Dodržuje vrah vlastní pravidla? Pak je poruš! Louis Vullion je právník, ale zároveň duševně nemocný. Uvědomuje si to a ví, že léky sice zmírňují jeho stavy, ale nevyléčí je. S tímto faktem se naučil žít. Jeho otec mu vštěpil zásadní pravidlo: musí hrát s kartami, které mu život rozdá. A Louis Vullion hraje. Jen si k tomu přidal vlastní pravidla, aby hra byla zajímavější. Když poprvé zabil cizí tmavovlásku, zrodilo se první pravidlo, které se postupně rozšiřovalo s každou další vraždou: vraždit vždy bez zjevného motivu. S přibývajícím počtem obětí přibývala i pravidla. Nezanechávat po sobě zbraň, nepoužívat stejný postup, nezanechávat žádné hmatatelné důkazy. Tato pravidla měla pro oběti význam pouze v tom, že z nich dělala oběti. Pro vraha byla ale životně důležitá, představovala základní pravidla jeho hry. Aby byla hra ještě napínavější a aby ukázal svým protivníkům, že nemá co do činění s amatérem, začal svá pravidla psát na lístečcích a nechávat je u těl. Dalším pravidlem bylo například: nikdy nezabíjet někoho, koho znáš. Lucas Davenport je policista z minneapoliského oddělení vražd a pravidla dodržuje jako málokdo jiný. Jenže počet žen, zavražděných bez motivu, beze stopy, bez důkazů a s proměnlivými metodami, stále roste. Lucas Davenport si uvědomuje, že má co do činění s šílencem, a navíc inteligentním a vynalézavým. Začíná chápat, že pokud protivník dodržuje pravidla vražedné hry, jediný způsob, jak ho dopadnout, je tato pravidla porušit, vnést do hry chaos. Od té chvíle se smyčka kolem nebezpečného vraha, který se řídí pravidly, začíná zvolna stahovat, jako při lovu na dravce.
Original name
Rules of Prey