Román Čtveročas poprvé spatřil světlo světa v roce 1987. Autor jej o třicet let později zásadně přepracoval a rozšířil. Tento do značné míry reflexivní román je mimořádně komplexní, ale mistrovsky vystavěný. Zkoumá, co obnáší vyprávět vlastní životní příběh, a zabývá se propastí mezi skutečností a jejím zaznamenáním, mezi životem prožitým a životem zapsaným. Toto téma je pro Vladimíra Mikeše klíčové v celé jeho tvorbě, ale v Čtveročasu se k němu dostal s nebývalou hloubkou a osobní upřímností.