Kniha obsahuje výběr z básnické tvorby Vladimíra Mikeše. Navazuje na předešlou sbírku Odkud to přichází? (2021) a editoři Antonín Petruželka a Jonáš Hájek za spolupráce Anity Krausové a Hany Tomkové vybírali z 1824 básní.Editoři provedli redukci na konečný počet 184 básní (36 z roku 2019, 71 z roku 2020, 51 z roku 2021 a 26 z roku 2022), přičemž se snažili, aby v nové knize byly zastoupeny pokud možno všechny okruhy či linie autorovy tvorby (z hlediska témat i poetiky), včetně typu „ready-mades" (využití textů z médií či z Bible). Autor mluví o této své tvorbě jako o básnickém deníku. Datum na konci každé básně proto označuje den, kdy byla dopsána. S výjimkou začátku knihy editoři respektovali chronologický sled vybraných textů. Stejně jako u předešlé knihy Odkud to přichází? se opět setkáváme s originální reflexí, hlubinným tázáním po smyslu existence člověka, po jeho ukotvenosti v jazyce a místě.
Čtveročas vznikl v roce 1987, o třicet let později autor rukopis románu výrazně přepracoval a rozšířil. Do jisté míry bilanční román Čtveročas je neobyčejně složitou, ale geniálně kompozičně provedenou úvahou o tom, co znamená vyslovit vlastní příběh, o průrvě, která zeje mezi skutečností a její zapsanou reflexí, životem žitým a psaným, což je téma, které Vladimír Mikeš sleduje celým svým dílem, ale při jehož zpracování (snad vedle některých poem) nikdy nesáhl tak hluboko do své lidské zkušenosti
Obsáhlé dílo známého překladatele, esejisty a historika věnované francouzskému divadlu 17. století v kontextu dobového myšlení, které mělo velký význam pro další vývoj evropské kultury. V textu čtenář najde původní analýzy dramatiky Corneillovy, Racinovy a Molierovy, jejichž hodnotu zajišťuje nejenom autorova erudice, ale i bezprostřední překladatelská zkušenost.
Monografie věnující se nejslavnějšímu období španělského divadla. V jednotlivých kapitolách jsou představeni autoři divadelních her renesance a baroka a stručně jejich inscenační praxe. Zvláštní kapitoly jsou věnovány životu a dílu Lope de Vegy a Calderóna de la Barky. Hlavní důraz jekladen na umělecké i lidské působení jednotlivých autorů na jejich současnost a zpětně také duch doby odražený v jejich díle. Kniha je (kromě řady faktografických údajů) souborem interpretačních esejů. Autor tu na podkladě divadelních her a historických údajů přináší především vhled do ducha a morálky doby, snaží se ho uchopit a na jeho základě ovšem také zračit dobu naší.
Výbor z veršů a ukázky z myšlenek představitelů francouzského symbolismu, básnického a uměleckého směru, který se ve Francii zformoval v druhé polovině 19. století a jehož vyznavači se snažili dobrat jakési tajemné podstaty jsoucna za běžnou hranicí lidského poznání, přičemž jako prostředek k vyjádření jim sloužily básnické symboly. Pořadatel Vladimír Mikeš, který je si vědom různého chápání symbolismu co do obsahu a zejména co do časového vymezení, uvádí zde chronologii od r. 1870 do r. 1910 a zařazuje tvorbu 29 autorů. Studii o francouzském symbolismu napsal Jan O. Fischer.
Maria Tauberová upoutala svým čistým sopránem krásného kulatého tónu, jenž zněl obzvlášť hřejivě ve scénách lyrických, i svou jadrnou výslovností a intonační čistotou... Její čistý, ve výškách hlavovým tónem rozzářený, v koloratuře ohebný soprán.. Graciézní, uměřený, jadrný a nevtíravý projev, hlas jasný jako zvonek..
Sbírka Odkud to přichází? obsahuje výběr z básní, které Vladimír Mikeš napsal po vydání sbírek Pozdní sběr a Poemy (2015), a to od konce roku 2015 do konce roku 2018. Tematicky se kniha mj. vrací až k předválečným událostem, jejichž je Mikeš živým pamětníkem, ale je především originální reflexí, hlubinným tázáním po smyslu existence člověka, po jeho ukotvenosti v jazyce a místě. Znovu se můžeme zaposlouchat do nezaměnitelné melodie, jakési světelné materie řeči, která – aniž víme, odkud přichází – s podivuhodnou improvizační jistotou dávkuje motivy času, lásky, přátelství, paměti, ale i politiky a všudypřítomné otázky proč psát. U tvorby z tohoto období zdůrazňuje básník její deníkovost, avšak kvůli rozsahu svazku a zčásti také kvůli opakování motivů známých již z Poem nebo z próz byla dána přednost redukci, a tedy vlastně porušení původních deníkových vazeb mezi sousedícími texty: z celkového počtu 1132 textů bylo nakonec publikováno 157 básní. Kromě editora Antonína Petruželky a autora Vladimíra Mikeše se na výběru textů podílel také Jonáš Hájek.
Román se odehrává v 50. letech na menším městě. Alegoricky zpřítomňuje změnu místních poměrů po komunistickém převratu. S nadsázkou uchopený motiv zapomnění, způsobovaného koupáním v Tiché Orlici, má tísnivý obsah. Zapomnění je předmětem obchodu a nástrojem společenské manipulace. Fantaskní zápletka vede k reflexi rozumu se příčících zločinů 50. let. Kniha vrcholí scénou veřejného politického procesu, jehož předobrazem se stal skutečný proces s místními skauty, autorovými vrstevníky.
Vladimír Mikeš se narodil 11. srpna 1927 v Chocni. Vystudoval bohemistiku, romanistiku a komparatistiku na FF UK v Praze (1951). Byl žákem a později spolupracovníkem Václava Černého. V letech 1955 až 1992 byl ve svobodném povolání; střídavě pracoval v dělnických profesích. Od roku 1992 přednáší na pražské DAMU, v letech 1997 až 2000 byl jejím děkanem; založil tam katedru divadelní antropologie. V roce 2012 získal Státní cenu za překladatelské dílo. Překládal z ruštiny, italštiny, španělštiny, portugalštiny, francouzštiny a němčiny poezii, prózu, divadelní a rozhlasové hry a eseje. Sestavil několik antologií (mj. Přerušený ráj, Francouzský symbolismus, Pět romantických siluet, Písně portugalských trobadorů, Šťastná setkání, Tanec živlů) a na dalších se podílel (Vzdálený slavíkův zpěv, Modří husaři, Kéž hoří popel můj). Do italštiny překládal českou poezii (mj. dílo Jiřího Ortena). V roce 2009 vyšlo jeho celoživotní překladatelské dílo, Dantova Božská komedie. Ze svých studií a esejů o divadle a literatuře vydal knižně: Divadlo španělského zlatého věku, Divadlo francouzského baroka, Proč psát a Maria Tauberová. Kromě divadelních a rozhlasových her napsal řadu próz. Z nich dosud vyšly Zmizení (1969), Zednická novela (1974), Škodlivý prostor (2012) a Plovárna Léthé (2013). Básně ještě knižně nepublikoval. Souborné básnické dílo Vladimíra Mikeše nyní vychází v nakladatelství Kniha Zlín v autorově uspořádání.
Obsáhlý výbor zachycující vývoj italské poválečné poezie, která nechce být poezií v tradičním slova smyslu – poezií smíru, nýbrž novou poezií dramatu. Poezie, která nechce jít k novému vidění světa poezií jazyka, nýbrž jeho peklem - odpoetizováním, trpělivým popisem reality. Antologie moderní italské poezie seznamuje s dílem např. Piera Paola Pasoliniho, Bartolo Cattafiho, Rocco Scotellara, Nela Risi, Roberta Roversiho, Rossany Ombres, Adriano Spatoly, Massima Ferrerttiho atd. Výbor vedle úvodní studie doplňují poznámky o autorech, bibliografie, italsky psané poděkování, reprodukce poválečného italského malířství a gramofonová deska s ukázkami básní v podání J. Třísky a E. Cupáka. Antologii sestavil, básně, úryvky z esejů a citáty z italských originálů přeložil, úvodní studii, poznámky o autorech a bilbiografii napsal a obrazový materiál nashromáždil Vladimír Mikeš.
Po nedávné publikaci O dramaturgii od Miloslava Klímy přichází volně navazující oborově bilanční svazek – tentokráte k tématům divadelní antropologie. Autorem esejí je profesor Vladimír Mikeš (1927), známý a respektovaný překladatel, kritik, esejista, básník, spisovatel a pedagog. Součástí publikace je soubor dokumentace k nedlouhému působení Katedry divadelní antropologie na pražské DAMU (1999–2003), kterou profesor Mikeš založil a vedl, a dále i soupis literatury ke studiu divadelní antropologie. Editor Jan Dvořák. Vydáno ve spolupráci s Výzkumným pracovištěm KALD DAMU / NAMU v Praze.
Kniha esejů významného českého překladatele je vzrušujícím rozhovorem se všemi, kdo ještě čtou. Nabízí čtenáři osobitý pohled na psaní v průběhu času, jakési esejistické dějiny psaní od antiky po současnost, demonstrované na výrazných osobnostech jednotlivých historických epoch. Vedle pohledu na „evropské psaní“ jsou zde zajímavé postřehy o psaní českém (Orten, Holan, Hrabal, Havel, Kundera, Vaculík), o úskalích překladu poezie, ale také třeba o původu počmáraných zdí, tj. o americkém tagu či graffitu. Kniha je exkluzivně doplněna odpověďmi desítek světových autorů na otázku Proč psát? a je vskutku svébytným zamyšlením nad tím, co to znamená vstupovat na „scénu jazyka“. Určena je všem zájemcům o literaturu.
Příběh mladého páru, který se marně pokouší zbavit rušivých zvuků v prodejně a skladu pod jejich bytem, občas připomene kafkovsky groteskní svět absurdními motivy a černým humorem, jindy se tíživá atmosféra blíží některým knihám Egona Hostovského.
Tuto knihu obsahující aztéckou poezii neznámých autorů ze španělských přepisů aztécké poezie konfrontovaných Františkem Vrhelem s originálním zněním v jazyce náhutl vybral, uspořádal a přeložil Vladimír Mikeš, František Vrhel je rovněž autorem úvodních poznámek k poezii Aztéků. Vknize jsou použity původní kresby a také ilustrace Zdenka Seydla, výsledný celek je působivou ukázkou tvorby jedné z nejznámějších předkolumbovských civilizací.
Autorův prozaický debut prozrazuje zkušenost o moderním textu. V. Mikeš (nar. 1927) se vzpomínkovým materiálem prodírá ke konfrontaci všeho, co pamatujeme s naší schopností vyjádření, a klade tím "otázku po sdělitelnosti toho, čím žijeme". Jeho Jakub tak svými epizodami a příběhy prověřuje silné životní zážitky z jejich pevnosti a trvalé hodnoty pro člověka.
Published:1969
Author's genres genres of all author's books
Publication tags from author's books
We use cookies on this website to personalize ads and analyze traffic.