Poslední část knihy se věnuje letům 1811 až 1816 a událostem českého národního obrození. Popisuje, jak finanční patent negativně ovlivňoval životy lidí ve městech i na venkově, včetně těch, kteří se zasazovali o národní obrození. Vše se odehrává v kontextu Napoleonova tažení do Ruska v roce 1812, jeho neúspěchu u Moskvy a následného návratu ruských vojsk do Prahy, což vedlo k posílení slovanských myšlenek a dalších snah o národní obrození. V této části příběhu se role F. L. Věka zmenšuje a do popředí se dostává jeho syn Václav. Román končí rokem 1816, kdy byl český jazyk opět povolen v úřadech a školách.