Dodržuje vrah vlastní pravidla? Pak je poruš! Louis Vullion je právník, ale zároveň duševně nemocný. Uvědomuje si to a ví, že léky sice zmírňují jeho stavy, ale nevyléčí je. S tímto faktem se naučil žít. Jeho otec mu vštěpil zásadní pravidlo: musí hrát s kartami, které mu život rozdá. A Louis Vullion hraje. Jen si k tomu přidal vlastní pravidla, aby hra byla zajímavější. Když poprvé zabil cizí tmavovlásku, zrodilo se první pravidlo, které se postupně rozšiřovalo s každou další vraždou: vraždit vždy bez zjevného motivu. S přibývajícím počtem obětí přibývala i pravidla. Nezanechávat po sobě zbraň, nepoužívat stejný postup, nezanechávat žádné hmatatelné důkazy. Tato pravidla měla pro oběti význam pouze v tom, že z nich dělala oběti. Pro vraha byla ale životně důležitá, představovala základní pravidla jeho hry. Aby byla hra ještě napínavější a aby ukázal svým protivníkům, že nemá co do činění s amatérem, začal svá pravidla psát na lístečcích a nechávat je u těl. Dalším pravidlem bylo například: nikdy nezabíjet někoho, koho znáš. Lucas Davenport je policista z minneapoliského oddělení vražd a pravidla dodržuje jako málokdo jiný. Jenže počet žen, zavražděných bez motivu, beze stopy, bez důkazů a s měnícími se metodami, stále roste. Lucas Davenport si uvědomuje, že má co do činění s šílencem, a navíc s inteligentním a vynalézavým šílencem. A začíná věřit, že pokud protivník dodržuje pravidla vražedné hry, jediný způsob, jak ho dopadnout, je porušovat svá vlastní pravidla a vnést do hry chaos. Od té chvíle se smyčka kolem nebezpečného vraha, který hraje podle vlastních pravidel, začíná zvolna stahovat.
Original name
Rules of Prey