Mezi vesnicemi Radobyty a Cerhonice je kaplička, která připomíná zavraždění tří mladých Francouzek zámeckým mušketýrem, hajným a sedlákem. K mordu došlo při jejich kvapném úprku z cerhonického zámečku. Dějepisec Jirásek příběh slyšel od M.Alše, kterému ho za studentských let vyprávěl strýc Tomáš. V knize je 16 krásných ilustrací A.Kašpara.
V roce 1930 vyšel tento soubor Jiráskových básní pod redakcí Miloslava Hýska. V nynější druhém vydání najdete stejně uspořádaný komplet básní a navíc ještě projev A. Jiráska k zahájení ochotnické činnosti v nově zbudovaných místnostech v Hronově v roce 1875, stať „Mezi literaturoua přátelstvím“ a dopis Mikoláše Alše Aloisi Jiráskovi.
3. díl: Žebráci Bratříci jsou nejednotní. Nový uherský král Matyáš jim uštědřuje zdrcující porážku u Šaryšského Potoka. Většina vůdců padla, Jiskra dostal titul a bohatství, Talafús se vrátil ke králi Jiřímu. Hloučky bratříků, zvaných žebráci teď loupí, postupně byli pochytáni a s vůdcem Janem Švehlou byli pověšeni.
Bratrstvo je třídílná kniha Aloise Jiráska z období husitství. Navazuje na knihy Mezi proudy a Proti všem, avšak její děj se nyní odehrává na Slovensku. Husitství sice zažívá velký rozmach, ale nemá s původním táborským vzorem moc společného. Ačkoliv hlavní hrdinové mají kladné vlastnosti typické pro Žižkovy bojovníky – odvahu, čest a ochotu vždy hájit boží pravdu, setkáváme se u nich rovněž s mnohými zápornými rysy. Většina z nich holduje častému pití a války jsou pro ně vším. Neumí nic jiného než bojovat a to nejen bránit své území, ale také přepadat a loupit. Jirásek tento úpadek velmi pečlivě popisuje a trilogii dovede až do doby, kdy Bratrstvo zaniká. Valná část žoldnéřů padne a kdo ne, žene se dále za kořistí. Vojáci už neslouží „vyšším cílům“ jako původní husité, ale putují pouze tam, kde dostanou větší žold. I.díl - Bitva u Lučence II.díl - Mária III.díl - Žebráci
První část Jiráskovy trojdílné historické rapsodie Bratrstvo. O bojích husitských bratříků pod vedením Jana Jiskry z Brandýsa za nezávislost Horní země (dnešního Slovenska) na Maďarech pod vládou Jánose Hunyadiho. Napsáno v letech 1898 - 1899.
Druhá část středověké historické trilogie Bratrstvo. O bojích husitských bratříků pod vedením Jana Jiskry z Brandýsa za nezávislost Horní země (dnešního Slovenska) na Maďarech pod vládou Jánose Hunyadiho. Jednou z hlavních postav Jiráskovy romantické rapsodie je i krásná Maďarka Mária.
V husitství viděl J. vrchol i střed českých dějin. "Nikdy před tím ani potom nebylo u nás hnutí lidovějšího, ale proto také ne mohutnějšího, kdy jako přímo z hlubin vyvřely u nás síly, že nad nimi užasl celý svět... J. se stal přímo speciálním historikem husitství a vylíčil je v souvislé řadě celé, od prvních jeho záblesků až do jeho konce." (Z. Nejedlý.) Počátky husit. hnutí zachycuje trilogie "Mezi proudy" (zde kap.: Betlemská kaple a Kutnohorský dekret), vrchol podává "list z české epopeje", "Proti všem" (zde osm kapitol, tvořících téměř dvě třetiny celkového rozsahu výboru). "Tčevská hranice" (Z různých dob 11.) vypráví o r. 1432, o Sirotcích, kteří bojovali po boku Poláků s loupeživými křižáky. Tu již je patrný počínající rozklad hnutí: jsou i tací Češi, kteří slouží tomu, kdo líp platí. Křižáci byli poraženi a byla zajata také skupina býv. husitů. Zrádce stihl krutý trest : byli upáleni. "Bratrstvo" (zde z "Tří rapsodií" kap. Bitva u Lučence) podává pád a závěr velkolepého husit. dramatu. Z božích bojovníků, bratří, stali se "bratříci", dnes slouží tomu, zítra onomu. Bratrstvo je monumentem česko-slovenského přátelství už tehdy v době husitské. Oddíly výboru jsou spojeny jednostránkovými historickými charakteristikami.
Deset autorů divadelních her se sešlo v této knize. Jména jako Vrchlický, Stroupežnický, Drda, Čapek, Jirásek, aj. nám zde představují svá nejlepší díla. Hrátky s čertem, Bílá nemoc, Noc na Karlštejně, Lucerna....
Posmrtné souborné dílo českého klasika obsahuje Básně z mládí, Povídky z hor (první Jiráskova próza, obrázky ze života lidu tam u nich na Hronovsku), Petr Kmínek (povídku z prostředí českého maloměsta), Povídku z archivu a Jiráskův projev ze dne 20. srpna 1911, který pronesl z okna vily "Vesna" ke slavnostnímu průvodu o jeho šedesátých narozeninách v Hronově.
F. L. Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autorčerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury.
První a druhý díl z pěti. Následuje díl III., IV. a V. Věk, syn kupce z Dobrušky, dostává se do kláštera, kde poznává knihovníka Matyáše. Pomáhá mu. Po odchodu z kláštera se stává učitelem hudny v rodině Butteauových. Zde se zamiluje do němé Pavly, Kterou však miluje V.Thám. Láska a hudba neprospívají Věkovu studiu. Zanechává studia a vrací se domů, když mu onemocněla matka a Pavla ho zamítla. Stává se kupcem. Po otcově smrti vede krám sám. Neustále má zájem oknihy a hudbu. Sznamuje se s Márinkou Snížkovou, jedou společně na korunovaci Leopolda II. Po návratu slaví sňatek. V roce 1972 vyšlo nákladem Odeonu současně všech 5 dílů ve formě 4 knih
Osudy F.L.Věka - jeho pobyt v klášteře, učitel hudby, láska k Pavla, studium, zanechání studia, poznává vlastence, neustále miluje knihy a hudbu. Stavá se kupcem, ale na své záliby nezapomíná. Poznává Márinku a ožení se s ní.
Třetí díl, sledující léta 1792-1800, ukazuje, jak se odrážela atmosféra Velké francouzské revoluce a obranné války revoluční Francie na našem národním obrození, a to opět v Praze i v Dobrušce. Věk, oženiv se, vzmáhá se hospodářsky a šíří po okolí lásku k české knize. Ve válce dvou světů procházejí obrozenské snahy o české divadlo, o český jazyk a českou knihu těžkou krizí. Do osobní tragédie se dostává V. Thám. Středem všech obrozenských snah zůstává i nadále Kramériova Česká expedice. Tento díl uzavírá požár Dobrušky, v němž Věk ztrácí domov i jmění a zachraňuje jen holý život svůj a své rodiny.
Čtvrtý díl, zachycující obrozenské události z let 1804-1811, se odehrává na pozadí napoleonských válek, přičemž autor rozšiřuje dění nejen na Prahu a Dobrušku, ale i na Litomyšl, kde studuje mladý Věk. V Praze se uzavírá rodinná tragédie Thámova, umírá profesor Vydra i Kramérius, nascénu však přicházejí nové buditelské postavy. Finanční patent, snižující roku 1811 hodnotu peněz na pětinu, ničí hospodářsky Věka a ten volí jako východisko odchod do Prahy.
Závěrečný díl se zabývá obrozenskými událostmi z let 1811-1816. Líčí doznívání důsledku finančního patentu, jenž ochuzuje městské i venkovské obyvatele a mezi nimi i národní buditele. Všechno ostatní dění se odehrává na pozadí chystaného a roku 1812 uskutečněného Napoleonova tažení do Ruska, jeho porážky u Moskvy, porážky, jež má za následek nový příchod Rusů do Prahy a s nimi i posílení slovanské myšlenky a dalších národně obrozenských snah. F. L. Věk v tomto dílu ustupuje do pozadí a na jeho místo nastupuje syn Václav. Rokem 1816, kdy český jazyk byl znovu připuštěn do úřadů a škol, rozsáhlá románová kronika končí.
Na jaře 1847 je již po několikáté zakázána studentská slavnost majáles. Mladí lidé se kvůli tomu bouří. Právě i studenti Vavřena, který chodí vyučovat do rodiny Roubínků, Frýbort, Špína a Zelenka. Vavřena se v rodině seznámí se slečnou Lenkou a zamiluje se. Ta bydlí se svou tetou, odkteré slýchá mnohé německé výrazy, a sestřenicí Lotty, které se také student Vavřena líbí. I přes zákaz se slavnost koná a celé město je tím nadšené. Včetně starší hodné slečny Elis. Potrestání za majáles rozmluví profesorům, především profesoru náboženství, hrabě Žorže. Při zkouškách propadne Špína a nešťastně zamilovaný do slečny Márinky odchází do kláštera. Na jaře 1848 jsou Frýbort a Vavřena zvoleni do armády a vydávají se do bojů do Prahy...
Dvě novely, které patří k nejčtenějším dílům Jiráskovým. První je obrazem ze života litomyšlských studentů v první polovině 19. století, druhá mistrovsky líčí idylický život na zemanských dvorcích v době správcovství Jiřího zPoděbrad a milostný příběh schovanky Maryly.
Nové, tentokrát komentované (poznámkový aparát obsahuje 221 položek) vydání slavné novely je doplněno o obsáhlou doprovodnou studii Alois Jirásek, Litomyšl a Filosofská historie, obrazovou přílohu a medailón ilustrátora, akademického malíře Františka Šmilauera.
an Jiskra z Brandýsa se poddal králi Matyášovi a vrátil se s nashromážděným bohatstvím domů. Bylo po hejtmanské slávě. Tak bohatě se nevracel domů jeho slavný hejtman Jan Talafús z Ostrova. Na chudém voze v sešlém stavu s jediným mužem přijel domů na Ostrov. A Ostrov už nebyl jeho. Předlety jej v záchvatu dobrotivosti daroval své sestře. Ta se nešťastně provdala a její muž, lakomý a mrzký sobík, nechtěl pochopit její povinnost vůči bratrovi. Sice jej přijal, ale hned jeho pacholka zapřáhl do práce, koně mu udřel a omezoval jeho svobodu. Talafús raději z tvrze odešel, toulal se a žebral. Scházel více a více, začal pít. Tu vtrhli roku 1469 do Čech Uhři, hubili a plenili. Všichni se dali na útěk, také obyvatelé Ostrova. Talafús se vrátil na tvrz, že ji bude sám hájit, se svými věrnými. Obhájil ji a zhynul ve cti a hejtmanské slávě.
Jiráskův dvousvazkový román Husitský král je románové torzo. Přestože chtěl Jirásek podrobně popsat Jiřího z Poděbrad a jeho vládu, vzhledem ke svému vysokému věku a nemoci mu práce nešla tak, jak by si představoval, a nakonec definitivně dílo opustil a již nedokončil. Jiráskův román Husitský král je mimořádné dílo české historické literatury. Přes tradované předsudky, že Jirásek Jiřího z Poděbrad idealizoval, líčí Jirásek Jiřího z Poděbrad jako pragmatického, tvrdého a vlastně nepříliš úspěšného panovníka – má pro něj tvrdou kritiku za brutální potlačování Českých bratří a předkorunovační slib, že bude potlačovat každou víru než podobojí – kritiku projevil vytvořením vynikající komicko-tragické figurky dvorního šaška Palečka, tajného zastánce Českých bratří, a vylíčením naprostého krachu Jiříkovy politiky. Jiříkovi neodpustí ani to, že se snaží dohodnout jak s německým císařem, tak s papežem. Přesto dokáže Jirásek Jiřího pochopit a věří, že jeho snaha byla dobře míněná a víra upřímná. Husitský král je velmi podceňovaný román. Je přitom plný emocí, zákulisní politiky i mimořádného sarkasmu nejen v pojetí šaška Palečka. Navíc se ve vylíčení počátků českobratrského učení nevyhýbá ostré konfrontace mezi zastánci předchozích husitských bojů a jejich odpůrci mezi samotnými přívrženci podobojí a Husova učení. Bez obalu líčí nelidské pronásledování zastánců nové víry a jejich mučení a násilím vynucované odvolávání bludů (krásná paralela k dramatu Jan Hus, ve kterém katolíci nutili Husa, aby odvolal, zatímco zde husité vynucují odvolání od zastánců jiné než husitské víry). Vylíčení Jiříka z Poděbrad je hluboce lidské a uvěřitelné, román je čtivý a zajímavý. Je pravda, že zřejmě nezaujme ty, kteří jsou zvyklí na vyloženě epické romány, u Jiráska tak četné. Pro ty, co chtějí vidět dál a pochopit tehdejší politickou situaci a co si libují v mimořádně inteligentních textech a názorových střetech, bude Husitský král i přes vyloženě zřejmé hodnotící autorovo stanovisko čtenářskou lahůdkou a důvodem k souhlasu či polemice s autorem.
V druhém svazku románu jsou tři další výjevy z velkého dramatu. Srážka Jiříka s katolickým duchovenstvem vedeným bojovným kanovníkem Hilariem r. 1465, potom válečné tažení do Rakous, kam jde Jiří s armádou, jež je jen maličkým stínem slavných vojsk husitských, na pomoc Ferdinandovi III. proti vzbouřivší se Vídni a posléze odboj Vratislavských proti králi, odboj, v němž už jde o celistvost české koruny. I tento díl je pro národ poučným obrazem, vylíčením onoho poklesu sil ve hnutí tak mohutném, jako bylo kdysi hnutí husitské. Tento svazek zůstal nedokončen a je zároveň poslední prací Jiráska.
Dvě historické novely (z časů Jiříka z Poděbrad a z rokoka), patřící k nejčtivějším dílům Aloise Jiráska. Na čtenáře z nich dýchne idylická atmosféra dávných dob, příběhy jej osloví zralým vypravěčstvím, živými postavami, spádným dějem a půvabnými milostnými motivy.
Knižní vydání Jiráskovy historické hry o 5 jednáních, která se odehrává v Jirchářích a v bytě Mistra Jana Husa roku 1410. Doslov napsal Antonín Dvořák.
Historické drama odehrávající se v roce 1434. Zachycuje rozpad husitů v boji proti Zikmundovi. Roháč vede radikální část husitů, která je proti dohodě se Zikmundem a jeho slibům nevěří. Opevní se na hradě Sion. Ten je dobyt a Roháč je Zikmundem zajat. Umírnění teprve v té chvíli poznávají věrolomnost císaře.
Román mladého Aloise Jiráska, k němuž se spisovatel později příliš nehlásil, je zajímavou ukázkou jeho juvenilní tvorby. Odehrává se na hradě Litice v Orlických horách, tedy kousek od dějiště známějšího Pokladu: hradu Potštejn. Děj je zasazen do období vlády Jiřího z Poděbrad, kdy se vězněm na Liticích stává kališnický páter Václav Koranda. „Tu žil zestárlý kněz, jehož život byl pln bojů, svá poslední, chmurná léta a vypustil tu i svou nezkrotnou, hrdou duši."
Hlavní postavou knihy je mlynář Libor, který je sice zproštěn poddanství a roboty, ale musí svítit panstvu lucernou od mlýna k starému zámečku v lese kdykoli se panstvu zachce. Lucerna je symbolem ponížení a Libor ji proto nenávidí. Jednoho dne ohlásí příjezd kněžna, která je unavena svýmsoučasným životem ve městě a touží po změně. Mlynář je požádán vrchním, aby kněžnu přivítal spolu se svou schovankou Haničkou. Mlynář je však pobouřen příkazem od vrchního porazit starou lípu v lese, a proto odmítne příkaz splnit a vrchní žaluje kněžně. Naopak muzikanti (učitelský mládenec a vesničtí šumaři) kněžnu chtějí přivívat „kasací“, ale vrchní jim to zakáže. Kněžnu překvapí, že se někdo opovážil nesouhlasit s panstvem a zatouží se s mlynářem setkat. Využije mlynářovy povinnosti a poručí mu, aby ji svítil lucernou na cestě do starého zámečku. Po cestě si hodně povídají a kněžna přesvědčuje mlynáře, aby s ní šel do města, kde by měl lepší život. To se však mlynáři nelíbí. Muzikanti se mezitím rozhodnout jít za kněžnou na zámeček. Učitelský mládenec jí chce při této příležitosti požádat o místo vesnického učitele. Mlynářova schovanka Hanička se v lese schová do kmene lípy a sama se stává její součástí. Na zámečku se mlynář dozví, že zatímco doprovázel kněžnu, vrchní připravuje posekání lípy a odvedení Haničky. Mlynář se rozzlobí na kněžnu a vyčítá jí, že měla vše v úmyslu a odvedla jej úmyslně. Spěchá rychle k lípě, kde už je vrchní připraven ke kácení. Mlynář se s vrchním pohádá, ale po chvíli dorazí kněžna, která se přidá na stranu mlynáře. Nyní vystoupila Hanička z lípy, kde se předtím ukryla. Příběh končí šťastně, kněžna rozbije lucernu jako znak poroby a učitelskému mládenci dává místo vesnického učitele.
Kniha je souborným vydáním tří Jiráskových novel, jež jakoby měly něco společného. Jde o novelu „U Rytířů“ (1879) vyprávějící o jednom starém stejnojmenném domě v Litomyšli, do něhož Jirásek vložil historii jedné šlechtičny ze starého rodu Šebestiánů z Čatolovic, žijící vtomto měšťanském domě. Ale všechna ta slíva byla již dávno vybledlá. Jako to české království po Bílé hoře zchudlo a ztratilo lesk, tak i tato šlechtična je chudá, sotva udržující rodový majetek a poslední svého rodu .... „Na Staré poště“ (1881) jako by navazovala na první, ale přecházela již i na další novelu. I ona je vázána na starou litomyšlskou budovu – na starou poštu, která však již dávno nestojí. A do ní Jirásek umístil osudy poštmistra Pavlovského a jeho staré sestry Tíni. Třetí novelou je pak (po Psohlavcích) zřejmě nejpopulárnější, nejčtenější, nejvíce vydávaná a s největší zálibou i čtená novela „Filosofská historie“ (1877).
Novela z doby správcovství Jiřího z Poděbrad líčí idylický život na zemanských dvorcích a milostný příběh zemanské schovanky Maryly, který ohrozí klidné sousedské vztahy. Je zde zachyceno historické prostředí i atmosféra na venkovské zemanské tvrzi v této pohnuté době. Jsou tu rozličné typy drobných českých zemanů, z nichž největší sympatie má mladý zeman Šonovský, který je představitelem nového pokolení. Příběh plný humoru, nevyhýbá se ani vážným otázkám. Pro čtenáře od 12ti let.
Na šonovské tvrzi, po dlouhou dobu opuštěné, vládne od nedávna opět pevná mužská ruka – mladý zeman Jan Rozvoda, který zdědil tvrz po své matce, se vrátil domů. Čeká jej tu však spor o hraniční doubravu, kterou za jeho nepřítomnosti užívali jeho nejbližší sousedé, Buchovcové z Domkova. Mladší z nich, husitský hejtman Zbyněk Buchovec, přivezl s sebou z Polska Marylu, osiřelé děvče, které vychoval ve vojenském táboře a adoptoval jako vlastní dceru. A Maryla, která dosud neví o sporu mezi oběma sousedy, zabloudí na jedné ze svých vyjížděk na Šonov...
V trilogii Mezi proudy Jirásek pojímá již husitství jako hnutí masové, lidové. Nelíčí zde proto na prvním místě jednotlivce, ale masu lidu, v níž hnutí vzklíčilo a vzrostlo.
Vydání 5. Svazek II – Syn ohnivcův Kniha navazuje na předešlý svazek, ale postavy mezitím o několik let zestárly. Zatímco v minulé části byl hlavní postavou student Jan (později bakalář a mistr), synovec královského ohnivce Šípa, tentokrát se děj točí kolem Jeníka, Šípova syna. Tenuž je nyní také studentem. Příběh začíná velkým pozdvižením ve městě pražském – žid Šalun hodil kamenem po křesťanském knězi a vyvolal tak bouři nevole...
Svazek III – Do tří hlasů Letopočet se opět o něco posunul a děj se nyní odehrává na přelomu 14. a 15. století. S hlavními postavami předešlých svazků se setkáváme i zde, nicméně těžiště příběhu se nyní posouvá na trocnovský dvůr. Tam hospodaří mladí zemané Jan Žižka, jeho bratři Jaroslav a Mikeš, sestra Anežka, jejich matka a strýc. Trocnovské panství sousedí s rožmberským a tyto rodiny se nemají vůbec v lásce. Na začátku se Žižkovi seznámí s Janem Ohnivcem, královským dvořenínem. Ten byl raněn na cestě z Prahy do Budějovic místními zloději a Žižkovi se jej ujímají společně s kupcem Křížem mladším, jehož zranění je ještě vážnější. Soused Rožmberk usiluje o převzetí moci krále a společně s dalšími pány krále Václava IV. unesou. Drží ho na svých hradech a snaží se na něm vynutit přední funkce ve státě. Král se však nechce dát a jeho oddaní služebníci mezitím připravují plány na záchranu...
Dvojí dvůr: Jenštejn se dopustil pychu na královském zboží. Král odpovídá plenením arcibskupských a sesazením z kancléřství a zpovědnictví. Příběh královského ohnivce Šípa.