Obě skladby se odehrávají v krajině autorova dětství. Černá denice (1968) je připsána památce rodičů a sestry a je inspirovaná pocitem neodvratného příchodu smrti. Lešanské jesličky (1970) jsou naproti tomu velice neobvyklou vánoční baladou, která parafrázuje biblický příběh Josefa a Marie.
Kniha obsahuje úplné básnické dílo Bohuslava Reynka z celého jeho tvůrčího období šedesáti let. Druhé souborné kritické vydání se pokouší podat co možná ucelený obraz o tvorbě jednoho z nejsvéráznějších a nejsugestivnějších českých básníků s výborným výsledkem, a před čtenářem tak defiluje široké pásmo ryzí, hlubocelidské a osudové poezie. 2. vydání. -- zdroj: www.kosmas.cz --
Antologie novým způsobem představuje ranou poezii velikánů moderního německojazyčného básnictví Georga Heyma, Jakoba van Hoddise, Gottfrieda Benna a Georga Trakla. Tito čtyři autoři, jejichž poetika se formovala, měnila či předčasně uzavírala kolem roku 1912, vypjatého letopočtu německé literatury, bývají řazeni k ranému expresionismu, avšak výrazně tento směr intenzitou své tvorby přesahují. Byť se jim v češtině již dostalo samostatných knižních výborů, nekomunikovaly jejich texty doposud na stránkách jedné knihy. Antologie přináší také verše do češtiny převedené poprvé. Básně přeložil a doslovem opatřil básník Radek Malý a výtvarně je doprovodil Pavel Preisner.
Básně z podzimu pražského jara / Poems from the fall of Prague Spring. Básnickou sbírku Červotočivé světlo napsal Pavel Šrut už před šestačtyřiceti lety, ale většina nákladu byla zničena. Reflektuje zde tolik významnou a zlomovou dobu roku 1968, kterou intenzivně prožíval a prostřednictvím psaní se s ní vypořádal. Poetické textyjsou současně svědectvím o době, která byla tolerantní vůči novému, modernímu, neprobádanému, kdy se obecně bořily nastavené společenské konvence, ale rázem, s vpádem sovětských vojsk na naše území, nastal zlom a relativně otevřenou společnost sevřela temná totalita. I když se ještě v roce 1969 dalo ztěží předpokládat, jak se poměry v zemi zásadně promění, a hlavně, jak dlouho útlak potrvá, z básníkových textů už lze vyčíst jistou beznaděj. Červotočivé světlo přeložila do angličtiny americká básnířka a Šrutova dlouholetá přítelkyně a spolupravcovnice Deborah Garfinkle. Knihu také opatřila doslovem, kdy na rok 1968, vpád sovětských vojsk do Československa a Šrutovu reflexi invaze, pohlíží okem Američanky o generaci mladší, než český básník.
Výmluvnost veršů nové básnické sbírky Jany Štroblové určuje závažnost témat, prožívaných v široké – v zásadě dvoupólové amplitudě. Odtud také roste vnitřní dynamika a dramatičnost její poezie. Hovoří o potřebě transendence (víry), avšak tato potřeba je neustále zklamávána: odtud rouhavý podtón některých veršů. Minulost se postupem času hroutí, svět ztrácí na barevnosti, krajiny se proměňují v kulisy a odcházející přátelé jsou siluety protrhávající plátno. Ale přitom právě tyto nostalgické evokace garantují neustálou přítomnost minulého času a diachronní jednotu našich životů. Z některých veršů zní únava, ale z jiných nepomíjející schopnost úžasu a touha „být opravdu“. Citovým podložím veršů je hrdost i pokora. Jana Štroblová si je drásavě vědoma křehkosti a vratkosti básnické řeči, přesto však nadále věří v její nezastupitelnost.
Průřezová antologie představující v jedenácti oddílech kratší básnické útvary sto třiceti českých básníků. Knihu doprovází úvodní esej a také závěrečná poznámka editora, v nichž je osvětlen výběr textů a způsob práce při jejím vzniku. Antologie – tematizující tzv. krátkou báseň – zahrnuje časové rozmezí od doby K.H. Borovského, přes E. Bondyho, I. M. Jirouse či V. Fischerovou, až po současnost. „Výběr textů je výsledkem dlouhé, metodické a zasvěcené práce, za kterou je četba desítek a desítek básnických sbírek a meditativní přístup,“ poznamenává na zadní obálce Sylvie Richterová.
Sbírka volných i rytmicky zpěvných veršů z let 1971-1976, již byla r. 1976 udělena cena ministerstva kultury České socialistické republiky v soutěži k Mezinárodnímu roku ženy.
Básnická sbírka autorky starší generace, která většinu života prožila jako dělnice. Balady, jež ve dvojveršové formě s rýmy a jako ohlas na lidovou poezii a tvorbu Erbenovu rozvíjejí problematiku mateřské nebo milenecké lásky a odsuzují negativní lidské vlastnosti.