Povídky

Tato sbírka třinácti povídek představuje Jana Zábranu (1931–1984) – básníka, prozaika, esejistu a překladatele – jako výjimečného autora krátké prózy. Zábrana byl průkopníkem přirozeného, hovorového jazyka a slangu v české literatuře a patřil k důležitým prozaickým hlasům padesátých let, kdy tyto povídky vznikaly. Kniha obsahuje sedm dříve publikovaných povídek, jednu, která vyšla v časopise, a pět dosud neznámých textů. Jeho hrdinové jsou často mladí lidé, dělníci nebo lidé žijící na okraji společnosti v počátcích padesátých let. Zábranovy povídky vynikají precizním zpracováním, dynamickým dějem a především osobitým jazykem, v němž byl mistrem.