Báseň svým názvem a mottem připomíná Ovidia. Básníkovi v ní však nešlo o parafrázi příběhu o Daidalovi a Ikarovi, ale spojením osudů Daidala a osudy lidstva 20. stol chtěl zachytit drama lidského srdce chvějícího se o budoucnost lidstva.
Soubor reportážních črt z cesty do Paříže r. 1863 poutavě zachycuje Nerudovy dojmy o mnohatvárném životě Paříže, jeho ulic, divadel, kaváren, hřbitovů, zejména pak podává obraz pestré lidské směsice, která před sto lety dodávala jedinečný ráz francouzské metropoli.