Slzavé údolí Francie

Christian de Castries, velitel francouzských sil obklíčených v Dien Bien Phu, si oblékl čisté oblečení – košili a kalhoty – a obul starou červenou lodičku, památku z jezdecké školy. Na ramenou si upravil generálské hvězdy, které nosil teprve tři týdny. Nárameníky nebyly originální, vyrobil mu je mechanik cizinecké legie. Generál Navarré mu z Hanoje poslal své vlastní, včetně několika lahví kvalitního koňaku, ale de Castries nevěděl, zda zásilka vůbec dorazila. V tu chvíli to nebylo podstatné. Byl 7. květen 1954, na hodinkách 17:30, a generál očekával příchod prvních vietminhských vojáků do jeho velitelského bunkru. Z vyprávění přeživších vojáků vyplynulo, že byli zaskočeni taktikou nepřítele. Nikdo nečekal, že Vietminh dokáže vykopat dvě stě kilometrů zákopů a stovky metrů podzemních chodeb, kterými se dostávali k jednotlivým pevnostem, až do samotného srdce tábora. Překvapilo je také, že již týdny před útokem, vždy v pět hodin odpolední, zasáhl přesný dělostřelecký granát vybraný cíl, například letadlo připravené k vzletu. Toto záhadné dělo, které vojáci nazývali „japonská děla“, marně hledala průzkumná letadla i hlídky. Skutečnost se odhalila až po kapitulaci.