Jan Hus a husitské hnutí vnímali jako klíčový bod a vrchol českých dějin. Podle Zdeňka Nejedlého nebylo nikdy v Čechách hnutí tak silné a lidové, které by vzbudilo takový obdiv v celém světě. Jan se stal odborníkem na husitství a detailně ho popsal od počátků až po konec.
První fáze husitského hnutí je zachycena v trilogii "Mezi proudy" (v kapitolách Betlemská kaple a Kutnohorský dekret), zatímco jeho vrchol představuje "list z české epopeje" a "Proti všem" (osm kapitol, které tvoří většinu tohoto výboru). Povídka "Tčevská hranice" (ze sbírky Z různých dob 11.) vypráví o roce 1432 a o Sirotcích, kteří bojovali s křižáky po boku Poláků. V této fázi se již projevuje úpadek hnutí, protože někteří Češi bojovali za toho, kdo jim nabídl lepší odměnu. Křižáci byli poraženi a zajati byli i bývalí husité. Zrádcům hrozil krutý trest – upálení.
"Bratrstvo" (z "Tří rapsodií", konkrétně kapitola Bitva u Lučence) líčí pád a konec husitského dramatu. Bojovníci za víru se stali pouhými žoldáky, měnícími své pány. Tato povídka je zároveň symbolem tehdejšího česko-slovenského přátelství. Jednotlivé části výboru jsou doplněny krátkými historickými charakteristikami.