Hrdinka románu, mladá citlivá dívka toužící po plném životě, prochází řadou zklamání v konvenčním manželství s povrchním a bezcitným mužem. Po trpkých zkušenostech nachází nakonec sílu překonat předsudky a nepochopení měšťácké společnosti, ve které žije, a ukončit ponižující svazek úplným rozchodem.
Za svého bohatého života dělal Antoine de Saint-Exupéry také ředitele malého letiště. A právě odtud zřejmě pochází inspirace k románu Noční let. Příběh o muži, který prosazuje létání v noci, často bez ohledu na bezpečí pilotů, má zvláštně smutnou atmosféru. Nechybí ani vyznání lásky k létání a obdiv k práci pilotů. Tragický příběh protknutý tesknou náladou není stejně jako Kurýr na jih nebo Citadela snadným a odpočinkovým čtením třeba do vlaku. Ale jsou večery, ve kterých Saint-Exupéryho humanismus rozhodně potěší. Obsahuje též: Válečný letec -- Dopis rukojmímu.
Собрание сочинений в пяти томах (Sobranie sočiněnij v pjati tomach)
Láska, převážně tragická, je ústředním motivem sedmatřiceti povídek vybraných z díla ruského spisovatele. Upoutají čtenáře i dnes slohovou osobitostí a především hlubokým ponorem v lidská srdce a postižením propastí i výšin, do nichž je vrhá anebo na něž je povznáší štěstí a strast milostného citu.
Neviditelný představuje jednu z nejvýznamnějších knih Jaroslava Havlíčka, předního autora psychologické prózy 30. a 40. let minulého století. Havlíčkova vyprávění se charakteristicky odehrávají v prostředí maloměsta přelomu 19. a 20. století a sledují psychologii rodinných a partnerských vztahů na pozadí proměny místní, mnohdy zpráchnivělé morálky. Na cestě za štěstím hlavního hrdiny Petra zamíchá kartami postava Neviditelného. Jak velký podíl na neštěstí má však jeho touha po moci a bohatství?
Cizinec (1942) – Z deníku Alberta Camuse: „Vypravování. Člověk, který se nechce ospravedlnit. Představa, kterou si o něm udělají, se mu líbí. Zemře s vědomím vlastní pravdy. Zbytečnost této útěchy.“ Pád (1956) – J. B. Clamence (Jean Baptiste – Jan Křtitel!) nesnáší pocit být souzen, proto obviňuje sám sebe a před náhodnými hosty v baru opakuje svůj vlastní proces. Hrdinové obou knih jsou značně rozdílní. Hlavní postava Cizince Meursault je některými kritiky považován za nadměrně mlčenlivého, má až schizofrenické rysy mutismu, zato Clamence, ústřední vypravěč Pádu, hlas volající z pouště, toť úplné obžerství slov. Mluví a mluví a mluví a tak se mu daří znamenitý trik: čím více toho napovídá, čím více toho nasvěřuje, tím více nám uniká, tím méně o něm víme. Nad Meursaultem i nad Clamencem se vznášejí záhady: přes všechnu jasnost čemusi stále nerozumíme, něco se skrývá jak za clonou mlčení Meursaulta, tak za clonou slov Clamence. Vzrušující tím, co už si do nich musíme vkládat sami.
Meditativní novela, v níž se odehrává odvěký konflikt mezi okovy země se zářivou volností ducha, konflikt mezi skutečností a snem, nenávistí a láskou, rozvržený mezi trojici Droud, Runa, Tavi.
Dva soubory povídek a próz. Námětem prvého (Boží muka: Šlépěj, Lída, Hora, Milostná píseň - Lída II, Elegie - Šlépěj II; Utkvění času, Historie beze slov, Ztracená cesta, Nápis, Pokušení, Odrazy, Čekárna, Pomoc!) vznikajícího v období prvé světové války je podle autora "jednak válka a čekání zázraku, že pro nás dopadne dobře, jednak - na základě chybné diagnózy - domnělá smrtelná nemoc a tedy jaksi účtování se životem" Druhý soubor (Trapné povídky:Otcové,Tři, Helena, Na zámku, Peníze, Surovec, Košile, Uražený, Tribunál) napsaný v letech 1918-1920 je rovněž podle autora pokračováním prvého a jde v něm o "hledání snášenlivosti" a o "důraz, jak těžko je člověka soudit".