Předčasná smrt v roce 1984 zabránila Janu Zábranovi, aby napsal předmluvu k této antologii z anglické a americké detektivní povídky středního a delšího rozsahu, kterou pro nakladatelství Odeon připravil a která původně měla být výhradně jeho dílem. Pokusme se tedy vymezit záměr antologie a kritéria výběru alespoň na základě Zábranova edičního návrhu. V roce 1967 a znovu v roce 1970 vydal Odeon průkopnickou antologii anglické a americké detektivní povídky, sestavenou manželi Outratovými a nazvanou Jedenadvacet detektivů. Jan Zábrana měl v úmyslu na tuto antologii navázat — a to i volnou parafrázi jejího názvu — a vytvořit k ní jakousi analogii. Soustředil se však nikoli na krátké povídky (short stories) tak jako Outratovi, kteří jen výjimečně zařadili povídku delší než dvacet strojopisných stran, ale na to, čemu Američané říkají long stories (dlouhé povídky) nebo též novelettes (novely). V praxi to konkrétně znamená povídky, jejichž rozsah se pohybuje mezi zhruba třiceti až sedmdesáti stránkami textu. O rozdílu mezi short story a long story Zábrana v jednom ze svých doslovů ke sbírce detektivních povídek kdysi napsal: „Výtky tomuto útvaru [tj. krátké povídce] — ze strany těch, kdo preferují detektivní romány — spočívají především v tom, že hubenému jsou příliš vidět žebra', že na malém rozsahu je autor nucen rozvinout, exploatovat a uzavřít zápletku ,příliš tryskově', takže často zbývá jen holá kostra příběhu, bez onoho nutného stupně beletrizace, který je nezbytným předpokladem dobrého počtení. Nuže — tato výtka u long stories většinou odpadá, protože právě jejich rozsah si beletrizaci už přímo vynucuje." Zábranův výbor je výsledkem téměř celoživotní intenzívní četby detektivní literatury všeho druhu. „Pořizoval jsem si jakousi privátní dokumentaci, sledoval jsem proměny žánru, návratnost motivů z klasického období detektivky v ,moderním provedení' a podobně. K tomu přistoupila četba několika desítek anglických a amerických detektivních antologií — čili seznámeni s dalšími texty, které už prošly výběrem. Jde tedy o jakýsi výběr z výběru."
Tři básnické sbírky poprvé vydané v šedesátých letech představují Jana Zábranu souhrnně jako jednoho z nejvýznamnějších poválečných českých básníků. Vydání přináší definitivní text, autorem oproti prvním vydáním značně pozměněný a rozšířený.
Trojici stěžejních básnických sbírek Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (1968), v nichž Jan Zábrana surově sugestivním výrazem vystihl pocity nejistoty a marnosti v poúnorové době, rozšiřuje nedokončený soubor „samomluv“ Zeď vzpomínek z let 1969—1971, úsečně shrnující básníkova intimní, tvůrčíi politická traumata. Prvky autobiografičnosti, útržkovitost, všednost a skepse, dokumentárně zachycené prostředí městské periferie s fabrikami i výčepy, podobně jako snaha o nestylizovaný záznam vyslechnutých rozhovorů či improvizovaný proud vlastních myšlenek sbližují Zábranovy „svědecké“ prózy z padesátých let (povídky Nohy, Psovod Gerža, V noci u pece, Kurevská zima, Peklo peněz a Přes Císařskou louku…) s díly Bohumila Hrabala, Jiřího Koláře, Josefa Škvoreckého či Josefa Jedličky.
Sugestivní svědectví o době, svém životě, názorech a postojích podal ve svých poznámkách a deníkových záznamech. Ty začínají rokem 1948, přesněji jeho popřevratovými událostmi a časově překlenují celý autorův život. Výbor z jeho deníků pod názvem Celý život byl poprvé uspořádán a vydán v roce 1992 a získal ocenění Kniharoku Lidových novin. Dvousvazkový výbor z deníků básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931–1984) z let 1948–1984 se stal literární událostí první poloviny devadesátých let. Dotisk říjen 1992 2000 výtisků.
Zábranovy zápisky z let 1970 – 1984, které tvoří obsah jeho „modrých sešitů“ č. 46 – 127, ze kterých byly ukázky publikovány v r. 1991 na pokračování v Literárkách, včetně jeho zápisků z nemocnice v Motole a na Karláku až do září 1984. Dvousvazkový výbor z deníků básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931–1984) z let 1948–1984 se stal literární událostí první poloviny devadesátých let.
Výbor z deníků 1948 až 1984. Ucelené vydání deníkových zápisků Jana Zábrany, které se rozprostírají téměř celým obdobím komunistického režimu, zahrnují nejen reflexi dobových událostí, ale jsou i jistým oknem do duše tohoto českého básníka a překladatele. Nepatří vůbec ke strohým faktickým poznámkám, ale glosují vnitřníhnutí, představy, jež se před našima očima mění v básně.
Ke 40. výročí úmrtí Jana Zábrany vydává nakladatelství Torst faksimile strojopisu jeho excerpcí z vlastních předchozích záznamů. Mezi desítkami desek, sešitů, zápisníků a rukopisných konvolutů básní, próz, deníků a esejů měl v písemné pozůstalosti Jana Zábrany zcela zvláštní místo paginovaný čistopis strojopisu z počátkusedmdesátých let, který si vevázal do kroužkového pořadače na listech papíru formátu A4. Zábrana do tohoto strojopisu excerpoval své poznámky k básním, prózám a zamýšleným deníkům, jež si po léta zapisoval do mnoha sešitů, na volné papíry, do zápisníků a diářů. Byl to jeho pokus udělat si na počátku normalizace pořádek ve svých záznamech i sám v sobě. Nejde o hotové dílo, ale o tvůrčí materiál vhodný k dalšímu možnému zpracovávání, k promýšlení a využití. Zajímavý je svou uceleností. Jde o dva celky excerpcí, z nich jeden má 63 stran a druhý 10 stran. K nim se v pořadači volně váže ještě jedna strana, jde tedy o celkem 74 stran strojopisu, jež zde jsou předloženy čtenářům jako faksimile – jakékoli jiné vydání by celkový vjem z tohoto Zábranova strojopisu výrazně ochudilo. Kniha představuje unikátní vhled do tvůrčí dílny básníka, prozaika, esejisty, překladatele a editora. Vychází doplněna ediční poznámkou Jana Šulce.
V rámci souborného vydání díla básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931–1984) vychází po svazcích Nápěvy a Básně třetí rozsáhlý svazek jeho poezie, jímž se souborné vydání Zábranových básní uzavírá. Edičně mimořádně náročný svazek shrnuje dosud netištěné Zábranovy básně z let 1954 až 1956, rukopisnou sbírku Jeviště jednoho jara, dosud jako celek nevydaný cyklus osmi monotónních básní, nedokončenou sbírku Zeď vzpomínek, torzo monumentální básnické skladby Havran a jednotlivé dosud netištěné básně ze samého sklonku Zábranova života. Jde o stěžejní svazek poválečné české poezie. Knihu uspořádal, k vydání připravil a edičním komentářem doprovodil Jan Šulc. Vychází k 90. výročí narození Jana Zábrany.
Jan Zábrana vybral šestici proslulých básníků (a je mezi světovou elitou i náš Jiří Kolář) a prostřednictvím jejich esejů (a následné ukázky jejich básně) nechává čtenáře nakouknout do jejich „tvůrčí kuchyně“. Po přečtení odhodíte do popelnice představu básníka bloumajícího po lukách. hryzajícího špačka tužky a donotýsku si smolícího květy svého nitra (či co) a dozvíte se, že psaní básně je těžká a úporná práce. Na překladech se podílela mimo Jana Zábrany (který mimo sestavení napsal i doslov) řada našich předních překladatelů.
Kniha obsahuje básnické texty brilantního překladatele z let 1945-1972, které nebyly nikde publikovány. Jeho poezie je niterná, obnažuje kořeny lidské duše i lidského osudu a především se nesmiřitelně vyrovnává s dobou, v níž je člověku souzeno žít a trpět. Jde o silný čtenářský zážitek, který představuje ojedinělého autora.
Napsat dobrý horor – hrůzostrašnou povídku – není tak snadné. I v tomto literárním druhu je jen několik opravdu velkých mistrů, třebaže se lidé odjakživa s oblibou nechávali děsit četbou. Motivy a situace typické pro horrory lze najít už v pohádkách, ve staré čínské literatuře i v antické próze. Oč jde? O zježené vlasy a husí kůži na zádech – jistě; především ale o děs z neznáma, nepoznatelna, nevyslovitelna. Vnější kulisy mohou být nejrůznější: nevinná meluzína hvízdající v komíně, jež náhle připomene lidský pláč; světla či zvuky v opuštěném zámku; upíři, staletí čekající na čerstvou lidskou krev; nedobrovolná izolace v pokoji šílence; souboj vyčerpaného člověka s hladovou krysou na pustém ostrůvku; převtělení vlkodlaci a hydry; přízračné výpravy na opuštěné hřbitovy; danajské dary zlověstných příchozích z minula či budoucna; hlasy dávno mrtvých Stačí jen otevřít tuto knihu a hned budete vědět v čem spočívá kouzlo horroru... 11-004-70
Básnická sbírka. – Volné nerýmované i rýmované verše, zachycující v kritických, satirických a sarkastických pohledech negace a stíny více než dvou desítek let našeho poválečného politického, společenského i lidsky osobního života.
Kniha přináší úplný soubor poezie Jana Zábrany (1931-1984) napsaných před rokem 1954, kdy začaly vznikat tři jeho klíčové básnické knihy Utkvělé černé ikony, Básně z deníku a Lynč, které nakladatelství Torst vydalo v souboru s názvem Básně. Čtenáři dosud měli možnost poznat pouze několik těchto mladistvých básní ve výboru Jistota nejhoršího. Přitom jde o velmi rozsáhlé básnické dílo, obsahující několik ucelených sbírek (mj. Nápěvy, Únor 1954) a představující Jana Zábranu jednak jako lyrika, souputníka Hrubínova a Fikarova, jednak jako autora kolářovsky etických básních společenských, reagujících na tragický společensko-politický vývoj u nás na přelomu 40. a 50. let. Kniha je doplněna zevrubnou ediční poznámku zachycující textový vývoj jednotlivých básní a jejich variant.
Deník skauta Jana Zábrany obsahuje kromě jeho pravděpodobně prvních básnických pokusů hlavě zápisky činnosti humpoleckého junáckého oddílu, včetně letních táborů, v letech 1945-1947. Publikace, doplněná o řadu autorových kreseb, vyšla jako třetí svazek edice Skautské deníky.
Soubor krátkých úvah, kritických komentářů, doslovů a zamyšlení nad světovými i našimi autory. Obsahuje soupis díla J. Zábrany sestavený Janou Valentovou.
Soubor třinácti povídek představuje básníka, prozaika, esejistu a překladatele Jana Zábranu (1931-1984) jako mimořádného autora povídek, průkopníka užívání hovorového jazyka a slangu v české próze a významného prozaika let padesátých, kdy povídky vznikly. V knize je obsaženo sedm povídek již dříve knižně vydaných, jedna povídkapublikovaná časopisecky a pět zcela neznámých prozaických textů. Hrdiny Zábranových povídek jsou většinou mladí lidé, pracující na počátku padesátých let v dělnických profesích či pohybující se na okraji společnosti. Povídky jsou dokonale vystavěné a mají strhující tah. Klíčový je též jejich jazyk, v jehož užívání byl Jan Zábrana suverénním mistrem.
Z pozůstalosti předčasně zemřelého básníka, prozaika a překladatele Jana Zábrany (1934-1984) pochází sedm textů z padesátých let. Jsou to strhující realistické příběhy, které žil mladý muž vydaný krutosti doby a usilující zůstat člověkem.
K nedožitým osmdesátým narozeninám básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931—1984) vychází útlý výbor z jeho poezie, čítající třicet pět básní. Kniha se nesnaží přinést průřez všemi podobami a obdobími Zábranovy poezie, ale akcentuje tu její linii, v níž je Zábrana básníkem mélickým. Přináší básněnapsané od počátku padesátých let až do první poloviny let osmdesátých. Vybrali a uspořádali Jan Šulc a Marie Zábranová.
Svazek obsahuje dnes již legendární a klasickou Zábranovu sbírku, napsanou v letech 1955-1983. Udivujícím a skvostným rýmem podává Zábrana zprávu o tragickém údělu lidského intelektu, o světě zbaveném všech iluzí a naplněném všedností, v němž se osobní život člověka pohybuje ve zmarňujícím plynutí času. Ve sbírce převládají projevy životního pesimismu, jenž je zakotven v propasti tehdejšího politického a společenského dění, jde však o poezii vynikající, svébytnou a ojedinělou.
Autor vypráví o dobrodružstvích, která prožívali dva chlapci z vesnice v Polabí s ruskou dívkou, jež přijela do ČSSR s turistickou výpravou a s níž se za podivuhodných okolností seznámili.
Autor vypráví o dobrodružstvích, která prožívali dva chlapci z vesnice v Polabí s ruskou dívkou, jež přijela do ČSSR s turistickou výpravou a s níž se za podivuhodných okolností seznámili.
Kolem vraždy redaktora pochybného literárního časopisu z první republiky rozvíjí se pestré dějové pásmo, plné překvapivých zvratů a vtipných odhalení. Mezi hrdiny najdeme nejen policejního inspektora a jeho protějšek, soukromého detektiva, ale i řadu postav a postaviček z pražského polosvěta, módních literárních kruhů i tzv. lepší společnosti.
V jedné branické vile jsou v létě 1938 nalezeny mrtvoly důstojníka a krásné mladé komparsistky z Barrandova. Vyšetřování případu se zpočátku ujímá inspektor Vodička, který však brzy uzavírá pátrání s tím, že šlo o vraždu a sebevraždu a afektu. Shodou okolností se k případu dostává i doktor Pivoňka, který nachází přílišmnoho rozporných stop zpochybňujících Vodičkovy závěry. Snaží se za každou cenu dopátrat pravdy a odhalit motivy tohoto otřesného činu. V druhém případu zaměstnance detektivní kanceláře Ostrozrak se autorům výtečně podařilo zachytit jak tíživou atmosféru konce třicátých let dvacátého století, tak i četné komické situace v osobním životě jednotlivých protagonistů napínavého příběhu, v němž vše spěje k překvapivému řešení tajemné „vraždy se zárukou“.
Třetí případ doktora Pivoňky se odehrává v období protektorátu. Detektivní kancelář Ostrozrak dostává německého správce a stává se tzv. informačním ústavem. Dr. Pivoňka je pověřen, aby vypátral vraha šéfredaktora kolaborantského deníku, jenž byl na recepci otráven jedem podaným ve víně. Podle dostupných informací pochází jedz ampulky, jaké jsou přidělovány pouze význačným nacistickým pohlavárům. Tak začíná příběh, v němž hraje důležitou roli záhadný inzerát, tajná schránka, známá česká herečka a nově vzešla hvězda na jazzovém nebi. A samozřejmě také ironický nadhled, smysl pro humor, ale i tíživá atmosféra doby. Edice Smaragd, svazek 43.
Sbírka Zeď vzpomínek Jana Zábrany (1931–1984) pochází z básníkovy pozůstalosti. Původní název z roku 1969 byl Samomluvy, podtitul – autorova autocharakteristika „improvizované záznamy, autotexty, zatím dál nezpracovávané“. Roku 1971 Zábrana sbírku přejmenoval podle obrazu Kamila Lhotáka.
Publikováno:1992
ISBN:80-7108-049-7
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.