Edice Květy poezie vychází v nakladatelství Mladá fronta již od roku 1958. Do roku 2008 bylo vydáno 241 číslovaných svazků a jeden mimořádný, nečíslovaný titul (J. Hiršal: Párkař). V roce 2009 vyšla pouze reedice jednoho svazku a od té doby vydávání edice přerušeno (k březnu 2011). Svazky Květů poezie jsou většinou výbory z tvorby jednotlivých básníků. Vynikají pečlivým edičním zpracováním a kvalitními překlady, a zároveň nabízejí čtenářům užitečné doslovné informace. Důraz je kladen na výběr poezie, která je melodická a zpěvná. V minulosti se Květy poezie dobře doplňovaly s edicí Plamen, která představovala soudobou světovou poezii včetně moderních a experimentálních směrů, a s publikacemi Klubu přátel poezie, zejména jeho základní řady, která nabízela komplexní pohled na život a dílo básníků – vedle veršů i dokumenty, kalendáře, ilustrace a fotografie.
Svazek obsahuje pět svitků milostných písní z Japonska, napsaných na rozhraní 12. a 13. století. Tato poezie byla často recitována a posuzována při různých básnických soutěžích, a proto se na její tvorbě podílely i významné osobnosti císařského dvora. Základem takové poezie se stalo pětiverší (nazývané tanka), často věnované tajné lásce nebo zkomponované pod určitým intimním dojmem z okolního světa. Verše jsou charakteristické svým rytmem a zvukomalebností i snahou o zobrazení miniaturního čistého lidského impulsu.
Edice Květy poezie. Nejznámější a nejoblíbenější sbírka baladických básní 19. století. Balady inspirované slovanskými i jinými pověstmi se vyznačuje dějově dramatickým spádem, prostředí je ovšem vykresleno stručně, popisně…
Výbor z písňových textů Karla Kryla, rozdělený podle doby jejich vzniku, od doby před srpnem 1968 přes jeho exilový pobyt, až po píseň Monology, která vznikla po listopadu 1989. Ukazuje tak průřez Krylovým dílem. Do výboru nejsou zařazeny lehčí, satirické texty.
Slavná sbírka veršů, vydaná poprvé v r. 1857, která v době svého vzniku vzbudila nesmírné pohoršení měšťácké společnosti. Sbírku tvoří 6 částí: Spleen a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura a Smrt. V básních je zcela obnaženo srdce člověka, rozpolceného mezi hrůzou před životem a extází z jeho krásy, člověka, který je nepřítelem každé prostřednosti a všednosti, se zálibou ve výstřední obraznosti. Květy poezie, sv. 202. V překladech O. Fischera, V. Dyka, K. Čapka, H. Jelínka, Z. Kalisty, V. Holana a F. Hrubína. Zde uvedený překladatel Kadlec v knize bohužel uvedený není.
Milostná lyrika jednoho z největších a nejvýznamnějších světových básníků, která svou trvale živoucí, věčně se opakující historií první lásky inspirovala umělce všech dob.
Tyto dva básnické eposy vyvolaly v době časopiseckého zveřejnění literární skandál – autor i redakce byli zahrnuti pohoršenými reakcemi čtenářů, šokovaných textem básní a jejich údajnou obscenitou. Když vyšly na sklonku 60. let knižně ve svazku Poupata, šly do stoupy. Teprve o téměř dvacet let později se tyto vrcholné básnickéskladby z přelomu 40. a 50. let dostaly do rukou čtenářů. Básně nabité reáliemi kladenských hutí, překypující životem i autorovou básnickou imaginací, jsou proudem strhujících básnických obrazů krutosti, ošklivosti i vznešenosti lidského údělu v polovině našeho rozporuplného století.
Objevný výbor z poezie jedné z určujících osobností americké poválečné literární scény se soustřeďuje na dosud nepříliš akcentovanou lyrickou tvář Ginsbergova básnického odkazu. V zasvěceném doslovu poukazuje editor na autorovo místo v kontextu světové lyriky i na to, čím jeho radikální přístup k literárním, obecně kulturním i společenským konvencím tento kontext nesmazatelně poznamenal.
Hra o sedmi obrazech podle románu Abbé Prévosta. Milostný příběh abbého Prévosta proměnil Vítězslav Nezval v jevištní báseň, v níž jde především o zachycení citových prožitků půvabné Manon a chudého rytíře Des Grieux. Manon, dychtivá přepychu a flirtu, přijímá obdiv a dary bohatých Duvalů a naivně si myslí, že tím pomáhá svému chudému rytíři. Nejrůznější intriky však nakonec dohánějí milence k deportaci za moře a k záhubě. Vydáno ke 100. výročí básníkova narození.
Sbírka významného představitele české literární dekadence napsaná v roce 1895, v níž se autor projevuje jako vypjatý individualista šokující soudobou společnost. Ve snaze provokovat se orientuje na tematiku, která byla koncem 19. století potlačována a tabuizována – na motivy morbidní erotiky, pocity zmaru a agónie, smyslné vášně,temné pudy či divoké bakchanálie. Tyto náměty pak básník zasazuje často do vzdálených historických epoch, které mu svými rekvizitami pomáhají naplno vyjádřit své zhnusení životem. Po formální stránce vychází Karásek z tradic české lumírovské školy a proto ve velké míře využívá její strofické útvary, především sonety.
Antologie z textové tvorby populárního českého folkového písničkáře. Svazek obsahuje nejlepší a nejznámější Hutkovy písňové texty, z nichž některé již před lety právem zlidověly. Pro Hutku se inspiračním zdrojem stala především poetika lidových písní, z nichž přejímal jazykovou i zvukomalebnou hravost či humor. Jejich základním znakem pak bylo zachycení společenské atmosféry: Hutka dokázal nejen vyjádřit tíživou skutečnost normalizačního období, ale později své texty ještě více radikalizuje a ztvárňuje v nich nelehkou exilovou existenci či rozčarování z polistopadového vývoje v Čechách. Nedostatkem tohoto výboru je skutečnost, že texty nejsou řazeny chronologicky, ale podle abecedního pořadí. U jednotlivých textů není ani uvedena doba vzniku a navíc, jak je v edici "Květy poezie" dobrým zvykem, chybí zde nejen ediční poznámka, ale jakákoli zmínka o samotném autorovi, o doslovu už vůbec nemluvě.
Pavel Šrut ve vrací ke svému vůbec prvnímu publikovanému básnickému překladu, přepracovává jej a doplňuje o zhruba dvacet nových básní, které z Gravesova díla vybral. Bezmála před třiceti lety vyšel výbor z Gravesovy milostné poezie, nazvaný Příznaky lásky, v překladu Pavla Šruta. Dnes se vážený „žijící klasik“ naší moderní poezie k tomuto svému překladu vrací, aby vytvořil nejen ucelenější pohled na Gravesovu poezii, ale především, aby verše co nejintenzivněji oslovily českého čtenáře.