Krvavá cesta k Sarajevu

Na konci července 1914 vydal František Josef I. manifest Mým národům, který předznamenal následující čtyři roky hrůz první světové války. V té době mohl zhodnotit více než šedesátiletou vládu (1848-1916), během níž se blížil konec dynastie Habsburků. František Josef nebyl ani tím idealizovaným panovníkem, jak ho vykreslují obdivovatelé Rakouska-Uherska, ani tou zjednodušenou postavou „starého Procházky“ známou z Haškova Švejka. Jeho poddaní v druhé polovině 19. století prožívali války a osobní tragédie, které postihly i samotnou císařskou rodinu. František Josef měl právo říci, že ho osud nešetřil. V roce 1853 se stal terčem atentátu, který spáchal maďarský krejčovský učeň János Libényi; jeho bratr Ferdinand Maxmilián byl popraven v Mexiku (1867); následník trůnu Rudolf spáchal sebevraždu za znepokojivých okolností (1889); a císařovna Alžběta (Sissi) byla zavražděna italským anarchistou (1898). Tento atentát byl jen jedním z mnoha útoků na panovníky a politiky, které předcházely událostem v Sarajevu. Vražda arcivévody Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželky Žofie Chotkové v červnu 1914 se stala přímou příčinou vypuknutí světové války a znamenala konec habsburské dynastie.