Doktor Pascal, stárnoucí lékař, je ústřední postavou závěrečné novely cyklu o rodu Rougon-Macquartů. Celý život zasvětil hledání léku na nemoci přenášené dědičně a proto dlouhá léta pečlivě studoval historii a zdravotní stav své rodiny. Jeho snaha však naráží na nepochopení a v románu se projevuje konflikt mezi vědou a náboženstvím. Zola zde dokončuje rozsáhlé dílo, ve kterém se věnoval zkoumání dědičnosti. Odmítal myšlenku, že osud člověka je předem určen, a věřil spíše v genetické predispozice. Pro něj bylo zásadní, zda se dá dědičným chorobám předcházet.