Celý román je vlastně rozmluva dvou osob - Artura a autorského já. Řešení námětu spolu s volbou jazyka a stylu propůjčuje románu napětí a zároveň mu dává ráz filosofické rozpravy.
Dílo z přelomového období české poúnorové dramatiky. Sám Kohout jím ostatně silně podpořil přechod od černobílé agitky k tvorbě sice stále pevně ideologické a poplatné propagandě, nicméně zároveň otevřeně kritické vůči dosavadním úchylkám vládnoucího systému. A to nejen obsahově: i veršovaná forma, připomínající místyaž shakespearovskou lehkost, byla rebelií proti dosavadní hegemonii socrealismu. Příběh je romancí mladých lidí, věřících v sílu komunismu, kteří za pomoci marxistické filosofie a kolegů svazáků řeší své vztahové krize.
Položme si otázku - proč někdy lidé jednají jinak, než se nám zdá správné? Protože každý jedná podle svého vlastního přesvědčení? Podle svého přesvědčení rozhodli se jednat i Jana a Vašek Rohanovi. V manželství přicházejí někdy chvíle, kdy se zdá, že muž a žena si přestávají rozumět. Když Jana Rohanová poznala Ing. Viktora Solara, tázala se sama sebe:" Vzala bych si ještě dnes za svého muže Vaška Rohana?" V kritickém okamžiku, kdy byla nezvratně přesvědčena, že Vašek z falešně chápané povinnosti ničí i její rodinné štěstí, začíná svého muže nenávidět. Rozchod dvou lidí však není totéž jako rozpad rodiny: ani Vašek ani Jana se nechtějí vzdát svého dítěte, které nade vše milují. Na čí straně je pravda?
Historický román z rušného období po Velké francouzké revoluci. Děj románu se odehrává v lesích Českomoravské vysočiny, kde se shromažďuje "zelená armáda", chasníci, kteří utekli před vojenskou službou. Jan Makovský, který sní o tom, že z nich udělá selskou armádu, která pak počká na Francouze a spolu s nimi vybojuje svobodu, jehlavním hrdinou.
Román z roku 1937 spojuje realitu s fantastičností v líčení zvláštního života mladého studenta, jenž se utváří v souhlasu s ročními obdobími a koloběhem přírody. Zároveň sahá do tehdejší společenské skutečnosti a v zachycení osudů a myšlenkových pochodů řady dalšich postav zobrazuje tvrdý úděl nezaměstnané inteligence ve "světě, který se točí podle kapitalistické muziky".
Ve třech povídkách (Zeď I, Lítice a Zeď II) sleduje autor osudy lidí, kteří byli poznamenáni hrůzami 2. světové války a nacistickou okupací. Je tu kladen důraz na dialog a na prosté vyjádření děje i činů jednajících postav.
Román ostře zaměřený proti válce a imperialismu. V dobře postiženém prostředí jižní Koreje rozvíjí se příběh bývalého příslušníka jednotek OSN, vracejícího se po skončení války na místa neblahé činnosti agresorů. Hledá odpoveď na trýznivou otázku, zda lze omluvit válečné vraždění, na němž se podílel.
Strhující vyprávění o životě v dnešním západním Německu odhaluje zrůdnou podobu současné politiky tohoto státu s politikou Hitlerovou. Životní příběh hrdiny knihy je pro všechny varováním před nebezpečím, které světu hrozí existencí NSR.
Novela je zamyšlením nad stále ještě se vracejícím problémem citového vztahu, lásky a manželství mezi lidmi vyrostlými v různém společenském prostředí, čili - říká autor sám - příběhem o vzpouře mládí proti tomu, co léty zvetšelo.
Soubor humorných povídek Faunovo značně pokročilé odpoledne zahrnuje texty z poválečných let i z poloviny 60. let. Jednotlivé povídky jsou psány na různá témata a v různých stylech: vedle titulní povídky, ironicky odkrývající iluze a směšnost malého člověka, obsahuje napínavé a zábavné příběhy s prvky tajemství, povídku antiutopickou, satiry na manipulace s uměním i dvě prózy lyrického charakteru. Společným jmenovatelem je humor, který se tu doplňuje a prostupuje s prvky recese i s příměsí melancholie.
Román, v němž smrt stranického tajemníka, která je napůl nešťastnou náhodou a napůl vraždou pro neposkytnutí pomoci v kritickou chvíli, a chystaný pohřeb, dávají příležitost k retrospektivě do poválečného života na malémvenkovském městě a zejména pak do únorových událostí tohoto městečka, kdy se měnily majetkové poměry venkovských boháčů. Román je vyprávěn několika vypravěči vždy v prvé osobě a zachycuje tak při zdánlivě stejné formě několikprotínajících se pohledů na stejné události.
Ve svazku Smrt morčete vycházejí všechny důležité Fuksovy kratší prózy. Časově se počínají „učednickými“ léty, rokem 1953, a končí fragmentem psaným doslova z posledních sil. Na temné struně se odehrávají povídky z knihy Mí černovlasí bratři, vzpomínající na vypravěčovy židovské spolužáky, kteří se najednou stali zavrženými bytostmi a nelidsky mizeli v nenávratnu. Různost Fuksových možností charakterizují další prózy, jež se původně objevily pod názvem Smrt morčete a které buď zkoušely odlišné prozaické typy, jako např. „humoresky“ nebo anekdotické drobnosti, nebo dávaly větší volnost zálibě v černé, absurdní komice a v bizarnosti situací a postav. V této knize má zvláštní místo také Fuksova sugestivní a magická novela Cesta do zaslíbené země. Pro bližší poznání autorovy prózy je zajímavá ještě první kapitola nedokončeného románu Podivné manželství paní Lucy Fehrové.
Román Džungle je zasazen do Chicaga na přelomu století, kam se z Litvy přistěhuje rodina Jurgise Rudkuse. Jejich krajan Jokubas, který zde vlastní krámek s lahůdkami, je k sobě vezme do podnájmu a ukáže jim jeden ze dvou velkých masokombinátů, ve kterém by měli hledat zaměstnání. Všichni jsou ohromeni rozlehlostí jatek a účelností všech prací, které se tam provádějí. Heslo – nic, co zde vidíte nepřijde na zmar – bude mít ještě zcela jiný význam než si nyní myslí.