Kniha je druhou časťou slávnej a legendárnej La Divina Comedia. Dante a jeho sprievodca Vergílius pokračujú vo svojom putovaní za stratenou láskou Beatrice. Ich cesty vedú z pekla, po prelezení skrze diabla, ktorý naveky požiera dušu Judášovu, na protipól sveta mystického do očistca. Tu stretávajú duše tých, ktorí neboli na veky zatratení, ale ich duša nebola v stave blaženosti, v čase smrti ich telesnej schránky, ktorá je nutná k priamemu prechodu do bázne nebeskej a blízkosti Boha trojjedinného. Prvé vydanie. Komentár podľa poznámok J. Felixa napísal Viliam Turčány.
Vrcholné Dantovo dílo, v němž hlavní postava prochází postupně Peklem, Očistcem, provázený Vergilliem, i Rájem, kde je mu průvodkyní jeho zesnulá drahá Beatrice, aby se nakonec navrátil na zemi. Epos se skládá celkem ze stovky zpěvů, první zpěv Pekla je úvodem k celému eposu, dále pak obsahuje každá část třicet tři zpěvů. Celkem má Komedie 14 233 veršů. Zpěvy jsou napsány tercinami, tj. trojveršovými strofami: tercína je druh strofy (neboli sloky) sestávající ze tří deseti-, v případě tzv. ženského zakončení jedenáctislabičných veršů, pocházející z Itálie (poprvé se objevuje právě v Komedii) s důmyslným rýmovým schématem aba-bcb-cdc-ded. Triadická struktura umožňuje výstavbu děje ve schématu teze - antiteze - synteze. Je možné, že trojveršové schéma vzniklo po vzoru Nejsvětější trojice. Po Dantově vzoru jí začali užívat i Petrarca a Boccaccio. Navazuje na provensálský sirventés.
Dantovo Peklo je prvním dílem trilogie Božské komedie. Skládá se ze 33 zpěvů. Průvodci ztraceného básníka jsou 3 šelmy - Smylnost, Pýcha a Lakota. Jeho zepřemá manželka Beatrice mu posílá na pomoc Vergilia, který společně s lyrickým subjektem prochází Peklem, později i Očistcem. Po průchodu Očistcem, Vergilius básníka opouští, jelikož je pohan a teakový do Ráje nesmí. Trilogie končí setkáním básníka s Beatrice a oslavou Božství.
Výbor z básnické tvorby Johna Donnea, nejvýznamnějšího představitele tzv. "metafyzické" poezie konce 16. a počátku 17. století a zároveň i jedné z nejvýznamnějších postav alžbětinské poezie. Výbor je zaměřen především na ty autorovy básně, které v sobě spojují silný milostný a intimní, v některých polohách dokonce i erotický náboj. Donne odmítal vnímat svět své doby obvyklým konvenčním pohledem, bouřil se proti zaběhnutým společenským i literárním kánonům a snad i proto se mu podařilo vytvořit a napsat poezii, která i dnes působí nejen svěže i mladistvě, ale vyniká i nezkrotným, až bouřliváckým intelektem, do něhož se promítají prudké emocionální vzněty. Formálně pak jsou autorovy básně komponovány se zřetelem na jazykovou čistotu, s bohatým využitím živých metafor a navzdory jeho revoltování se v nich paradoxně někdy objevuje i určitý náboženský podtext.
Pri čítaní Danteho Hostiny sa stredovek vyjaví slovenskému čitateľovi v jeho najvynikajúcejšej podobe. Kniha rozkrýva, čo zamestnávalo mysle súčasníkov, a hovorí to jazykom, ktorý nás vtiahne do mentality a cítenia tej doby. Uvedomíme si, že Dante bol odvážny a stál si za svojím. Presnevedel, čo chce dosiahnuť, na koho sa obracia a proti komu. Ak je Božská komédia vrcholným dielom stredovekej literatúry, v Hostine Dante podáva návod, ako ju čítať. Svojou troškou chce k očareniu dávnymi časmi prispieť aj slovenský preklad tohto diela. A kto by sa do nich chcel vhĺbiť ešte viac, má poruke doslov a podrobné poznámky.
Navštívení krásy – italská renesanční lyrika je výborem středověké a renesanční poezie z oblasti Itálie v mistrných překladech J. Vladislava, J. Pokorného a E. Frynty. Doslov Jaroslav Pokorný, medailony autorů Jan Vladislav.
V r. 1310, jiné prameny uvádějí až r. 1312–1313, vzniklo dílo „O jediné vládě“ (De Monarchia), v níž Dante vysvětlil své své politické názory a vize. Dílo ve třech svazcích, v němž Dante představoval jednotnou humánní vládu, nezávislou na církvi. Idealisticky tak vyjádřil svou touhu po sjednocení všech lidí. - Tyto úvahy vedly později k příkazu papeže Jana XXII. (1244–1334) k veřejnému spálení tohoto spisu na hranici. Příkaz vykonal v r. 1227 nebo 1229 papežský legát Bertrando del Poggetto (1280–1352). Úvodní studie dr. Josef Kliment.
Traktát De vulgarit eloquentia (O rodné řeči) patří mezi u nás méně známé Dantovy spisy. Tento nedokončený traktát se skládá ze dvou po stránce obsahové rozdílných knih. V první se Dante věnuje nejprve otázkám spjatým s jazykem či lidskou řečí obecně (otázka tzv. babylónského zmatení jazyků) a poté seznamuje čtenáře s konkrétní jazykovou situací na Apeninském poloostrově. Mezi zdejšími dialekty hledá jazyk, který by mohl být všem Italům společný a zároveň schopný vyjádřit i největší a nejvznešenější myšlenky. Tento jazyk se nazývá volgare illustre. Druhá kniha pak představuje nedokončenou poetiku a Dante se v ní zabývá různými aspekty kancóny, kterou považuje za vrcholný básnický útvar. Řeší zde např. otázku volby vhodných témat, slovní zásoby či správné veršové struktury. Své názory dokumentuje ukázkami z tvorby italských básníků, zejména představitelů tzv. sladkého nového stylu, a také úryvky z písní provensálských trubadúrů. Připravil R. Psík překlad a úvodní studie.
Vstupní, nejproslulejší ze tří dílů proslulé Božské komedie, jednoho ze základních literárních děl, které už osm století upoutává pozornost čtenářů na celém světě. Dante Alighieri (1265–1321), básník a učenec, který mimo jiné stojí u základů spisovného italského jazyka, shrnul ve svém nejvýznamnějším, neobyčejně důmyslně komponovaném díle veškeré vědění své doby. Na pouti záhrobní říší, která je symbolickým obrazem lidského života, od prvotního hříchu až po spasení a probuzení k věčnému životu, autora provází římský básník Vergilius. Báseň, napsaná v sugestivních terciích (odpovídajících základnímu principu čísla 3, podle něhož je epos sestaven), je od 19. století výzvou pro nejlepší české překladatele (J. Vrchlického, O. F. Bablera a další). Do této řady patří i nejnovější překlad Vladimíra Mikeše.
Milostná lyrika jednoho z největších a nejvýznamnějších světových básníků, která svou trvale živoucí, věčně se opakující historií první lásky inspirovala umělce všech dob.