Psí roky

Psí roky jsou posledním dílem proslulé Gdaňské trilogie Güntera Grasse, do které patří také Plechový bubínek (1959) a Kočka a myš (1961). Vznikaly na přelomu let 1961 a 1962, kdy tři vypravěči – Eddi Amsel, Harry Liebenau a Walter Matern – psali současně jednotlivé knihy románu: Knihu první (Ranní směny), Knihu druhou (Milostné dopisy) a Knihu třetí (Materniády). Společně tak zaznamenávají dějiny „psích let“ dvacátého století, tedy období před, během a po druhé světové válce. Jejich putování z Gdaňska do západního Německa doprovázejí různé postavy a symboly – psi (německé ovčáky Senta a Harras, Hitlerův pes Princ, pes Pluto), dívky Tulla a Jenny, ptačí plašidla, mechanické figurky a nadpřirozené bytosti. Román vrcholí v dole, kde Eddi Amsel, známý také jako Brauxel, sériově vyrábí ptačí plašidla ve tvaru člověka a posílá je do světa. Jak poznamenal Peter Härtling, cesta z Gdaňska do tohoto dolu nemá čtenáře podněcovat k pomstě jako Materna, ale spíše k závisti vůči Tullu, Jenny, radnímu Bruniesovi a především k Grassově bohaté fantazii.