Kniha Poslední poklona Sherlocka Holmese, která postupně uzavírá cyklus příběhů o Sherlocku Holmesovi a doktoru Watsonovi, vznikala výrazně déle než Doyleovy předchozí sbírky. Mezi vydáním první a poslední povídky uplynulo čtyřiadvacet let. Jak jsme již dříve poznamenali, Doyle v pozdějších dílech nepřidal k charakteristickým rysům, které definovaly Holmese a Watsona v raných povídkách, téměř nic nového. Spíše pokračoval v práci, kterou si jeho čtenáři oblíbili a za kterou mu byli vděčni, jen pomalejším tempem. Absence nových prvků však neznamená nižší kvalitu těchto povídek. Stále nabízejí napínavé detektivní čtení a obsahují některé z nejlepších Holmesových případů. Doyle je psal s rozvahou a zkušenostmi, dobře znal úskalí detektivní literatury a dokázal se jim ve většině případů vyhnout. Při opětovném čtení Doylových příběhů překvapuje jejich celková kvalita a vyrovnanost, ačkoliv vznikaly v tak dlouhém časovém období. Autor pracoval s úctyhodným rozmyslem a suverenitou, v dobově racionálním stylu, který se nám dnes může zdát starosvětsky. Zároveň je patrné, jak mnoho efektů předznamenal pozdějším autorům. Času se dílu nic neubralo, naopak získalo kouzlo starých časů – atmosféru mlhavého viktoriánského Londýna, přesných vlaků, nekomplikovaných povah a poklidného společenského života. Proto přijměte pozvání k návratu do tohoto světa: Sherlock Holmes a doktor Watson jsou opět připraveni k akci.