zločinů s politickou motivací, ale i s politickým „krytím“, vůči nimž je i ten nejdůvtipnější detektiv bezmocný. A protože poručík Borůvka nenosil hroší kůži a se zločinci nespolupracoval, nemohla jeho kariéra tehdy skončit happyendem. Šest Borůvkových případů z konce šedesátých a počátku sedmdesátých let připomíná dobovou atmosféru až nepříjemně naléhavě.
Volné pokračování knih Smutek poručíka Borůvky a Konec poručíka Borůvky. První vydání této knihy vyšlo v exilovém nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu. Na rozdíl od předchozích knih se jedná o ucelený příběh, ne o povídky.