V povídkách smíchovské rodačky Růženy Jesenské (1863-1940) zaznívají tóny povětšinou temných vášní, které planou v hrudi precizně vykreslených ženských postav, hnaných žádostivostí až k zločinům a šílenství. Ať umělkyně, aristokratky, cestovatelky či švadleny, všechny prožívají zvláštní osudová dobrodružství, často v konfrontaci s jinak smýšlejícím okolím, které je považuje za výstřední a zhýralé. V Praze či na odlehlých panstvích a v nepřístupných zahradách raší sapfická láska a matky v nich touží po svých synech; u moře je pak slyšet volání tajemných tragických dálek. Růžena Jesenská je jedinečný zjev české literatury, všestranná autorka, jež vedle dívčích či výchovných románů a divadelních her uměla psát dráždivě smyslné a symbolické texty odehrávající se jakoby mimo svět. Tento výbor, který sestavil a doslovem opatřil Petr Boček, lze doporučit coby půlnoční potěchu všem romanticky, novoromanticky i dekadentně založeným čtenářkám a čtenářům se slabostí pro jemné fantastično a příběhy psané vytříbenou prózou v závojích touhy, na hony vzdálené veškerému realismu.
kapitola VIII.: První podzimní koncert, ještě se zapadajícím, teplým sluncem, pořádala Rajna Brunátová v Zofínském sále. Jela ze svého bytu na Malé Straně po Karlově mostě v soumraku, říkala si jako by myslila na zcela jiné věci nežli na budoucí hru: kam jedu, kam jedu?
Hrdinové v tomto cyklu povídek překonávají disharmonii vnitřního a vnějšího světa únikem do snu. Novoromantická a dekadentní stylizace se projevuje v prudkých kontrastech, v zálibě v tajemných, chmurných scenériích i volbou výlučných postav a osudů.
Sbírka prosté poezie o snech a lásce – o hvězdách a ptácích, kteří ustavičně šeptají o milém, o moři, které se podobá lidské duši a ve kterém lze snadno utonout, či o tichých májových nocích a Věčnosti.
Básnická sbírka přemítavé a milostné lyriky, v níž se básnířka obrací k duši milovaného „jako k slunci květ“ – touží jej zasypat písněmi, zatímco vzývá prchající život a sní o vzdálených obzorech.
Básnická sbírka, jež v symbolistních verších zachycuje šílený rytmus srdcí a horečku rtů, píseň krve a touhu, která zmítá milujícím člověkem, o ztracených květech a lásce ke Stvořiteli. Bibliofilie, Sáňka 697. 217 výtisků, z nichž 37 číslovaných na Zandersově Hollandu. Ornamentace kreslila Zdenka Braunerová. Dle Sáňky jedna z prvních prací Dyrynkových.
Básnická sbírka věnovaná „svaté lásce, jež velká bloudí světem“, neznámým končinám věčných hádanek, českým zemím a jejím zákoutím a horám, ale i předmětům každodenní potřeby.
Zůstává už vlastně pouhým jménem v literární historii, jménem bez představy, jaké je za ním dílo, a navíc jménem, kterého si všímají čtenáři velmi málo, a pokud už, pletou si dost často Růženu Jesenskou s její neteří Milenou. Odpověď na to, proč tomu tak je, dnes najdeme jen sotva — její melodické verše plné stísněných duševních pohnutek a zvláštních temných (až hrobových) tónů by mohly být leckdy ideální inspirací pro gothic rockové skupiny. Jsou jemné, možná často jednostrunné, nebo snad jednostranné, ale působí neustále živě a vášnivě i po více než sto letech od jejich vzniku.