Hrdinka románu, mladá citlivá dívka toužící po plném životě, prochází řadou zklamání v konvenčním manželství s povrchním a bezcitným mužem. Po trpkých zkušenostech nachází nakonec sílu překonat předsudky a nepochopení měšťácké společnosti, ve které žije, a ukončit ponižující svazek úplným rozchodem.
Kryštof Bohutínský vede mlýn a jeho obchod se nalézá před krachem. Na to, aby nemusel vyhlásit konkurz, mu může pomoci jenom jedna věc – vypůjčit si od lichváře. Pošle „svou pravou ruku“ Valentina, se kterým se zná ještě z let, kdy nebyl boháčem a neměli co jíst, pro nějakého diskrétního lichváře, který Bohutínskému půjčí dvacet tisíc bez vražedného úroku... Román podává domněle idylický, ve skutečnosti však kriticky výsměšný obraz pražského „obchodního zátiší“. Arbes v něm zobrazil dravčí typ podnikatele, vychovaného buržoazními teoriemi národohospodářskými, který bezohledně okrádá jiné a ničí jejich existence. Současně odhalil nelidské, zrůdné vztahy, jež jsou vlastní kapitalistické společnosti.
Собрание сочинений в пяти томах (Sobranie sočiněnij v pjati tomach)
Láska, převážně tragická, je ústředním motivem sedmatřiceti povídek vybraných z díla ruského spisovatele. Upoutají čtenáře i dnes slohovou osobitostí a především hlubokým ponorem v lidská srdce a postižením propastí i výšin, do nichž je vrhá anebo na něž je povznáší štěstí astrast milostného citu.
Cizinec (1942) – Z deníku Alberta Camuse: „Vypravování. Člověk, který se nechce ospravedlnit. Představa, kterou si o něm udělají, se mu líbí. Zemře s vědomím vlastní pravdy. Zbytečnost této útěchy.“ Pád (1956) – J. B. Clamence (Jean Baptiste – Jan Křtitel!) nesnáší pocit být souzen, proto obviňuje sám sebe a před náhodnými hosty v baru opakuje svůj vlastní proces. Hrdinové obou knih jsou značně rozdílní. Hlavní postava Cizince Meursault je některými kritiky považován za nadměrně mlčenlivého, má až schizofrenické rysy mutismu, zato Clamence, ústřední vypravěč Pádu, hlas volající z pouště, toť úplné obžerství slov. Mluví a mluví a mluví a tak se mu daří znamenitý trik: čím více toho napovídá, čím více toho nasvěřuje, tím více nám uniká, tím méně o něm víme. Nad Meursaultem i nad Clamencem se vznášejí záhady: přes všechnu jasnost čemusi stále nerozumíme, něco se skrývá jak za clonou mlčení Meursaulta, tak za clonou slov Clamence. Vzrušující tím, co už si do nich musíme vkládat sami.
Meditativní novela, v níž se odehrává odvěký konflikt mezi okovy země se zářivou volností ducha, konflikt mezi skutečností a snem, nenávistí a láskou, rozvržený mezi trojici Droud, Runa, Tavi.
Dva soubory povídek a próz. Námětem prvého (Boží muka: Šlépěj, Lída, Hora, Milostná píseň - Lída II, Elegie - Šlépěj II; Utkvění času, Historie beze slov, Ztracená cesta, Nápis, Pokušení, Odrazy, Čekárna, Pomoc!) vznikajícího v období prvé světové války je podle autora "jednak válka a čekání zázraku, že pro nás dopadne dobře, jednak - na základě chybné diagnózy - domnělá smrtelná nemoc a tedy jaksi účtování se životem" Druhý soubor (Trapné povídky:Otcové,Tři, Helena, Na zámku, Peníze, Surovec, Košile, Uražený, Tribunál) napsaný v letech 1918-1920 je rovněž podle autora pokračováním prvého a jde v něm o "hledání snášenlivosti" a o "důraz, jak těžko je člověka soudit".