Dobře utajené housle je řada rozmarných příhod z manželského a rodinného soužití, na němž v životě tolik záleží, totiž k umění žít tak, aby se vztah mezi lidmi, kteří mají mít k sobě nejblíž, nerozplynul ve všednosti, naopak, aby získával na hloubce a svěžesti. V próze Jablko je vinno autor rozvíjí vtipné úvahy o povaze mužů a žen, obnažuje přednosti i slabiny obou pohlaví a ústy své hrdinky Marty a z jejího ženského hlediska parafrázuje příběhy známých milostných dvojic - Oldřicha a Boženy, Ctirada a Šárky, Břetislava a Jitky, Samsona a Dalily, Orfea a Eurydiky.
V knize anotace není. Jde o výběr prací Miroslava Horníčka. Většina koláží je doprovázená krátkým vysvětlujícím komentářem nebo mikropříběhem, často humorném, osvětlující vznik nebo přímo děj jednotlivých koláží.
Lehce ironický pohled Miroslava Horníčka na slavné milenecké dvojice minulosti. Součástí nevelké společnosti několika manželských dvojic, které se spolu občas scházejí na popovídání, pojedení i popití, jsou také František a jeho žena Marta. Žijí spolu již mnoho let a jejich manželství je kořeněno drobnými neshodami i tím, jak sinavzájem vidí do duše a dovedou si jeden druhého dobírat. František vytrvale hlásá názor, že muži jsou hybnou silou dějin, a že kdyby osudy lidstva závisely na ženách, vysedávali bychom dnes u ohňů doby kamenné. Marta reaguje na Františkovy výpady shovívavým úsměvem a v její mysli se rodí příběhy, které uvádějí na pravou míru známé historické vyprávění o Samsonovi a Dalile, Ctiradovi a Šárce, Oldřichovi a Boženě, Břetislavovi a Jitce či Orfeovi a Eurydice.
Osobitý cestopis, věnovaný Provenci, kam se již podruhé vypravil autor se svým přítelem - ilustrátorem Adolfem Vondrou. V roce 1975 byl pozván Miroslav Horníček spolu s ilustrátorem Adolfem Vondrou k pobytu do Provence. Zapisovali, fotografovali a toulali se šťastne mimo turistické trasy, v malých provensálských městečkách a vesničkách, sedali na svazích mezi vinicemi a učili se nepodléhat turistickým spěchům a stresům. Je to vyprávění o tomto pobytu a zážitcích, prolíná se tu humor s pohledem vážnějším a zaznamenává epizody z cesty. Kniha je osobitým vyjádřením jednoho z návratů do míst, kde se kdysi rodila evropská civilizace.
Zdravice přátel Jana Wericha k narozeninám 6. 2.1965. Knížka k šedesátinám národního umělce a spolutvůrce nezapomínaného Osvobozeného divadla. Přináší vzpomínky a pozdravy F. Langra, J. Trnky, J. Voskovce, M. Horníčka, projev oslavencův, studii o jeho osobnosti a umění (J. Träger) a množství dokumentárních fotografii umělce na jevišti, ve filmu i v soukromí.
Reportáž ze světové výstavy Expo 67 v Montrealu z pera populárního herce a komika. Krátké mozaikové črty, které úsporným, vtipným a jazykově objevným slohem (Ono totiž - přijít něčemu na chuť, znamená chůzi. A tedy pohyb. Tedy námahu.) zachycují prostředí (Jaký je Montreal? ... Městečko z westernu, do kterého se zakusují mrakodrapy ...), dění, lidi, lidské typy, charaktery pavilónů a charaktery národů. Reportáž, kterou četné kulturní asociace a návraty do kulturní historie povyšují na jakýsi esej o životě.
Nejrozsáhlejší próza Miroslava Horníčka vypráví formou humoristického románu o tom, jak a proč došlo k tomu, že se nenápadný staromládenecký knihovník Julius z Levého Brodu na prahu padesátky stotožnil se slavným francouzkým spisovatelem Albertem.
Mozaika, složená z Horníčkových publikovaných fejetonů, vytváří portrét jeho myšlení. Vybral, uspořádal, průběžnými texty, portrétem autora a chronologickým přehledem jeho činnosti opatřil Vladimír Just. Fotografický doprovod a koláže Miroslava Horníčka vybrali Běla Horníčková a Vladimír Just.
Tento soubor měl být vydán k 70 . narozeninám Miroslava Horníčka v roce 1988. A díky snaze vydat toto ojedinělé dilko plne krásných obrázků a kolaží, které doprovází texty pana Horníčka byl nakonec v roce 1989 díky příspění pana Stanislava Fremunta dán do tisku a vydán.
Knížka dojmů a zážitků z cesty do Provence, kraje autorových mladických snů, je psána formou úvah a zamyšlení, věnovaných slavným osobnostem tohoto kraje.
Publikace přibližuje sto padesáti snímky sugestivní fotografickou tvorbou českého umělce. Angl., rus., něm. a franc. souhrn. Životopisná data a seznam výstav a publ. M. Stibora.
Miroslav Horníček v Hovorech H z Paláce K (Se S. Benešem, V. Brodským, L. Chudíkem, J. Jiráskovou, M. Lasicou, R. Lukavským, J. Sovákem, J. Suchým a S. Zázvorkovou) Autentický záznam devíti večerních dialogů M. Horníčka s milými kolegy a kolegyněmi před zvídavým publikem a TV kamerami se stal cenným svědectvím o neopakovatelných setkáních. Laskavý humor, moudrost, profesionální i osobní zážitky oblíbených hereckých osobností i jejich životní vyznání napsané speciálně pro tuto publikaci potěší nejen pamětníky. Váz., 184 str. + 8 stran barevné fotopřílohy, 140 x 205 mm
Humor povídek M.Horníčka – i při odhalování falše a absurdity v našich životech – vyniká laskavostí pohledu a zjevnou poetizací skutečnosti. Autora provokují zaběhané stereotypy, jednoduchá, černobílá vidění světa. Staví proti nim báječnou vynalézavost, bohatě hýřivou invenci, ohňostroj nápadů a především umění vidět věci a jevy, které mnohdy již okoralý zrak nás ostatních nevidí. Právě tyto vlastnosti Horníčkových povídek, které se zde dočkaly prvního knižního vydání, zajišťují autorovi nepřehlédnutelné místo v poměrně košaté plejádě českých autorů humoristické literatury.
Člověk jak se říká ví své. Tyto poznámky jsou výsledkem mého padesátiletého pobývání na jevišti. Nejsou to paměti ani vzpomínky,říkám tomu: poznámky. Tak to prosím, berte. Ani ta padesátiletá praxe mi nedovoluje vytvářet nějakou teorii. Jsou to, opakuji, jen a jen poznámky o tom, jaké postupy mám na jevišti rád a které odmítám.Pokud herec může vůbec nějaké postupy odmítat. Hraju a proto jsem rád, což mi připomíná Descartovo: myslím, tedy jsem. I nadále tedy hromadím zkušenosti, ze kterých možná budou další poznámky. Což neberte jako příslib dalšího dílu nebo vyhrožování tímto.
Soubor šestnácti časopiseckých povídek z padesátých let, vycházejících poprvé v knižní podobě. Poetické, fantastické a lyrické texty s filozofickým podtextem. Svým typickým způsobem se autor zamýšlí nad dětmi a jejich smutky, tiskem z doby totality, řečnickými obraty v oficiálních projevech politiků, uvažuje nad vztahem lidí a předmětů, kterými se obklopují, nad možnostmi setkání s mimozemšťany i nad různými lidskými vlastnostmi. Kniha navazuje na svazek "Pětatřicet skvělých průvanů"
Když člověk píše o svém dětství, má dvě možnosti. Buď se vrátit a dívat se tehdejšíma očima, anebo všechno kolem vnímat pohledem dnešního , tedy skutečného zraku. Jinak, řekněme rovnou, to ani nejde. Člověk nemůže vystoupit z toho rozjetého vlaku, kterým je jeho život, a když píšu tyto řádky, jsem pořád blíž své osmdesátce než svým třem, pěti nebo osmi letům. Miroslav Horníček
Horníček se v této komedii vrací, tak jako v mnoha jiných svých textech, do minulých let. V tomto případě zhruba do dvacátých let minulého století, děj umístil do Švédska. Zde rozvíjí příběh elegantní neprovdané Matyldy a její půvabné neteře Kristiny. Jejich ustálený, ale nákladný život má zanedlouho změnit otevření tajemnézávěti starého pana Söderströma, otce Matyldy a dědečka Kristiny. Ve hře, která nepostrádá ani lehkou detektivní zápletku, však sehrají značnou roli i tři Alberti, muži, jejichž služba u slečny Matyldy je jen zastíracím manévrem skutečných citů.
Vteřiny života Miroslava Horníčka ve fotografii. Album fotografií Miroslava Horníčka podává svědectví o jeho profesním i soukromém životě. Úvodní slovo tohoto herce a spisovatele zaznamenal Jiří Žák. Krátké komentáře čerpají z dříve vydaných knih autora. Fotografie ze soukromého archivu zachycují Miroslava Horníčka v různých obdobích od dětství až po současnost, za různých situací, s rodinou, přáteli, kolegy. Mottem této knihy jsou verše Sergeje Jesenina:"Živote, nezdál ses jen? Jako bych jaro procválal na koni růžovém."
Zpověď M. Horníčka o jeho vztahu k Mariánským Lázním není pouze autorovym vyznáním sympatií k městu, které poskytuje vzácnou "možnost zastavit se", ale je současně i jakousi rekapitulací jeho životních názorů a postojů. S moudrostí i humorem uvažuje autor o všedních a nevšedních věcech kolem nás, o kráse a umění, o poměru k lidem a vede nenásilně čtenáře k zamyšlení nad krásou a proměnlivostí světa.
Miroslav Horníček u zpovědi na konci cesty. V rozhovoru vedeném Janem Hůlou se autor vrací k létům zralým i nezralým, k osobnostem, s nimiž se na své cestě životem setkal a ke svým trvalým láskám - herectví a výtvarnému umění. Ačkoliv má být tato knížka jakýmsi odkazem na rozloučenou, je psána s humorem charakteristickým pro spolutvůrce slavných forbín a tvůrce oblíbených Hovorů H.
Publikováno:2000
ISBN:80-86155-60-9
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.