Alegorický epos. Evropa je loď, na níž se plaví příslušníci slovanských národů. Na palubě dojde ke vzpouře, Slované se však domluví a rebelii potlačí. „Ne, nikoli! Až směs ta vetchá zhyne, tu rádlo chutě do půdy se vboří, tu zrno zlaté do brázdy se vnoří a brzy stébel dav se povyšine.“
Epos inspirovaný básníkovým pobytem v Dánsku. Hrdinkou je dcera Přemysla Otakara I., provdaná za dánského krále Waldemara. Čech ji představuje jako ideál české ženy. První knižní vydání; první publikace proběhla po částech v letech 1883 až 1884 v Květech. Svazek 7 a 8 edice Kabinetní knihovna.
Tyto "Miniatury" zahrnují celkem jednu desítku drobných literárních dílek označených jako nocturna, novelletka, arabeska, črta, miniaturní drama, povídka, lístek anebo perokresba.
Macharova první sbírka, jejíž titul ironicky naráží na konfesi, náboženské vyznání víry, je věnována J. Arbesovi, spisovateli, který prý autora přesvědčil tom, že básnické svědectví o vlastním nitru o sobě samém jako člověku stojí za to vydat na veřejnost. Skládá se ze tří žánrově odlišných oddílů, přičemž obsahuje hlavně subjektivní lyriku. Sbírka není totožná s pozdějším souborem Confiteor, který obsahuje ještě další dvě autorovy sbírky.
S podtitulem: Nová prosa Jaroslava Vrchlického (1885–1887). Obsahuje 10 básní v próze a 7 textů v oddílu Kresby a povídky. V roce 1892 byly vydány také Nové barevné střepy, obsahující dalších 10 povídek, a v roce 1908 pak souborné vydání nazvané Barevné střepy, které kromě textů z obou dílů Barevných střepů (vyjma jednoho vypuštěného) obsahuje ještě oddíl aforismů a část básníkova vlastního životopisu.
Básně z let 1885–1888. Sbírka sestává z částí Já, My a Lidé a později byla vydávána také jako součást třídílného souboru Confiteor, a to jako Confiteor... II.
Črty a povídky z let 1887 až 1890, obsaženo je 10 textů. V roce 1908 následovalo souborné vydání nazvané Barevné střepy, které kromě textů z obou dílů Barevných střepů (vyjma jednoho vypuštěného) obsahuje ještě oddíl aforismů a část básníkova vlastního životopisu.
Básně z let 1886–1889. Sestává z částí Planý mák, Smutná erotika, Poslední pohádka. Později byly texty ve sbírce zařazeny také do souborného vydání Confiteor, a to pod názvem Confiteor... III.
Soubor různorodých básní přináší přemítání a elegické pocity, vzpomínky na mládí, Jana Nerudu či Jožu Úprku, obrazy života Husovy a Žižkovy matky nebo dojmy z Nerona jakožto dekadentního praděda Baudelairova.
Básnická sbírka přemítavé a milostné lyriky, v níž se básnířka obrací k duši milovaného „jako k slunci květ“ – touží jej zasypat písněmi, zatímco vzývá prchající život a sní o vzdálených obzorech.