Spontánní vlna protestů a rozhořčení, která vypukla po autorově rozhodnutí zbavit světa Sherlocka Holmese skrze melodramatického profesora Moriartyho (ve Vzpomínkách na Sherlocka Holmese), zřejmě překvapila i samotného Arthura Conana Doyla. I přes svou grotesknost se tato událost stala typickým příkladem známého jevu v dějinách literatury: postava, kterou spisovatel vytvořil, se po získání obliby u čtenářů vymkne jeho kontrole, začne žít vlastním životem a stává se nezávislou na svém tvůrci. Doyle však téměř devět let odolával naléhání svých čtenářů a mezi lety 1894 a 1902 nevydal žádné nové holmesovské příběhy. Až mimořádný úspěch Psa baskervillského a nabídka amerického nakladatele, který Doyla finančně motivoval, ho přiměly změnit názor. Autor souhlasil s pokračováním cyklu stručnou odpovědí: „Very well. A. C. D.“ V říjnu 1903 tak v časopise The Strand Magazine vyšla povídka Prázdný dům, v níž byl Holmes „oživován“, jeho smrt vysvětlena a anulována. Holmes a Watson se vydali za novými dobrodružstvími a o dva roky později, po rozšíření do knihy, vyšel Návrat Sherlocka Holmese – název, který byl v podstatě jediný možný. Při dnešním opakovaném čtení Doylových holmesovských příběhů překvapuje jejich kvalita a vyrovnanost, a to i přes dlouhé časové rozmezí, ve kterém vznikaly. Autor pracoval s obdivuhodnou rozvahou a suverenitou, jeho styl byl harmonický, dobově racionální a dnes působí starosvětsky a okouzlujícím dojmem. Zároveň je patrné, jak mnoho efektů předjímá moderní autory. Času se dílu nic neztratilo, naopak získalo kouzlo starých časů: atmosféru plynových luceren v mlhavých ulicích viktoriánského Londýna, přesné vlakové jízdní řády, příjemnou jednoduchost charakterů a roztomilou obřadnost společenského života – ztracený poklid světa, ve kterém už dávno nežijeme. Proto přijměte pozvání k opětovné návštěvě tohoto světa: Sherlock Holmes a doktor Watson se vrací.