Lokální umrtvení

Román, zasazený především do roku 1967, se točí kolem bizarního a šokujícího plánu gymnazisty Scherbauma: chce upálit svého jezevčíka před hotelem Kempinski v Berlíně. Tímto činem chce otřást lhostejnou spotřební společností, která podle něj ztratila citlivost natolik, že ani neprotestuje proti hrůzám války ve Vietnamu. Scherbaumův učitel Starusch, vypravěč a zároveň autorova alter ego s nádechem ironie, se snaží ho od tohoto krajního kroku odradit, i když s jeho motivací v zásadě souhlasí. Dlouhá a nepříjemná léčba zubů, kterou Starusch podstupuje, tvoří rámec vyprávění a spouští v něm řetězec vzpomínek na osobní neúspěchy, válečné zážitky a dobu poválečného hospodářského rozmachu. Skrze tyto reminiscence se do příběhu promítají klíčové problémy německé společnosti v éře Adenauera, zejména otázka nepotrestaných válečných zločinců a bývalých nacistů – jednou z postav je i generál Schörner, známý svou krutostí a odhodláním bojovat až do konce. Grass v naivních radikálních postojích studentů podává ironickou a vyváženou analýzu myšlení a ideologií, které v roce 1968 vyústily v radikální studentské hnutí. Soucítí s jejich motivacemi a cíli, ale zároveň se jasně distancuje od jejich metod, které často vedly k zaslepenému terorismu.