Stalingrad - Každý dům, každé okno, každý kámen

Krátce po poledni se v Čujkovově štábu nečekaně objevil Rodimcev, celý ušpiněný od bláta a krve. Jeho deset tisíc elitních vojáků čeká na druhém břehu řeky a přeprava má začít až s příchodem tmy. Přišel sám, aby si prohlédl budoucí pozice své divize, a narazil na německou jednotku. „Trochu jsem s nimi běhal,“ řekl téměř omluvně. Všichni, kdo jsou v štábu a v jeho okolí a dokážou držet zbraň, se musí zapojit do obrany linie nebo zabezpečit přístaviště. Pozice je nutné udržet až do rána, jinak se Rodimcevovi vojáci nedostanou přes řeku. Kolik takových kritických okamžiků už stalingradští obránci zažili? Šlo o mnohem víc než jen o jedno město. Vojáci, kteří zuřivě bojovali v ruinách domů, v rozrytých svazích Mamajovy mohyly a v kanalizaci, si den za dnem uvědomovali, co je v sázce. V neustálých střetech se malé úderné skupiny postupně spojovaly a rostla jejich fyzická i psychická odolnost, iniciativa, zodpovědnost a vynalézavost i u posledního vojáka. Nebyla to jen bitva o opotřebení, ale také střetnutí dvou silných vůlí. Osud města visel na vlásku. Obhájci drželi na některých místech jen úzký pruh břehu, který mohl být jedním útokem smeten. I vyčerpaní vojáci, zbytky původních jednotek na pokraji sil, pokračovali v boji. Linie fronty byla složitá a neustále se měnila. Nebyly tu dvě jasně oddělené strany, ale trojrozměrný labyrint, kde se úderné skupiny navzájem napadaly ze všech stran. 8 stran obrázků.