Sv. 1-12 vyšly v edici s názvem Magnet. Od sv. 13 se název edice změnil. Další svazky již vycházejí v edici pod názvem Magnetka. Znovuobnovená edice literatury faktu, která navazuje na tradici kdysi velmi populární sešitové řady, vychází ve spolupráci s Pražskou vydavatelskou společností (www.pvsp.cz). Jednotlivé tituly, představující zajímavé události a postavy našich i světových dějin, vycházejí v pevné vazbě a jsou prodávány v celé síti knihkupeckých prodejen.
První svazek znovuobnovené EDICE MAGNET nabízí ucelený pohled na události posledních dnů a hodin druhé světové války v Českomoravském prostoru. Agonie v podobě teroristických a zastrašovacích akcí v českomoravských vsích a městech byla absurdním paradoxem k situaci v Remeši, kde po podpisu kapitulace generál Alfred Jodl pravil: Pánové,po tomto podpisu dává se německý národ a německá branná moc na milost a nemilost nepříteli. V této poslední hodině mohu jen doufat, že vítězové k nám budou plně velkomyslní. Velkomyslnost však byla mnohým velitelům wehrmachtu operujícím v protipartyzánských akcích v Českomoravském prostoru po boku speciálních oddílů SS cizím pojmem. Třešť, Ploština, Prlov, Velké Meziříčí jsou toho krvavým důkazem. Zkušený autor literatury faktu, který je zároveň jedním z posledních, kdo osobně hovořil s lidmi přeživšími tragédie výše jmenovaných míst nejen o jejich příbězích, ale také o hrdinských i nehrdinských činech, o obyčejném strachu i neobyčejné nenávisti, aby pak vše literárně spojil v jeden příběh dravcovy kruté agonie.
Dramatický popis mocenského pádu Benita Mussoliniho a událostí, které mu předcházely. Vzestup a pád italského fašismu a muže, který stál u jeho zrodu. Literatura faktu. Jádro strhujícího děje tvoří události roku 1943, kdy se italský fašistický režim začíná hroutit a spojenci se vyloďují na Sicílii. Proti Mussolinimu se formuje royalistická opozice. Ztrácí podporu i ve vlastní straně. Italská společnost se ocitá v hluboké krizi. Mussolini je zbaven funkce premiéra a internován. Z internace ho osvobozují němečtí spojenci (zvláštní jednotka SS pod velením O. Skorzenyho). Pod německou záštitou vzniká loutkový fašistický stát v severní Itálii (Italská sociální republika Saló). Spojenci osvobozují Itálii, aktivizuje se partyzánské hnutí. Mussolini je zajat na útěku a popraven italskými odbojáři.
Populárně-naučný pohled na vyvraždění polských důstojníků sovětskou NKVD na pozadí vývoje vztahů nacistického Německa se Stalinovým Sovětským svazem. Shrnutí diplomatických jednání mezi nacisty a Sovětským svazem, jež vyústila v podpis tzv. Paktu Ribbentrop-Molotov, vymezujícího vzájemné sféry vlivu. Tajný protokol zajistil Hitlerovi volné ruce při útoku na Polsko a obsazení západní části země. Poté Rudá armáda 17. září obsadila východní Polsko... Do sovětského zajetí se tak dostalo několik desítek tisíc polských důstojníků, které stalinské vedení vnímalo coby nepřátelské osoby. Proto nechalo v Katyni povraždit více než patnáct tisíc polských důstojníků. Richter se kromě líčení diplomatických jednání i samotného masakru věnuje odhalení daného zločinu i jeho poválečnému zamlčování.
S podtitulem: řečený "Zjizvená tvář" Jméno chicagského gangstera Al Caponeho (1899-1947) se stalo v široké veřejnosti synonymem pro organizovaný zločin. Za žádnou z vražd, v jejichž pozadí stál, však nebyl nikdy odsouzen a ve vězení se nakonec octnul za neplacení daní. Tento svazek edice MAGNET sleduje kariéru Al Caponeho odjejích počátků na ulicích New Yorku. Postupně si jeho zvláštních schopností všímali stále významnější vládci podsvětí. Jeho protektorem se stal Johnny Torrio, který kraloval nad sítí heren, sázkových kanceláří, barů a nevěstinců, Za ním přesídlil Al Capone roku 1920 za ním do Chicaga. Spolu s dalšími členy rodiny pomáhal svému bossovi budovat a rozšiřovat impérium zločinu, až se roku 1925 sám stal jeho vládcem. Dokázal se tvrdě vyrovnávat s konkurenty a obratně využívat korupci, panující na radnici v Chicagu. Na počátku třicátých let se jeho dráha proťala se životní linií českého krajana Antona Čermáka, který se stal starostou města, a postavil se na odpor Caponeho gangu se stejnou rozhodností s jakou postupovali federální vyšetřovatelé. Jejich trpělivá práce přivedla Caponeho před soud a za mříže, snad aby se potvrdilo lidové rčení, že „nikomu nerostou stromy do nebe“.
O banderovcích se u nás v podstatě ví jen to, že to byli ukrajinští povstalci, kteří se po druhé světové válce pokoušeli probít přes Slovensko, Moravu a jižní Čechy do amerického okupačního pásma v Německu. Dodnes u nás vycházejí knihy a studie popisující „statečné“ příslušníky naší policie a armády snažící se tomu zabránit. Ale odkud se banderovci vzali, zač bojovali a proč současný ukrajinský prezident Viktor Juščenko jmenoval jejich vůdce národními hrdiny? Jak ukrajinský boj za nezávislost souvisel s Československem? To vše je obsahem knihy autora, který se na Ukrajině vydal po stopách třistaletého boje Ukrajinců proti ruské, polské, rakousko-uherské a rumunské nadvládě. Přináší svědectví jak z tajných archivů, tak od lidí, kteří prožili válečné a poválečné roky v partyzánském boji zejména proti bolševické moci. Osmý svazek EDICE MAGNET obsahuje dosud neznámá fakta z tajných archivů a vyprávění očitých svědků o pohnutém boji Ukrajinců za svou státnost a také, jakou roli v tomto úsilí sehrálo Československo. Současné rozporuplné hodnocení úlohy banderovců samotnými Ukrajinci dává autorovi možnost nahlédnout do zákulisí událostí vedoucích k vyhlášení ukrajinské nezávislosti před sedmnácti lety.
Dramaticky vylíčený scénář agonie československé vládní moci, vznik Slovenského státu a rozhodnutí prezidenta Háchy vložit osud národa do Hitlerových rukou. Autoři popisují poutavě a dramaticky poslední okamžiky okleštěného Československa, okolnosti, za nichž vznikl Slovenský stát: téměř nepřetržitě zasedala československávláda a prezident dr. Emil Hácha jel do Berlína s iluzí, že lze ještě jednat s nacistickým kancléřem. Hitlerův triumfální příjezd do Prahy a jednání na pražském Hradě, kde zrálo konečné rozhodnutí vytvořit Protektorát Čechy a Morava a koho dosadit do čelných funkcí, aby vyřešil "českou otázku".
Jméno Sir Francis Drake skrývá napínavý životní příběh ,,státního piráta" ve službách anglické královny Alžběty I., ale také velkého mořeplavce a objevitele. Odehrává se na pozadí soupeření dvou námořních mocností 16. století - Španělska krále Filipa II. a ostrovní Anglie snažící se vymanit z absolutní španělské převahy v Atlantiku a demonstrovat svou vůli zúčastnit se také pronikání do světa. To se však nelíbí panovníkovi mocné a rozsáhlé španělské říše. Snaží se vůli Angličanů překazit, a to i za cenu vměšování se do vnitřních záležitostí anglického království. Anglie vrací úder i v podobě akcí "státních pirátů", kteří s královniným souhlasem přepadají španělské lodě vracející se s kořistí zlata a stříbra z Nového světa. Nejslavnější z nich - Drake - vstupuje do dějin především jako kapitán, jehož plavba kolem světa (1577-1580) se stala událostí číslo 1; ekonomický přínos plavby, vojenské úspěchy při ničení španělských lodí i objevitelské poznatky překonaly vše, co se až dosud někomu podařilo.
Co se vlastně odehrálo na ostrově Damanskij uprostřed řeky Ussuri? Proč se tento kousek země o rozloze menší než čtvereční kilometr stal předmětem lítých bojů, které hrozily přerůst ve velkou válku dvou jaderných mocností? Je pravdou, že sovětští vojáci použili proti čínským tajnou zbraň, která doslova vypařila - podle některých odhadů - až na 6000 čínských bojovníků i s jejich technikou, děly, minomety a skladišti zbraní? A proč se vůbec sváděly bitvy o tak malý kousek země, když sovětsko-čínské hranice měřily tehdy téměř 6400 kilometrů a Číňané uplatňovali nárok na více než milion čtverečních kilometrů sovětského Dálného Východu? V novém svazku Edice Magnetka autor nejen rekonstruuje tehdejší události, ale na základě dokumentů odtajněných v souvislosti se 40. výročím tohoto konfliktu podrobně popisuje, o jakou zbraň se jednalo. V té době byla skutečně tajná a poprvé byla použita právě na řece Ussuri.
"Je to přívětivý muž, který by se rád stal prezidentem, a přitom nemá pro tento úřad potřebnou kvalifikaci." Snad již nikdy více se významný americký publicista Walter Lippman, elitní komentátor listu New York Herald Tribune, tolik nemýlil jako v roce 1932, když takto hodnotil muže, který byl pak čtyřikrát zvolen prezidentem Spojených států amerických. Fakta i souvislosti ukazují, že žádný americký prezident, snad s výjimkou Abrahama Lincolna, neměl tak hluboký vliv na dějiny USA. Jasně dokazují, že Franklin Delano Roosevelt byl strhující vůdce, který samozřejmě měl chyby a nedostatky, ale dokázal obratně využívat osobního charismatu, aby přesvědčil, že v konečném součtu pozitivní znaky převážily nad negativy. Konsolidoval a obnovil demokratické principy i tím, že posvětil státní zásahy do ekonomiky a skoncoval s izolacionismem. Patří k jeho velkým zásluhám, že své krajany upevňoval v optimismu, humanitě a pevné víře v demokracii v dobách, kdy byla na celém světě vážně ohrožena. Svět však nejvíce oceňoval skutečnost, že byl především symbolem realistické politiky.
Hrdina či gangster? „Láká mne neobyčejný způsob života,“ zapsal si vídeňský student Skorzeny v době, kdy jeho tvář přizdobila první jizva z buršáckého souboje dvousečnou šavlí. Jeho přání se naplnilo. Elitního příslušníka SS, Hitlerova osobního oblíbence a specialistu na nejtajnější operace (jen namátkou: osvobození Mussoliniho, únos Horthyho syna, pokusy o zabití Josipa Broze Tita, vytvoření krutých protipartyzánských komand, nasazení německých jednotek v amerických uniformách při ardenské ofenzivě) nazval velitel spojeneckých armád generál Dwight D. Eisenhower „nejnebezpečnějším mužem Evropy“. Skorzeny se za války i po jejím skončení stal záhadami opředenou legendou. Pohled pod její povrch je strhujícím příběhem člověka, který svou nespornou odvahu a inteligenci nabídl do služeb zla.
Když šéf SS Himmler posílal Hitlerovi hlášení o výbuchu Varšavského povstání, vložil do něj i dvě krvelačné pomstychtivé věty, které se staly názvem této knihy. Neuvěřitelných třiašedesát dní hrdinského odporu zaplatilo životy na dvě stě tisíc Varšavanů. Nacistická zběsilost v průběhu bojů i po kapitulaci povstalců proměnila polskou metropoli v moře trosek. Jeden z nejtragičtějších dějů dvacátého století je i po šedesáti sedmi letech stále živou ranou polských dějin. A také bolavým místem svědomí vítězů druhé světové války. Jak se zrodila a kam směřovala povstalecká Armija krajowa, Domácí armáda – nejpočetnější vojsko, jaké se kdy připravovalo v konspiraci na otevřenou válečnou akci? Proč udeřila právě 1. srpna? Jak dokázali chatrně vyzbrojení „chlopaci z AK“ tak dlouho čelit drtivému tlaku těžkých zbraní? Proč jim Rudá armáda – které vytvářeli cenné předmostí pro útok na západní břeh Visly a dál na Berlín – nepřišla na pomoc? Vyčerpali v té věci západní spojenci všechny možnosti nátlaku na Stalina? Jaké byly další osudy přeživších povstalců ve rdousivém sevření totalitní zvůle? Desítky let bojovali poctiví polští vlastenci o pravdivý obraz povstalecké epopeje, o čest, která jí právem patří. I český čtenář by měl poznat celou pravdu ve všech jejích souvislostech. Vydání první. Tituly edice MAGNETKA jsou vydávány společně Pražskou vydavatelskou společností (ISBN 978-80-7250-548-7) a Nakladatelstvím Epocha (ISBN 978-80-7425-063-7). Od svazku číslo 16 Pražská vydavatelská společnost vydává v měkké vazbě a dodává do prodejen tisku.
Mnichovská dohoda ze září 1938, jež tragicky zmrzačila tehdejší Československou republiku, je dodnes vnímána jako jeden z nejbolavějších okamžiků naší novodobé historie. Odstartovala největší válečnou katastrofu, jež postihla celou Evropu i další kontinenty, a dalekosáhle ovlivnila následující světový vývoj. Ačkoliv se češtípolitici v čele s prezidentem Benešem snažili republiku zachránit vší mocí včetně moci branné, zradě svých spojenců Francie a Anglie čelit nedokázali. Těm byl osud malé země uprostřed Evropy lhostejný. Adolf Hitler dosáhl s jejich pomocí svého a vítězně vykročil za svým snem o tisícileté říši. Co Mnichovské dohodě předcházelo, proč k ní došlo, kdo a jak se na onom ostudném činu podílel a jak vše probíhalo – o tom sugestivně vypráví tento svazek Magnetky, jehož autorem je renomovaný český historik prof. Robert Kvaček. Na základě detailní znalosti dobových dokumentů plasticky líčí dění a atmosféru oněch zářijových dní, zejména dne posledního.
Ani po sedmdesáti letech, která nás dělí od událostí, jejichž osou byl atentát na někdejšího hitlerovského místodržícího v naší zemi, esesáckého vraha Reinharda Heydricha, ani přes dlouhou řadu knih, které se zevrubně zabývají touto vrcholnou akcí odboje na půdě naší okupované země, nebo se jí více či méně dotýkají, nejsoubezezbytku zodpovězeny všechny otázky a rozpletena všechna klubka záhad a nejasností. Zkušený autor literatury faktu se v úvodním slovu vyznává z bezvýhradné úcty k lidem, kteří se nikdy nesmířili s mnichovským diktátem ani s následnou okupací zbytku zmrzačené země a z vlastního rozhodnutí se vrhli do zprvu zdánlivě beznadějného boje za znovudobytí ztracené svobody. V souvislosti s atentátem však nezastírá chyby, kterých se i ti nejstatečnější dopustili, slabostí či pochybností, jimž se neubránili – ale všestranně je konfrontuje s dobovými okolnostmi a limity. Odpovídal výběr příštích parašutistů a příprava pro nasazení ve vlasti náročnosti jejich příštích úkolů a reálné situaci, do které byli vysazeni? Nebylo možné se vyvarovat některých osobních selhání? Dodržovali vždy parašutisté i ti, kteří je ukrývali a byli jim nápomocni, nutné zásady konspirace? Proběhl opravdu útok na Heydricha bezprostředně před tím, než měl definitivně opustit naši zemi? Bylo správné, že v kostele v Resslově ulici, kde sedm parašutistů se ctí obstálo ve svém posledním boji, byli soustředěni členové pěti různých výsadků? Takových otázek lze klást bezpočet – a vždy znovu vyústí do té hlavní a zásadní: obstojí Operace Anthropoid před soudem historie tváří v tvář obětem, kterými byla zaplacena smrt nacistického katana? Jedno je jisté: co se dnes, s nadhledem daným odstupem času a se současnými zkušenostmi ze speciálních misí, může jevit jako kardinální chyba, bylo tehdy často – i když ne vždy – jediným dostupným řešením. A v sázce bylo bytí a nebytí národa…
V noci z 27. na 28. března 1942 provedly síly Commandos a Royal Navy odvážnou operaci Chariot - nájezd na okupovaný přístav Saint-Nazaire. Cílem nebylo nic menšího než obrovský suchý dok původně postavený pro SS Normandii, předválečný transatlantický parník. Jeho zničením by byly velké německé válečné lodi (zejména Tirpitz) donuceny plout za případnými opravami až do domácích přístavů. Za tuto akci bylo uděleno pět nejvyšších britských vyznamenání za statečnost, Victoria Cross, a osmdesát dalších vyznamenání. Kniha se zabývá nejen přípravami, provedením a výsledky legendární akce, ale také historickými zdroji inspirace pro vytvoření oddílů Commandos, jejich formováním, výcvikem a způsobem boje, který podřídil silné individuality skálopevné soudržnosti týmu.
Už sám běžně používaný název tohoto dramatického dění, sevřeného v létě 1934 do několika desítek hodin, je paradoxem: převážná část událostí, včetně hromadných poprav, se totiž odehrála ve dne. Adolf Hitler a jeho souputníci se tehdy postarali o dějinný unikát. Jediným děsivým úderem nejenže zlikvidovali opozici ve vlastních řadách, ale podle hesla, že vraždit je dovoleno, se postarali i o umlčení každého, kdo tak či onak překážel. Ublížil kdysi v minulosti? Zabít! Mohl by dělat těžkosti v budoucnu? Zabít! Je příliš ctižádostivý? Zabít! Ví toho nebezpečně mnoho? Zabít! Složitá spleť příčin, záměrů a důsledků, ale jednoduché řešení. Prostě zabíjet. Přesně v duchu vyjádření důstojníka Heydrichovy bezpečnostní služby SS Kurta Ilgese: „Víte, co znamená krvavé opojení? Mám pocit, že se smím brodit v krvi.“ Bezcitná podstata nacistického hnutí se tehdy varovným, leč ve světě nedostatečně vyslyšeným způsobem ukázala v plné nahotě.
Christian de Castries, velitel obležených francouzských jednotek v Dien Bien Phu, si oblékl čistou košili a kalhoty, nasadil svou červenou lodičku z dob, kdy absolvoval jezdeckou školu, a na ramenou zkontroloval generálské hvězdičky. Nahradil jimi ty plukovnické teprve před třemi týdny. Nárameníky nebyly pravé, vyrobili mu je v opravárenskédílně cizinecké legie. Čtyřhvězdičkový generál Navarré mu sice z Hanoje poslal své vlastní, dokonce i s několika lahvemi toho nejlepšího koňaku. De Castries ale nevěděl, kam dopadl kontejner, který mu na padáku shodili letci. V tuto chvíli to však nebylo důležité. Psal se 7. květen 1954, jeho hodinky ukazovaly 17:30, a generál jen čekal, kdy do jeho velitelského bunkru vstoupí první Vietminhci... Z rozhovorů s francouzskými vojáky, kteří boje přežili, bylo zřejmé, jak je taktika protivníka zaskočila. Nikdo z nich nepočítal s tím, že Vietminhci budou schopni vykopat dvě stě kilometrů zákopů a stovky metrů podzemních chodeb, jimiž pak pronikali k jednotlivým pevnostem, dokonce až do středu tábora. Také je šokovalo, že již týdny před generálním útokem, vždy o páté hodině odpolední, protivník vypálil dělostřelecký granát, který přesně zasáhl vybraný cíl, například letoun připravený k odletu. Vojáci to záhadné dělo nazývali „canon jap“, a průzkumná letadla i hlídky je marně vyhledávaly. Až po kapitulaci zjistili, jak to bylo ve skutečnosti.
Šestého března 1836 zaútočily čtyři tisíce mexických vojáků na bývalou misijní stanici Alamo. Všichni obránci při obraně pevnůstky zahynuli a jejich smrt se stala mementem pro stovky příslušníků milice Texasanů, kteří připravili po několika týdnech vítězům od Alama s pokřikem „Pamatujte na Alamo“ u San Jacinta těžkou porážku. Bitva znamenala konec přináležitosti Texasu k Mexiku a stala se symbolem nezávislosti a součástí mýtu, který trvá dodneška. Ohlas pokřiku Texasanů od San Jacinta pak zněl opakovaně v průběhu 19. i 20. století, kdy střídaly slovo Alamo další výrazy, srov. například tituly amerických novin v únoru a březnu 1898 „Pamatujte na Maine“. Mýtus Alama, jehož součástí byly odkazy na smrt nevinných žen a dětí povražděných po dobytí misie či pevnůstky vítěznými Mexičany přetrvával i v seriózní literatuře až do druhé poloviny 20. století, kdy mexičtí a američtí historici rekonstruovali skutečný průběh bitvy.
Je to fascinující příběh. Vysoký důstojník SS Adolf Eichmann, pověřený uskutečněním obludného plánu vyhlazení židovského obyvatelstva na všech územích ovládaných hitlerovským Německem, patří k nejbizarnějším osobnostem 20. století. Nazval-li Dušan Hamšík Adolfa Hitlera „géniem průměrnosti“ pak Eichmann je „géniem nicotnosti“. Pilný úředník smrti, vzorný otec rodiny, poslušný, vlastního myšlení neschopný vykonavatel rozkazů. Zorganizoval trýznivou smrt milionů lidí, dospělých i dětí, byl na to patologicky hrdý, chvástal se, že i do pekla půjde spokojen, ale o pár let později, před soudem a na dohled od šibenice, sdělí světu, že vlastně ani není antisemitou, věří v Boha a nikdy se nechtěl věnovat zabíjení. Kráčíme-li krok za krokem stopami dramatického, ale současně i absurditou přeplněného života tohoto muže, užasneme nad tím, jak rozporuplné malosti může být člověk schopen.
Když se kalné ráno 23. prosince 1787 vydala Bounty na cestu do Polynésie a následně měla pokračovat s nákladem chlebovníků do Karibiku, nikdo netušil a tím méně její velitel poručík William Bligh, že se do vlasti vrátí až za dva roky po strastiplné cestě v záchranném člunu a bez své lodě, na které se mu vzbouří posádka. O tři roky později vyplula na moře fregata Pandora pod velením kapitána Edwarda Edwardse, tentokrát s úkolem pochytat a přivézt do vlasti všechny vzbouřence k řádnému potrestání. Ani on netušil, že přijde při ztroskotání o svou loď, podnikne dlouhou cestu v záchranných člunech a domovský Portsmouth uvidí až o rok později.
Barvité líčení série dramatických námořních střetnutí britské a francouzské flotily v prvním období Francouzské revoluce. Doba počátečního chaosu, převratných změn v organizaci námořnictva, úvodních malých i větších střetnutí, rytířských soubojů na vlnách i mnoha jiných událostí přinášejících velícím admirálům doslova noční můry vyvrcholila na jaře 1794 několikadenní námořní bitvou. A ve hře bylo hodně – konvoj 116 lodí plných zásob plující ze Spojených států do Francie zmítané revolučním kvasem, a hlavně - nedostatkem téměř všeho. O tučnou kořist proplouvající jim takřka pod nosem měli však eminentní zájem také Britové…