Bojiště vypadalo děsivě. Rozesety byly hromady nevyužité munice a sem tam i miny. Těla polských a německých vojáků, často v posledním objetí, ležela všude kolem a vzduch čpěl rozkladem. Tanky byly převržené s roztrhanými pásy, jiné stály nehybně, s děly stále namířenými na klášter. Na svazích, kde nebyla palba tak intenzivní, kvetly vlčí máky – jejich červené květy vytvářely s touto hrůznou scenérií zvláštní kontrast.
Tuto situaci popsal polský generál Władysław Anders, jehož jednotky v květnu 1944 vztyčily vlajku nad troskami benediktinského kláštera na Monte Cassinu. Spojenci se téměř půl roku marně snažili dobýt cassinský hřeben, klíčový bod německé obrany, který jim bránil v postupu k Římu. Ani po sedmi desetiletích nezmizela tíha otázek: proč byl zničen jeden z nejstarších kulturních pokladů Evropy? Jakou cenu měly desítky tisíc obětí? A jaký byl smysl tohoto krvavého boje? Na tyto otázky se snaží odpovědět i tato kniha.