Sbírka citově bezprostřední lyriky vychází ze dvou inspiračních zdrojů – básníkovy lásky k milence Lou a z děsivých zážitků první světové války. Se smyslnými verši, opěvujícími krásy ženského těla, ostře kontrastují básně líčící strach, opuštěnost a touhu vojáka. Nejpůsobivější jsou básně, kde se oba tyto zdroje prolínají. Guillaume Apollinaire, (1880-1918), experimentátor a vzor avantgardních básníků, patří k nejvýraznějším zjevům nejen francouzského, ale světového básnictví. Svým dílem ovlivnil celou moderní poezii, u nás zejména poetisty a surrealisty.
Baudelairovo básnické dílo mělo velký vliv na moderní, hlavně symbolistickou poezii. Jeho nejvýznačnější sbírky jsou Květy zla a Malé básně v próze. Předkládaný výběr básní uspořádal překladatel Gustav Francl a nese název po jedné z nejpůsobivějších básní.
Půvabná čínská poezie z doby dynastie Tchang. Výbor z čínských čtyřverší přináší ukázky z tvorby básníků, kteří žili v době dynastie Tchang (r. 618–906). Básníci oslavují život v jeho nejzákladnějších projevech a vyslovují svůj zcela jednoznačný vztah k přírodě. Snaží se o dosažení klidu mysli i srdce, o oproštěníse od věcí podřadných a malicherných. Přestože tato poezie přichází k současnému čtenáři přes obrovské prostory časové i tvůrčí, působí svěže a aktuálně. Čtyřverší jsou apelem i na ty z nás, kteří chtějí přírodu přizpůsobovat svým okamžitým cílům a dostávají se do stále ostřejších konfliktů.
Básně z konce Verlainova života ve vynikajícím překladu Gustava Francla. Paul Verlaine byl jako člověk jedno velké, zraňované, trpící a bezmocné srdce. Díval se na vše nikoli očima a rozumem, ale právě prizmatem srdce, jež se muselo utíkat ke snu. O „pádech srdce“ říká sám básník, že, „byly jedinými prvky té bouře, kterou byljeho život“. Tyto životní bouře se ovšem transformovaly v neuvěřitelně podobu básnickou, která neměla zdánlivě nic společného se životem tuláckého bohéma, který své zmatky utápěl v alkoholu. Nelze říci, že by Verlaine netoužil po klidném životě. Několikrát se o to pokoušel. Vždy ale naprosto bezúspěšně, po krátkých intermezzech pokorných návratů, pokání, odhodlání a rozběhů vzdát toto chabé úsilí o spořádaný život. Také na konci života, ve svých padesáti letech, hledá sny a útěchu v alkoholu, který ho sráží níž a níž, až se octne doslova na chodníku, kde se ho ujmou dvě ženy, jejichž existence je s chodníkem spjata. Ač je kněžkami chodníků spíše využíván, Verlaine se zamiluje do jedné z nich a vytvoří básnickou sbírku Elegie. Ale i básně z konce Verlainova života ve vynikajícím překladu Gustava Francla všem milovníkům Verlainovy tvorby naznačuje, že je psal básník, jehož sen musel ustoupit před tvrdou realitou marného, tragicky končícího života.
Francouzského autora 19. století Victora Huga si obvykle spojujeme s rozsáhlými díly prozaickými, a tím o to větším překvapením je jeho tvorba básnická. A překvapením vskutku příjemným, vždyť Hugovy verše zvou čtenáře do intimního, romantického světa tohoto velkého spisovatele a ukazují další jeho tvůrčí stránku.
Sbírka Alkoholy obsahuje autorovy básně z let 1898–1913 a je zcela zásadní pro další vývoj evropské poezie. Hned první báseň, slavné Pásmo, je typickým příkladem Apollinairova (surrealistického) uměleckého vyjadřování.
Vzácné dílo české milostné lyriky. Tato Zahradníčkova sbírka je už dílem zralého básníka. Vypovídá nejen o citovém okouzlení, ale proniká až k hloubkám smyslu lásky k ženě. Básně vznikaly v letech 1940 ? 1944 na západomoravské Vysočině, která je v nich přítomná svou opojnou krásou. Stejně tak je však v pozadí přítomný válečný svět hrůz a vraždění, ?svět plný peříček z rozdraných hnízd?. A v tom prožívají nesnadný osobní osud milenci uprostřed ?nástrah a klevet?. To vše dodává veršům mimořádnou dramatičnost a napětí lásky, něhy a hrůz i žalu. Sbírka stojí v centru Zahradníčkova díla. Vrcholí a štěstím lásky se uzavírá jeho první tvůrčí období. Básník nemohl ještě tušit, že píše poslední písně, poslední radostné zpěvy milosti, třebaže prýštící z lásky ?zapřené, trpké, mlčenlivé, bezbranné?: napříště už ho čekala mrazivá cesta končící v žalářních kobkách. Jeho písně o lásce všemu navzdory osloví nepochybně i čtenáře dnešních dnů. Doslov napsal Mojmír Trávníček.
Poprvé vychází v češtině kompletní básnické dílo Paula Verlaina v překladu Gustava Francla. Překladatel se věnuje po celý život překládání francouzské poezie a překlad Verlainova díla je vskutku významným počinem a stane se obohacením literárního fondu překladových děl. Osobnost Paula Verlaina a jeho díla upoutává čtenáře dlouhá desetiletí a do jedinečného světa poezie a jejího kouzla uvádí stále nové a nové čtenáře.
A. Rimbaud měl jako básník velké cíle. Chtěl být básníkem „vidoucím“, jasnozřivým, který realitu nepopisuje, ale evokuje složitou a někdy i strastiplnou cestou rozrušování všech básníkových smyslů. Po hlubokém nepochopení jeho básní současným měšťáckým světem ve svých osmnácti letech na poezii rezignuje a začne obchodovat. Zůstává ale tulákem a se svým zbožím zamíří až do Orientu.
Básnická antologie Galský kohout zpívá je obsáhlou přehlídkou francouzské poezie od trubadúrů až po moderní autory. Lze ji považovat za velkou literární zahradu, v níž se procházíme za doprovodu největších francouzských básníků, k nimž nesporně patří Villon, Ronsard, La Fontaine, Hugo, Baudelaire či Apollinaire – a to za příjemné a prospěšné asistence mnoha dalších autorů. V jejich řadách nejednou objevíme jména, která co do literárního významu si zasluhují naši pozornost. Antologii Galský kohout zpívá ocení nejen studenti romanistiky, pro něž bude vítanou pomůckou, ale všichni, kdo mají rádi poezii – zejména francouzskou.
Sbírka bezpočtu listů (Manjóšú), sestavená v 8. století a obsahující více než čtyři tisíce básní několika stovek autorů a autorek, je jedním ze základních zdrojů japonské poezie. Díky neobyčejné pestrosti témat i autorů, kteří pocházeli z nejrůznějších vrstev společnosti – od nejvyšších hodnostářů až po drobné úředníky, muže i ženy, představuje jakýsi vzorník námětů a citových poloh. Výbor, který sestavil překladatel sbírky, významný japanolog českého původu Antonín V. Líman, nabízí přehled témat, která dodnes zůstávají pro japonskou sensibilitu a poetiku typická: inspirace krajinou – horami, řekami a mořem, květy a rostlinami (slivoně a sakury, květy hagi a hvozdíky, bambusy, pinie a javory), ptáky (kulíci, kukačky a jeřábi) a cestami, či posvátným nápojem sake. Nechybějí ani verše o lásce, odloučení, žalosti z odchodu drahé osoby, či „dadaistické“ básnické hříčky. Zasvěcené komentáře A. Límana pomáhají vychutnávat bohatství japonské poetické tradice vskutku plnými doušky. Kompletní český překlad s komentářem, který Antonín Líman vydal v letech 2001–2008 v nakladatelství Brody, je po francouzštině teprve druhým úplným překladem jedinečného textu do některého z evropských jazyků.
Další sbírka moravského básníka 2. poloviny 20. století, který oslovuje i dnešní čtenáře poezie. V této sbírce upouští od volného verše, který v jeho díle převládá, a volí tradiční strofickou a veršovou formu.
Agogh, která je považována za jeden z vrcholů tvorby Oldřicha Mikuláška, vyšla nejprve v cizině v r. 1980, v Čechách až v roce 1989. Básník Oldřich Mikulášek (1910–1985) je autorem čtenáři stále vyhledávaným, neboť jeho přemýšlivá poezie oslovuje další a další generace. Působil v literární skupině Host do domu, po roce 1969se stal samizdatovým spisovatelem. Znovu publikovat směl až po roce 1980. Jeho sbírka Agogh, která je považována za jeden z vrcholů jeho tvorby, vyšla nejprve v cizině v r. 1980, v Čechách až v roce 1989.
Moravský básník Jan Skácel se svým dílem zapsal do srdcí čtenářů. Básnická sbírka Hodina mezi psem a vlkem pochází z tvorby 60. let, stejně jako Smuténka či Metličky. Po vydání těchto děl byl básník zahnán do politického ústraní. Za své dílo byl oceněn až po roce 1989. Najděte dva kusy dřeva/ a zkuste tlouci polínkem o polínko./ Tak jsem to dělal doma, / když jsem vyklepával hodinu mezi psem a vlkem./ Musíte klepat do rytmu./ Musíte vyšívat tím dřevem./ Snad se vám podaří/ probudit v sobě hvozd.
Sbírku Ohnice napsal v roce 1939 - 1940 a vyšla v roce 1941. Je věnována památce zemřelého básníkova otce. Ve sbírce se spojuje básníkovo soukromí s válečnou dobou, kterou jako Žid prožíval ve velkém rasovém ponížení.
Básnickou sbírku Deštník z Piccadilly napsal Jaroslav Seifert (1901–1986) v roce 1979, dva roky po podepsání Charty 1977. Sbírka se jmenuje podle jedné z básní, ve které Seifert vzpomíná, jak mu jeho syn, když se vracel z Anglie, koupil na londýnské Piccadilly vycházkový deštník. Tento deštník může posloužit jako vlastní malé nebe, pod kterým má tak dlouho hledanou svobodu. Mimořádnost jeho díla byla ve světě oceněna a jako jediný český básník obdržel v roce 1984 Nobelovu cenu za literaturu.
Básník intimní milostné lyriky, která doposud oslovuje čtenáře různých generací. Jaké velké dílo by pravděpodobně po sobě zanechal Jiří Orten, kdyby nežil tak krátce! Tento básník intimní milostné lyriky, která doposud oslovuje čtenáře různých generací, se věnoval i spolupráci s novinami a časopisy a divadlu. Za okupační perzekuce byl z rasových důvodů vyloučen z konzervatoře i z veřejného kulturního života. Možnosti emigrace nevyužil, střídal různá zaměstnání a místa pobytu i různé pseudonymy. Zemřel ve dvaadvaceti letech, kdy ho srazil německý sanitní vůz. Z jeho díla připomínáme sbírku Elegie – soubor devíti elegií. Mladý básník v nich hodnotí a loučí se se svým existujícím životem, se svým důvěřivým dětstvím a mládím. Sbírka byla ukončena těsně před básníkovou tragickou smrtí. Jejího vydání se Jiří Orten již nedožil.
Milostná báseň všech dob. Krása veršů, která k nám doléhá ze vzdálených časů, umocněná nepřekonatelným překladem Jaroslava Seiferta, promlouvá k vnímavým srdcím dnešních čtenářů se stejnou nádherou a tajemností, jak to činí již stovky let. Svatební písně o lásce a vášni, jejichž melodie už nikdo nezná, ale jejichž třpytivý půvab neztratil na své svěžesti a barevnosti.
Moravského básníka Oldřicha Mikuláška, od jehož smrti uplyne letos třicet let, připomínáme jednou ze dvou sbírek „minisonetů“, jež jsou ukázkou básníkovy formální virtuozity. Nepatří sice mezi jeho vrcholné práce, jako třeba Agogh, ale jsou drobnými klenoty jeho lyrické tvorby.
Básnické dílo Františka Halase tvoří nenahraditelnou součást českého písemnictví. Ve světové proslulosti jeho básním brání především to, že jsou psány jazykem tak mnohotvárným, že jsou téměř nepřeložitelné. Rozmanitost jeho tvorby připomínáme svazkem, kde jsou zastoupena díla: Naše paní Božena Němcová Tvář Já se tamvrátím Sbírka Tvář rok po vydání obdržela státní cenu. Je věnovaná Josefu Horovi, některé básně věnoval například Janu Zahradníčkovi. Krásné verše opěvují lásku, ale také z nich zaznívá strach ze smrti