Dobře utajené housle je řada rozmarných příhod z manželského a rodinného soužití, na němž v životě tolik záleží, totiž k umění žít tak, aby se vztah mezi lidmi, kteří mají mít k sobě nejblíž, nerozplynul ve všednosti, naopak, aby získával na hloubce a svěžesti. V próze Jablko je vinno autor rozvíjí vtipné úvahy o povaze mužů a žen, obnažuje přednosti i slabiny obou pohlaví a ústy své hrdinky Marty a z jejího ženského hlediska parafrázuje příběhy známých milostných dvojic - Oldřicha a Boženy, Ctirada a Šárky, Břetislava a Jitky, Samsona a Dalily, Orfea a Eurydiky.
Dvě nejlepší prózy předčasně zesnulého jihočeského autora Františka Heřmánka, které spojuje nejen námětová orientace na jižní Čechy, kde vládnou poslední Rožmberkové, ale i celkové "rabelaisovské ladění". Dějištěm první, rámcové renesanční novely, jakéhosi rozverně humorného českého Dekameronu, je krčma na okraji Třeboně z doby posledních Rožmberků, domov životních ztroskotanců a vyděděnců, kteří nesou hadrářsky vesele svůj osud, žaly a stesky zalévají pivem a vínem a hojí smíchem, vtipem a vyprávěním. Záhadnému cizinci s mandragorou vypravují oplátkou za pohoštění rozmarné historky o veselém rožmberském faráři Kozkovi, moudrém šibalovi, který je protějškem úspěšného zakladatele jihočeských rybníků Jakuba Krčína z Jelčan, jemuž pak je věnována druhá Heřmánkova próza. I zde se autor obrací do historie, do oblasti mytologie a pověstí a v úsměvném tónu nám vypráví životní osudy zemanského synka, který se později stal vševládným regentem rožmberského panství.
Tímto románem vstoupil do české literatury nový typ hrdiny - dělník. Dělník, který bojuje za uskutečnění socialistických ideálů. Příběh vývoje venkovské služtičky, která se pod vlivem svého muže dělníka a politických událostí v Praze 1920 mění v uvědomělou proletářskou ženu, toužící po převratu doby, společnosti.
Věrní druzi nemocného císaře Karla IV., Mistr Vítek, pan Bušek a pak Ješek, ve večerních hodinách karlštejnské samoty vypravují císaři milostné příběhy z vlastního osudu i příběhy, které byly tehdy ve světě oblíbené, aby urychlili jeho léčení, a donutí ho, aby také zavzpomínal. A tak vzniká cyklus novel (po vzoru Dekameronu), jejichž nejlepší části jsou básnickou oslavou přírody vnější i přírody lidské, v níž se rozvíjí v mnoha formách láska životodárná, zdravá a nespoutaná.
Prvním výrazným úspěchem Vladimíra Neffa se stal psychologický román Třináctá komnata (1944, v roce 1968 zfilmován O. Vávrou). Děj se odehrává v Praze na Kampě, malém ostrůvku mezi Vltavou a říčkou Čertovkou (v knize nazývaná Ďáblice)., autor líčí mnoho zajímavých postaviček (cukrář Jakoubek, hostinský Pešek). Děj: do „zakletého“ domu U Slepých hodin se přistěhovala rodina dr. Kalisty. Dr. Kalista měl krásnou ženu Kateřinu a třináctiletou dceru Blanku. Blanka vyšla na zahradu a zaujala ji soška bůžka s rukou ukazující na kulaté okno jejich domu. Seznámila se s Kosťou, synem dr. Diviše, který bydlel nedaleko. Kosťa si rád vymýšlel a řekl Blance, že za oknem musí být něco tajemného. Oba se dohodli, že záhadu vyluští. Otevřou „13. komnatu“ a najdou kulatou skleněnou vázu, o které se domnívají, že je to koule na předvídání budoucnosti po cikánce, která odtud odešla. Kosťa rád hraje hru na osud (má kartičky s osudy lidí - vždy čtyři vytáhne a vymyslí si příběh). Tentokrát si vymyslí příběh, který se téměř splní - o tom, že se do paní Kalistové zamiluje jiný muž, pan Kalista je zastřelen, ona obviněna - nakonec osvobozena. 5. vydání, (v nakl. Československý spisovatel 2. vydání).
Poslední setkání s Petrem Kukaněm z Kukaně, nazvané Krásná čarodějka, se odehrává uprostřed třicetileté války, která navzdory Petrovu úsilí zachvátila Evropu. Krvavé hrůzy, jež po sobě zanechávají postupující a rabující protestantské i katolické armády, naplňují Petra odporem a pocitem ztráty životního smyslu. Mocní tohoto světa si však ve chvílích nejtěžších na Petra vzpomenou a žádají statečného a hrdinného Petra o pomoc. Úkol, jejž je mu uložen a který Petr přijímá coby svou povinnost, tedy vyvést Evropu z válečných hrůz, je vskutku úkolem hodným Kukaňova jména. A tak se Petr setkává s Valdštejnem, rozporuplným mužem, jenž do evropských dějin první poloviny sedmnáctého století zasáhl nemalou měrou. Stejně jako v předchozích dílech i zde vstupují do Petrova života ženy. Z náhodného střetnutí s podivnou osůbkou se vyklube veliká láska, jež významně zasáhne do Petrova života. Jeho milenkou se stává krásná čarodějka, která Petrovi nechává nahlédnout do světa magického a jako jediná nahlodá jeho víru v sílu rozumu. Jejím protihráčem je mladinká nohatá princezna - a pro Petra se vášnivá láska obou žen stane osudovou. Valdštejnské téma jako by samo nabízelo autorovi možnost pohrát si s historickými otazníky. S ironickým odstupem a s lehkou nadsázkou píše Vladimír Neff příběh o dějinách, jak by se mohly odehrát, „kdyby...“. Rozehrává valdštejnské téma osobitým způsobem a v duchu „dumasovsky rytířských“ příběhů vypráví o osudech dobrodruha Petra, jehož údělem je boj za spravedlnost a pravdu. Autor znamenitým způsobem fabuluje, historické skutečnosti dokonale a snadno doplňuje fantazií a jakoby s radostí splétá příběhy lidí, kteří mohou stejně dobře žít ve století sedmnáctém jako ve století dvacátém. Znalost tématu, archaizovaný jazyk a především snaha vyprávět dobrodružný příběh na pozadí skutečných dějin přináší poutavé a zábavné čtení.
Historická románová freska seznamuje s osobností Karla IV., nejvýznamnějšího českého panovníka, na pozadí osudu českých zemí ve 14. století. Autor barvitě líčí Karlův pohnutý život od dětství přes rané mládí na pařížském dvoře a na italských bojištích, jeho cestu k trůnu i diplomatická jednání s evropskými vládci, a zabývá se i historií jeho čtyř manželství. Důraz je v románu kladen především na panovníkův vztah k českým zemím, na jeho snahu dát zemi a hlavně Praze v podmínkách soudobé Evropy co nejvyšší kulturní úroveň.
Francois Villon je jméno, jímž podpisoval ve Francii v 15. století své verše básník, jehož skutečné příjmení toliko hádáme. Byly to verše buričské a rebelantské, psané jazykem neučesaným a slovy nevybíravými. Znala je pařížská chudina i vysocí hodnostáři, znali je studenti i pařížští měšťané. Jedni je přijímali s bouřlivým nadšením, druhé popouzely k nepříčetnosti. Byl v nich skutečný život, nebyla to uhlazená dvorská poezie, na jakou byly choulostivé uši Paříže zvyklé. Byl v nich osud štvance, pronásledovaného a vězněného, rváče se životem i opuštěného milence. A tyto verše se staly Jarmile Loukotkové východiskem k široce rozvrženému románu, v němž před očima čtenáře ožije Paříž básníkova mládí, Paříž studentů, šlechtických paláců i vykřičených krčem, kde všude byl Villon doma, kde uměl vždy stejně obratně šermovat ostřím slova i dýky se svými soky v lásce i s královskými biřici. Studentské bitky, útěk z Paříže, vězení, toulky Francií - to vše se střídá v pestrém kolotoči Villonova života, který v daných podmínkách nemohl být ničím jiným než tragédií.