Dantův spis De vulgarit eloquentia (O rodné řeči) není v českém prostředí příliš známý. Tato nedokončená práce se dělí na dvě tematicky odlišné části. V první knize Dante nejprve rozebírá obecné otázky jazyka a původu lidské řeči, včetně legendy o babylónské věži. Následně se zaměřuje na jazykovou situaci v Itálii a hledá mezi dialekty takový jazyk, který by byl srozumitelný všem Italům a zároveň dostatečně bohatý pro vyjádření vznešených myšlenek – tento jazyk nazývá volgare illustre. Druhá kniha představuje nedokončenou teorii poezie, kde Dante zkoumá různé aspekty kancóny, kterou považuje za nejvyšší básnickou formu. Zabývá se například výběrem témat, vhodnou slovní zásobou a správnou stavbou veršů. Svůj pohled ilustruje ukázkami z děl italských básníků, především představitelů dolce stil nuovo, a také z tvorby provensálských trubadúrů. Překlad a úvodní studii připravil R. Psík.