Günter Grass dokončil tuto knihu krátce před svou smrtí (13. dubna 2015) a sám ji připravil k vydání. Je to důstojné rozloučení – se světem, s literaturou i se životem. Nejde o závěť plnou rad a moudrostí pro budoucí generace, ani o bilanci života, který autor věděl, že se blíží ke konci. Kniha je především svědectvím o prožité přítomnosti, o závěrečné fázi života, kdy člověk vnímá svět kolem sebe s plnou intenzitou a s ostrou pozorností k detailům, které nabývají zvláštního významu právě proto, že jsou „poslední“. Tyto zážitky a úvahy se rozvíjejí v desítkách krátkých próz a básní, které kombinují osobní, literární a politické motivy, včetně postřehů o „mamince“ Merkelové. Při bližším čtení se ukazuje, že tyto zdánlivě nesouvisející náměty tvoří rafinovanou a ucelenou kompozici. Základním tónem rozloučení není smutek, ale originální spojení elegie s humorem – často černým – a sebeironií, a také smíření s neodvratným koncem. Kniha obsahuje i autorovy grafiky, které nejsou pouhou ilustrací, ale plnohodnotnou součástí díla, dokládající, že slovo a obraz byly pro Güntera Grasse rovnocennými formami uměleckého vyjádření.