Kniha veršů Jiřího Suchého, která vychází po dlouhých patnácti letech, shrnuje písňovou tvorbu Jiřího Suchého v novém tisíciletí. První díl zamýšlené nejméně dvojdílné edice přináší texty knižně ani nijak jinak dosud nepublikované s výjimkou nemnoha, jež zazněly na dosud vydaných CD - nepočítaje uvedení na jevišti divadlaSeamfor. Mnohé z nich si nezadají s nejlepšími Suchého kusy, které jsme si zvykli považovat za jeden z pilířů semaforské poetiky. Jako ilustrace všestranný autor svolil použít na dvě desítky vlastních kreseb a grafik, jež dosud rovněž nebyly zveřejněny.
Písňové texty Jiřího Suchého působí naprosto přirozeně, až s jakousi suverénní lehkostí. Tato jejich vlastnost je však dána především tím, že autor mistrně ovládl jazyk, verš i téma. Výbor z jeho rozsáhlé tvorby představuje nejen ono "rodinné stříbro", jehož melodie se čtenáři při četbě textů okamžitě vybaví, ale i méně známe rýmy.
Skvostně vyvedená monografie výtvarnice Bely Suché (12.2. 1939 - 1986) Scénogeafka divadla Semafor, Divadla na zábradlí a Kladivadla v Ústí nad Labem. Mimo scénografii a textilní výtvarnictví se věnovala i grafice a ilustraci. Spolupracovala s režiséry J.Menzlem, J.Cízlerem, L.Bělehradskou. Ve volné tvorbě se zaměřila na tapiserie a textilní objekty. Nejčastěji používala jako základní technologii filcovaná roucha, to pak na sebe našívala jako aplikace, jež nazývala muchle. Méně často používala v práci tkaní. Vytvářela také textilní díla pro architekturu.
Spisovatel Antonín Sommer se straní společnosti a žije na půdě, kde ho občas vyrušují ze soustředění milenci. Jednou si ale jednu dvojici (Petra a Martinu) pozve k sobě a chystá se je zapsat do svého nového románu. Na scéně se ale objeví Malý lord, postava z dřívější spisovatelovy knihy, který ničí všechny její výtisky, aby se mohlosvobodit ze spisovatelova vlivu. Zachrání jak milence, tak Hedviku, postavu ze Sommerova nového románu, jejíž duše podle knihy pobývá na Měsíci. Ve hře také vystupuje čtveřice mužů, kteří nahrazují obvyklá revuální girls (zvaní girlsáci).
Výbor z písňových textů Jiřího Suchého je určen dětem a jejich rodičům a prarodičům, kteří zažili slavné doby Semaforu, divadla u jehož zrodu stála autorská dvojice Jiří Suchý - Jiří Šlitr.
Programová brožura Národního divadla v Praze k inscenaci buffo opery dvojice Suchý-Šlitr z roku 1960 v nové instrumentaci Marko Ivanoviće a v režii Miloše Formana a Petra Formana (prem. 22. a 23. 4. 2007). Kromě fotografií z televizního filmu natočeného v roce 1966 jsou zde publikovány medailony obou autorů Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého, všech interpretů a tvůrců inscenace, česko-anglické libreto a fotografie z přípravy inscenace v ND. Manželé Vanilka a Uli jsou před rozvodem, když dostanou telegram od tety z Liverpoolu, která nabízí, že jejich dítěti odkáže milion britských liber. Bezdětní manželé rázem podlehnou moci peněz a rozhodnou se skutečně počít dítě. Do děje vstupuje vypočítavý advokát a záhadný listonoš s nadpřirozenou mocí. Peníze zlákají i advokáta a snaží se vnutit Vanilce do přízně, zatímco Uli podezřívá listonoše. Do toho přijíždí skutečná teta, která dějem prochází chvíli živá, chvíli mrtvá
Devatenáctý svazek Encyklopedie Jiřího Suchého se týká autorovy činnosti rozhlasové. Vzhledem k rozsáhlosti rozhlasového působení Jiřího Suchého je tento díl pouze ukázkou, připomenutím, evokací nezaměnitelného stylu, který si pro rozhlasový mikrofon vytvořil. Vedle prvních padesáti Gramotingltanglů jsou tu publikovány nerealizovanéscénáře z dob, kdy Suchý do rozhlasu nesměl, dobu těsně po roce 1989 připomenou ukázky z pořadu Jonáš a Sonet duo a na konec je zařazen scénář Otvírání šuplátek z roku 1999.
Desátý svazek Encyklopedie Jiřího Suchého obsahuje scénické texty, uvedené na jeviště v letech 1963 až 1969. Navazuje bezprostředně na svazek předchozí a končí v nejtěžším okamžiku divadla Semafor - 26. prosince 1969 umírá Jiří Šlitr.V chronologickém pořadí podle data premiéry jsou zde uvedena tato libreta: Zuzana není pro nikohodoma Recital 64 Sekta Dobře placená procházka Benefice Ďábel z Vinohrad Poslední štace Jonáš a dr. Matrace V oddílu Dokumenty je otištěno dochované torzo scénáře písničkového pásma Zuzana je všude jako doma. Kniha a jednotlivé texty jsou uvedeny fotografiemi, které spolu s výběrem z recenzních ohlasů jednotlivých představení přibližují dobovou atmosféru.
Jedenáctý svazek Encyklopedie Jiřího Suchého obsahuje autorovy scénické texty, uvedené na jeviště Semaforu v letech 1970 až 1974. Jiří Suchý se po smrti Jiřího Šlitra snažil na jevišti nahradit dvojici S+Š trojicí K+M+B (Kašpar, Melicharová a Baltazar = Dvořák, Molavcová, Suchý). Záměr se postupně vyvíjel, krystalizoval, vyzrával... a padl. Přesto jde o výrazné, místy neprávem opomíjené období. V knize naleznete libreta Revizor v šantánu (1970), Čarodějky (1971), Kytice (1972), Zuzana v lázni (1972) a Elektrická puma (1974). V oddílu Dokumenty pak torza libret Básníci a sedláci a Ten pes je váš?, jejichž úplná znění se nedochovala. Dále zde jsou nerealizované či nedokončené texty Ohrožení centrální banky a A tele doma nebylo.
Dvanáctý svazek Encyklopedie Jiřího Suchého zahrnuje osm sezón divadla Semafor v období 1975 až 1982. Jmenovitě obsahuje hry Sladký život blázna Vincka (Drama, totiž recitál, 1975), Člověk z půdy (Muzikál pro děti a jejich rodiče, 1977), Smutek bláznivých panen (Anatomie jednoho snu, 1977), Kdyby tisíc klarinetů (Leporelo o čtrnácti obrazech, jak se hrálo kdysi hrálo v Divadle Na zábradlí, s přihlédnutím k pozdější filmové verzi, upraveno k současnoti, 1980) a Dr. Johann Faust, Praha II., Karlovo nám. 40 Dodatek k pověsti o Faustově domě, 1982)
Třináctý svazek Encyklopedie Jiřího Suchého obsahuje autorovy scénické texty, uvedené na jeviště v letech 1983 až 1989, jmenovitě hry Jonáš dejme tomu v úterý, Na Poříčí dítě křičí, Vetešník a Výhybka, dále dochované scénáře zájezdových představení, provozovaných pod hlavičkou Pražského kulturního střediska v sedmdesátých a osmdesátých letech (Večer pro kočku, Slečna v sedmé řadě, Hospoda U Zelenýho klimporu a Případ Eleonora), a nakonec dvě verze legendárného Skleněného prkna, představení, které, ač občas ohlašováno, nebylo nikdy realizováno.
Čtrnáctý svazek Encyklopedie Jiřího Suchého obsahuje autorovy scénické texty, uvedené na jevišti divadla Semafor v letech 1990 až 1996, mapuje tedy období složité, roztěkané, euforické. Divadlo během něj přišlo o domovskou scénu, uchýlilo se nejprve do Divadla K a poté do zkušebny Hudebního divadla v Karlíně, bojovalo o svůj nový profil i o existenci. Kniha obsahuje libreta představení Hej rup aneb Peklo nebude ráj se vrací, Ach ta láska nehezká, Nižní Novgorod, Vynálezce korzetu, Koupil jsem si knot, Kapitáne kam s tou revuí, Víkend s Krausovou a Je mi nějak Česko, dle pak skeče Noční hodina zpěvu, Motýl, Setkání v lázních, Melicharová, cos to zase přinesla a Vánoce bezdomovce.
Patnáctý svazek Encyklopedie Jiřího Suchého obsahuje autorovy scénické texty, uvedené na jeviště Semaforu v letech 1997 až 2002. Tím e uzavírá osmisvazková řada, která poskytla čtenáři přehled divadelní tvorby Jiřího Suchého. Jmenovitě jsou to v patnáctém svazku texty těchto libret: Mé srdce je Zimmer frei, Únos turecké houslistky,Pré, Noc synagoze aneb Tajemství Brunhildiny punčochy, Pokušení svatého Antonína a To nám to pěkně začíná.
Osmnáctý svazek Encyklopedie Jiřího Suchého se zabývá autorovou televizní tvorbou. Obsahuje dochované scénáře včetně nerealizovaných a také několik scénářů nedochovaných, které autor specielně pro toto vydání znovu napsal podle videozáznamů. Svazek obsahuje tyto texty: Zlatý rub, Květiny básně zdobí přítomnost, Vánoční pohlednice divadla Semafor (2 verze), Na dejchánku v Semaforu, Semaformates, Nevěra, Konec Šmidry, Silvestr 1971, Lord chce zpívat v opeře, Vražda v operetě, Recitál pro Televariéte, Šoufl šou, Tři písničky, Jonáš, Melicharová & královna krásy, Z Večírků nejen pro zvané, Kabaret U Knoblocha, Svazek vystřižených, Bílý pes. V edičních poznámkách je potom uveden přehled televizních pořadů, na nichž se Jiří Suchý autorsky nebo interpretačně podílel.
Druhý svazek Encyklopedie Jiřího Suchého obsahuje nezpívanou poezii. Jako samostatná část je na konec svazku zařazena hvězdářská opera "Planeta s tiše fialovou září".
Čtvrtý svazek Encyklopedie Jiřího Suchého je v pořadí druhou knihou písňových textů v této řadě. Obsahuje abecedně řazené písničky od Cha cha cha po Mezi básníky. Součástí edičních poznámek jsou informace o publikování jednotlivých písniček, včetně zvukových a obrazových nahrávek.
Pátý svazek encyklopedie Jiřího Suchého je v pořadí třetí knihou písňových textů v této řadě. Obsahuje abecedně řazené písničky od Míč po Pozvání. Celkem zahrnuje Encyklopedie Jiřího Suchého pět písničkových knih - více než tisíc textů na přibližně 1600 textových stranách. Součástí edičních poznámek jsou informace opublikování jednotlivých písniček, včetně zvukových a obrazových nahrávek.
Šestý svazek encyklopedie Jiřího Suchého je v pořadí čtvrtou knihou písňových textů v této řadě. Obsahuje abecedně řazené písničky od Pradlenka z Portugalu po Tím končí příběh Fausta. Celkem zahrnuje Encyklopedie Jiřího Suchého pět písničkových knih - více než tisíc textů na přibližně 1600 textových stranách. Součástíedičních poznámek jsou informace o publikování jednotlivých písniček, včetně zvukových a obrazových nahrávek.
Sedmý svazek Encyklopedie Jiřího Suchého uzavírá řadu pěti knih písňových textů. Obsahuje abecedně řazené písničky od To bejvávaly kdysi revue po Život slepičí a jako dodatek několik nejnovějších textů. Písničková řada obsáhla celkem 1023 textů na přibližně 1600 tiskových stranách. Součástí edičních poznámek jsou informace o publikování jednotlivých písniček, včetně zvukových a obrazových nahrávek, v závěru pak jsou rejstříky alternativních názvů a incipitů. Následujících 6 - 8 svazků bude věnováno divadelní tvorbě Jiřího Suchého.
Osmý svazek Encyklopedie Jiřího Suchého zahajuje řadu, která se pokusí zmapovat divadelní tvorbu Jiřího Suchého. V chronologické posloupnosti budou postupně publikovány nejen uvedené hry a pásma, ale také některé dochované nerealizované a nedokončené projekty. Osmý svazek obsahuje Suchého dramatickou tvorbu z období před založením Semaforu. Jde o tyto uvedené či chystané hry: Šest žen / Kdyby tisíc klarinetů / Faust, Markéta, služka a já / Pondělí je ve středu. V odílu dokumenty jsou ukázky z autorova archivu.
Devátý svazek Encyklopedie Jiřího Suchého obsahuje scénické texty, uvedené na jeviště v letech 1959 až 1962. Jedná se o první období divadla Semafor: od založení po legendární pásmo Jonáš a tingltangl. V chronologickém pořadí jsou zde publikovány tyto texty: Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Taková ztráta krve, Papírové blues, Zuzana je zase sama doma, Šest žen a konečně již zmíněný Jonáš. V dokumentární příloze je pak původní konec Takové ztráty krve a několik úvah z víceméně improvizované Astrády. Kniha i jednotlivé scenáře jsou uvozeny autentickými fotografiemi z archivu Jiřího Suchého a Karla Vilguse, ediční poznámky pak komentují zdroje publikovaných verzí a stručně popisují i historii divadla Semafor ve vymezeném období.
Publikace přináší téměř 200 fotografií ze scény i zákulisí nejslavnější éry Semaforu, tedy z prvních dvou desetiletí jeho existence (1959-1975). Autorem této unikátní kolekce (jsou to ty nejlepší snímky z více než 1 800 negativů) je Ivan Englich, který jako jediný v oné době soustavně a systematicky fotografoval dění na této dnesjiž legendární scéně (vlastně až do doby, než byl z politických důvodů z funkce ekonomického ředitele Semaforu odvolán). Jednotlivé snímky komentuje a svými vzpomínkami (i kresbami) prokládá člověk více než povolaný – jeden ze zakladatelů Semaforu – Jiří Suchý, knihu doplňuje doslov šéfredaktora Divadelních novin PhDr. Jana Koláře, autorem grafické úpravy formátově nestandardní obrazové knihy je Luboš Drtina. Generálním partnerem vydání knihy je RWE (www.rwe.cz), knihu podpořil i velkoobchod s oční optikou Sagitta.
Vzpomínky legendárního jazzmana a kapelníka Semaforu převyprávěné neméně legendárním Jiřím Suchým. Příběhy, jejichž postavami jsou především známí čeští hudebníci, s neopakovatelnou směsí humoru i nostalgie zachycují dobu od konce války až po současnost. Kniha je ideálním dárkem pro střední a starší generaci, pro mladšíčtenáře je lidským svědectvím o době, která rozhodně nebyla pouze černobílá.
Přehled a typografie dámského pozadí tak, jak jej vidí Jiří Suchý. Bohatě ilustrováno. JS na přebale: Já? Tak to protestuju! Je-li někdo necudný, pak je to příroda, která ty tvary vymyslela. Já už to podle ní jenom pokorně obkreslil a pro větší přehlednost pojmenoval.
Z bohatého soukromého archivu sběratele Jaromíra Farníka bylo vybráno množství méně známých fotografií, kreseb, karikatur i některých unikátních záběrů ilustrujících profesionální i soukromé životní dráhy Jiřího Voskovce a Jana Wericha. O průvodní text, psaný s vtipným, střízlivým nadhledem, oproštěným od nekritického pohledu a přinášejícím i nová fakta, se postarali Vladimír Just, Michal Schonberg, Jiří Suchý, Ondřej Suchý a Pavel Taussig.
Jiří Suchý je člověk mnoha profesí. Zpěvák, divadelník, básník a výtvarník, kterého zná u nás snad každý. Ne každý ale ví, že jeho hudební kariéra, jak sám říká, začala v pražském kostele svaté Anežky České, kde jako malý hoch ministroval a zpíval ve sboru. V posledních několika letech se Jiří Suchý otázkami víry zabývá intenzivněji a své hovory s Bohem zachytil v malé knížce. Se svým typickým humorem i nadhledem se v ní věnuje úvahám o existenci a neexistenci Boha, jaká je jeho podoba a jak jej oslovovat. Rovněž uvažuje o poznávání krásy i významu slova slovo... a Božích přikázáních. Snaží se, jak sám píše, dopřávat si potěšení z hledání dobrodružné cesty k Tajemství v naději, že by jeho uvažování mohlo posloužit jako inspirace těm, kterým toto potěšení nepřišlo na mysl.
Knížka Jiřího Suchého Klaun si povídá s Bohem vyvolala okamžitě po vydání mimořádný zájem čtenářů a autor obdržel celou řadu ohlasů. Po několika letech se Jiří Suchý k tématu vrací a zpracoval řadu svých postřehů do volného pokračování s názvem Klaun to zkouší znovu. Čítankový klasik a stále svěží principál Semaforusi tak podruhé dopřává potěšení z hledání dobrodružné cesty k Tajemství v naději, že by jeho uvažování mohlo posloužit jako inspirace těm, kterým toto potěšení nepřišlo na mysl.
Klokočí (1964) je první knižní sbírka písňových textů Jiřího Suchého. Obsahuje texty z let 1954–1963. Sbírka obsahuje 79 textů rozdělených do pěti oddílů. Doslov napsal Josef Brukner.
Jiří Suchý má být jako správný čítankový klasik a národní poklad řádně zmapovaný. Jeho všestranná tvorba je k dispozici na nepřeberném množství audiovizuálních nosičů, které průběžně doplňuje divadlo Semafor a především z archivních podkladů Lukáš Berný. Divadelní, básnická, povídková, filmová a rozhlasová tvorba vyšla v Encyklopedii Jiřího Suchého a dalších publikacích, stejně tak literárněvědní analýzy jeho písňových textů. Dvě knihy úvah o povídání klauna s Bohem zaujaly čtenáře věřící i bezvěrce. Historie i současnost divadla Semafor je zachycena ve vzpomínkách Jiřího Suchého a v knižním vydání rozhovorů s Karlem Hvížďalou. Co ale na mapě Jiřího Suchého chybí? Kondenzovaný humor – tedy ucelený soubor slovních hříček, epigramů, komických scén z divadelních her divadla Semafor, povídek a skečů doplněný o dvě analýzy humoru od samotného autora a závěrečnou, ryze vědeckou kapitolu pořadatele Tomáše Edelsbergera o podstatě a formách humoru z pohledu filozofického, psychologického, literárního i medicínského. OBSAH: Předmluva aneb Kdo se směje naposled, ten má dlouhý vedení (Radkin Honzák) * Přemejšlení o humoru * Hry * Epigramy a myšlenky * Říkadla * Lexikon pro zamilované * Dialogy a skeče * Úvahy * Obrana humorem * Humor je věda (Tomáš Edelsberger)
Básnická sbírka Jiřího Suchého, jedné z nejvýznamnějších osobností naší kultury, je nesporným přínosem pro současnou českou literaturu. Autor svoji knížku rozdělil do tří oddílů s názvy: Krajina podivných skutečností, Amálie, A roky plynou… plynou… První oddíl se vyznačuje snovým a přitom groteskním lyrickým laděním, druhý vytvářejí stylisticky pestré básně – portréty titulní hrdinky i jejích kamarádek a konečně poslední část (A roky plynou…) je básnická rekapitulace osnovných období našich nedávných dějin (1945, 1950, 1960, 1968, 1970, 1989). Jiří Suchý v této knížce opět prokazuje, jak mistrně umí zacházet s jazykem, stylovými rovinami, eufonií, rytmem, prolínáním lyrických a epických poloh básní, groteskností, ironií, ale i patosem. Je právem pokládán za klasika, ovšem výsostně inspirativního a životodárného.
Med ve vlasech je báseň ze hry Sekta, která dala i název této poetické knize Jiřího Suchého. Obsahuje písňové texty, ale spíše původní básně neurčené pro divadelní představení, krátké povídky a k tomu Suchého ilustrace.