Alois Jirásek
1851 - 1930
česká
not rated
My rating
Original name:
Na Clumku
Povídka od Aloise Jiráska Na Chlumku vypráví o době kdy umřel Přemysl Otakar II a na jeho místo nastoupil jeho sedmiletý syn Václav. Na malém kopci Chlumku se rozkládal jeden z nejmohutnějších hradů Chlumek, který měl dvě zdi a uprostřed mohutnou věž. Jednoho dne se od utíkajícího lidu dozvěděli, že Braniboři vypalují obydlí, kláštery i hrady a nešetří ani žen a dětí. Na Chlumku dlouho neváhali a za chvíli již vladyka Zdislav se svou armádou odjížděl do boje proti Braniborům. Neuplynuly ani dva dny a malému Janovi se začalo po Otci stýskat. Když ho jeho děda, starý vladyka chlumecký, uklidňoval, proběhlo kolem Chlumku několik dalších uprchlíků, kteří jim řekli, že tímto směrem míří početná skupina Braniborů. Na Chlumku se okamžitě opevnili. V noci již viděli všude kolem jen vypálené domy a kolem poledne Braniboři zahájili útok na Chlumek, kteří chlumečtí, i přes velké oslabení, odvrátili. Druhý útok začal na večer, kdy se Braniborům podařilo udržet se u brány, přes noc tam nosili nedohořelé kusy stavenišť a dělali si pomocí nich cestu přes vodní příkop. Ale chlumečtí se jen nebránili - v noci se podařilo nepozorovaně uniknout jednomu klukovi z pevnosti, byl to Janův kamarád Vít. Dalšího dne prolomili Braniboři nejprve jednu zeď a poté i druhou a bezmocní chlumečtí se všichni schovali do věže a shodili jedinou cestu, kterou se tam šlo dostat. Po několika marných pokusech se Braniboři rozhodli nepřítele vyčoudit. Naštěstí to dlouho netrvalo a Vít přivedl pomoc, která hravě Branibory rozehnala. Další den se vrátil z boje také Zdislav s dobrou zprávou, že bitvu vyhráli a Braniboři musejí do dvou dnů opustit Čechy. http://mavajave.webz.cz/
Published:
1983
ISBN:
13-172-83
Na náchodský zámek přijíždí vévoda Petr Kuronský a Zaháňský s manželkou Annou Karolinou Dorotou a dcerami: Marií, Kateřinou, Johanou a Dorou. Učitelem princezen je jistý Arnoldi. Pro svoje vystupování a svůj vzhled je oblíbený, zvláště u vévodkyně a Johany, která je do něj zamilovaná. Arnoldi je ale ve skutečnosti vychytralý podvodník toužící po moci a bohatství. Na zámek přichází mladý Antonín Hlasivec. Stane se sekretářem a oblíbencem vévody. Antonín je spravedlivý vlastenec, který se snaží prosadit zrušení roboty, ale musí bojovat nejen s prohnaným Arnoldim, ale i se samotnou vévodkyní. Intriky proti němu strojí i vrchní Vrána, který je ve skutečnosti Antonínův otec a chce si vzít jeho milou Elišku za ženu. Ačkoliv to vypadá beznadějně, Antonínovi se podaří nemožné; s pomocí svých přátel, "slepého mládence" Valentina Kochana a Holuba, usvědčí zlotřilce a vévodu přimějí zrušit na náchodském panství robotu. Arnoldi prchne, Vrána je vyhozen, Eliška se může provdat za Antonína. Kamarádka Johany, Mařenka, dcera místního učitele, se usmíří s Jozífkem.
Published:
1958
Tato kniha vyšla při příležitosti 165. výročí narození Aloise Jiráska. Výbor Jiráskových povídek zasazených do kraje pod Borem, horou představující dominantu širokého Hronovska, obsahuje dvacet próz různých žánrů od prostých črt přes povídky rozvité do značné šíře až po lyrizované texty, jejichž části nemají daleko k básním v próze. V jednom případě se jedná o národopisné pojednání. Ve všech zařazených textech Jirásek zdůvěrňuje rodný kraj svým živým a emocionálním způsobem vyprávění, díky němuž dosud patří mezi nemnoho prozaiků 19. a počátku 20. století, kteří jsou stále čteni. Povídky našeho souboru doprovází komentář a převodní slovníček regionálních výrazů. Knihu ilustroval s citem pro vystižení atmosféry příběhů Petr Kříž. Edice vychází při příležitosti 165. výročí narození Aloise Jiráska
Published:
2016
ISBN:
978-80-87607-62-6
Děj novely A. Jiráska se odehrává na konci předminulého století na česko-německém pomezí, kde do rodiny, která inklinuje k němectví, přichází mladý vychovatel, nedostudovaný právník, aby připravil na české gymnázium malého chlapce, dědice statku. Přeje si to jeho otec, kdežto matka sčeskou výchovou nesouhlasí. Preceptor Hodoval prožívá na statku lásku k neteři statkáře a zároveň čelí intrikám, které znevažují jeho vlastenecké úsilí.
Published:
1948
Historický příběh vymykající se ostatním pracím autora. Jedná se příběh z historie doby příchodu křesťanství, kdy ještě samostatné kmeny žijící na území Čech mezi sebou často bojovaly a nepřátelsky se chovaly. Hlavní hrdinové díla, Květa i Radovan však nakonec dosáhnou osobníhoštěstí a svobody.
Published:
1936
O životě vlastence a rytíře Jana Jeníka z Bratřic, ukázky z jeho deníku.
Published:
1930
Sbírka knižně dosud netištěných prací A. Jiráska. Výbor obsahuje beletristické obrázky a feuilletony, menší i delší stati, črty, vzpomínky a pozdravy.
Published:
1954
Tvrdý sedlák a otec Divíšek tvrdě dře a chce získat zpět svůj bývalý statek. pro svého neurvalého syna Bobše. Mladšího syna jana poslal do semináře a dceru do kláštera. Nakonec vysněný statek získá. Ale neraduje se dlouho. Zůstává zcela sám. Bobeš je zabit. A Jan se nevrátí. Tak tvrdý otec zničil štěstí několika blízkým.
Published:
1961
Tento svazek je věnován žánru, který se na přelomu 19. a 20. století na několika textech vyhranil ve vývojově podstatný soubor se specifickým místem v dějinách českého dramatu a divadla. Vedle novoromantické pohádky Zeyerovy s rysy lumírovské poetiky je prezentován text Jiráskův, v němž se prolínají tradiční obrozenské způsoby výstavby sentimentálního dramatu s impulzy divadelní moderny konce 19. století, a konečně text Kvapilův a posléze i Karáskův, blížící se nejvíce soudobé modernistické větvi evropské divadelní kultury. Edice Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč, komentář Dalibor Tureček, Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč.
ISBN:
80-7106-330-4
Original name:
Poklad
Již několik let marně pátrá hrabě Jan Antonín Harbuval Chamaré po tajemném pokladu v ruinách hradu Potštejna. Na potštejnský zámek přijíždí mladý doktor Václav Kamenický. Setkává se zde s dávným přítelem, knězem Vojtěchem Rokytou z Těmic, a Renátou, schovankou hraběnky, ve které Václav nachází zalíbení. Spolu s ní pomáhá Václav mladému evangelickému emigrantovi Václavovi Horákovi a jeho milé Frantině proti intrikám Josefa Steydela a Tomáše Celera. Do toho všeho musí Renáta utíkat před náklonností zamilovaného hraběte. Vše se nakonec v dobré obrátí. Chamaré se ovšem musí smířit s tím, že žádný poklad pravděpodobně neexistuje. Nepříznivá doba pro emigranty končí 13. října 1781 tolerančním patentem císaře Josefa II., který zákonně povolil svobodu vyznání.
Published:
1930
První svazek z třídílního souboru próz obsahuje dva texty: Rybnikář a Na staré poště.
Published:
1885
Druhá část třísvazkového vydání Jiráskových próz obsahuje texty: Černá hodinka, Povídka přítelova, Nápis, V pohanském chrámu, V temnu, Mudrcové, Pro svatý lid.
Published:
1887
Třísvazkové první vydání Jiráskových povídek vycházelo postupně v rozmezí let 1885 - 1889
Published:
1885
První svazek dvoudílného souboru Jiráskových povídek, který vycházel v rozmezí let 1885–1889.
Published:
1885
Druhý díl dvousvazkového vydání povídek Aloise Jiráska obsahuje dvě prózy: Sobota a Stromy.
Published:
1889
Soubor 16 povídek z 1. Jiráskova tvůrčího období (1872-83) ve Spisech dosud neprávem opomíjených, vesměs s náměty z rodného Hronovska, z jeho lesů, náhorních planin, chudičkých polí a samot ve stráních.
Published:
1951
Povídky A. Jiráska, které vycházely v Lumíru, Světozoru, Obrazech života, Poslu z Prahy, v Pečírkově Národním kalendáři v letech 1873-1890. Jde o povídky: Pro statek otcův, Dvorský, Ančár, V nouzi, Bazil, Záliš, Divous, Na hranicích, Bataraška a Dvě matky.
Published:
1941
Historická epopej Proti všem zaujímá jistá specifika mezi romány Jiráskovy doby, a to především v autorově schopnosti maximální dějovosti a rozvinuté kronikářské stavby. V první části prózy Proti všem, nazvanou Skonání věku, vystupuje do popředí spíše element krajiny, část druhá,Kruciata, je především dějová, část závěrečná, Boží zástup, je počtem kapitol i rozsahem nejkratší, ale je dramatickým zakončením celého díla. Hlavní dějiště epopeje autor tentokráte situoval do jižních Čech, na Tábor. Přední skupinku fiktivních hrdinů zvolil z venkovského zemanstva, z lidí, kteří odešli na Tábor a do Žižkových polních vojsk z pohnutek nikoli sociálních, ale ideových. Konkrétně jsou to zemani z Hvozdna, Ctibor z Hvozdna, adoptivní otec mladého Ondřeje a dcery Zdeny. Jednotlivé akce a činy odpůrců kalicha pak autor často předvádí s využitím postupů dobrodružného románu. Jejich dějová linie i celý román se otevírá únikem louňovického probošta a novicky Marty před zástupy kališníků. Vzápětí se pak rozbíhají velké kroky probošta Petra proti kališníkům, jeho nebezpečné putování do tábora císaře Zikmunda na Kutné Hoře, jednání s Oldřichem z Rožemberka, společné válečné akce proti husitům, porážka v nich a proboštova smrt. Oproti tomu zdomácnění novicky Marty na Táboře a její perspektiva sňatku s Ondřejem předvádí, že Žižkovy vítězné vojenské operace měly dalekosáhlé důsledky i pro soukromé osudy lidí. Hlavní téma Proti všem – obrana kalicha a země před Zikmundem a potom i obrana proti sektářskému radikalismu uvnitř samotného Tábora – je sledováno pomocí rodiny z Hvozdna. Tři obyvatelé tiché zemanské tvrze jsou vtaženi do velkého hnutí a autor je rozestavuje tak, aby jejich prostřednictvím bylo možné, podobně jako kamerou, obhlédnout celé dění. Nejmladší z této trojice, panic Ondřej, je uplatněn jako čestný bojovník polních tažení Žižkova vojska a jako očitý svědek vítězných bitev. Při jednom svém zranění se seznamuje s novickou Martou a vzájemná náklonnost přerůstá v lásku. Přestože se Ondřej od své milé neustále vzdaluje, veden povinnostmi Žižkova bojovníka, ve třetí části románu nalézá chvíli, aby se s Martou srozuměl, že se k ní vrátí. Druhá mužská postava – Ctibor z Hvozdna se „očistil“ teprve Husovými kázáními, do té doby byl tvrdý člověk, své ženě a jediné dceři nerozuměl a nedbal na to, co si myslí o jeho rozhodnutích. V poměru k husitskému hnutí vystupuje Ctibor z Hvozdna jako kritik a soudce všech táborských krajností jako bylo pálení kostelů, ničení obrazů, náboženský fanatismus a konečně i volná láska adamitské sekty. Skutečnost, že se k sektě přidala dcera jeho odmítavou reakci spíše ještě zesiluje, než aby ji problematizovala. Jediný kdo nám tedy dovoluje poznat i nejradikálnější táborskou větev je postava Zdeny z Hvozdna, která svou mravní a citovou opravdovostí i tragickou smrtí představuje to, co jako odkaz husitství může přijímat člověk nové doby: touhu po družném lidství, po nesobecké spolupráci. Tragický skon, který paní Zdenu s Bydlinským (jeden z táborských mladých kněží) zaskočí ve chvíli, kdy se (pozdě) rozhodli sektu adamitů opustit, aby ochránili sebe a svoji lásku před zfanatizovaným davem, ukazuje velmi kriticky na tuto sektu, odsuzuje jejich ideologii a morálku. Ve světle jejího údělu dostává doba vítězných husitských bitev tragickou perspektivu nenaplněných ideálů. zdroj: http://pohodaveskole.net/
Published:
1950
Známý román s příběhem tragické lásky z počátků husitských válek, bouřlivého roku 1420. Mistrovsky vystihuje atmosféru doby, líčí život na Táboře a v husitské Praze i několik husitských bitev včetně bitvy na Vítkově. Přestože jsou autorovy sympatie na straně husitů, neskrývá anistinné stránky tohoto hnutí. Ve zkráceném a lehce upraveném vydání (s omezením dlouhých popisných pasáží) by román měl být přístupnější dnešnímu čtenáři. "Zkrátila a upravila Helena Dvořáková"--Tiráž • Vydáno u příležitosti 600. výročí bitvy na Vítkově Zdroj: cupress.cuni.cz
Published:
2020
ISBN:
978-80-907799-0-7
Román o historii statečných chodských vesničanů, kteří v 17. stol bojovali za svá historická práva, sociální spravedlnost a národní svobodu. Nevýraznější jsou postavy německého šlechtice Lammingera, krutého utiskovatele poddaných a osobnost revolučního bojovníka Jana Sladkého-Koziny,obhájce a mluvčího lidu, který své přesvědčení zaplatil životem.
Published:
1951
Příběh dvou přátek: českého hudebníka Kaliny a francouzského malíře Cheniera. Žijí ve Vídni. Po různých peripetiích obou, se rozchází. Chenier odchází do vlasti a padne u Waterloo. Kalina si vezme Zosiu a stane se varhaníkem v Náchodě.
Published:
1938
Knížete Piccolominiho zastihne na cestě sněhová vichřice a proto hledá přístřeší ve vesnici. Zastaví Na skalce, kde již dlouho žije rodina Skaláků, kteří jsou vzdělanými vyznavači církve bratrské. Kníže zahlédne mladé děvče a jde za ní...
Published:
1969
Román Skály je jeden ze tří románů (Psohlavci a Skaláci), v nichž Jirásek ještě před Temnem vylíčil jednotlivé úseky doby po Bílé hoře. I když Skály vznikly jako poslední z těchto tří románů, až po Psohlavcích a Skalácích v roce 1886, zachycují časově první z těchto tří úseků a to dobu bezprostředně po bitvě na Bílé hoře, dvacátá léta 17. století. Alois Jirásek si za dějiště tohoto románu vybral hrad Skály na Broumovsku. Dílo Skály má podtitul „Několik výjevů z dějin samoty.“ Autor se nechal inspirovat pověstí o třech bratřích a o záhadném světle viděném na pustém hradě Bischofstejn (Skály) i o záhadném starci s bílým vousem a hradeckém kanovníku. Román Skály touto pověstí začíná. Osudy hrdinů se odehrávají od roku 1620 až přibližně do roku 1681. Do zámečku pod polorozbořeným hradem se nastěhovala šlechtická protestanská rodina Křineckých – pan Jan Albrecht Křinecký z Ronova s manželkou Beatou z rodu Bohdaneckých z Hodkova a s dvěma malými syny Janem a Adamem. Později se jim narodila dcera Johanka. S panem Křineckým žil na panském sídle i doktor Valentin Voborský, jehož rodinu stihla rána. 21. června 1621 byl jeho otec Valentin Kochan z Prachové mezi 27 pány, kteří byli na Staroměstském náměstí popraveni. Hrad Skály byly úkrytem Výborského, jeho přítele kněze Ulického a jeho sestry Evy. Byla těžká doba. Byla zakázána protestantská víra. Skály byly jediné místo, kde mohl kněz Matyáš Ulický kázat lidem kališnickou víru. Odtud chodili Voborský a Ulický tajně na výzvědy a připravovali selské povstání. Spoléhali na pomoc Mansfeldova a Betlenov vojska. Spojení s vojskem se však nepodařilo, povstání bylo krvavě potlačeno a kněz Ulický byl popraven. Na konci července roku 1627 byl vydán mandát Ferdinanda II.., ve kterém bylo napsáno, že i šlechta musí přestoupit na katolickou víru. Paní Křinecká se rozhodla, že s dětmi emigruje (Pan Křinecký nedávno zemřel). Doktor Voborský si koupil potvrzení o tom, že je katolík, ale za šest let musel také odejít do emigrace. Měl s sebou v té době asi dvouletého syna Valentýna (jeho žena Eva zemřela). Ze zámečku utekl tajnou chodbou na hrad Skály a odtud do ciziny. Po devíti letech, asi v roce 1641, se vrací doktor Voborský se synem z emigrace na panské sídlo do Skal. Přijíždějí s ním i rodina Křineckých. Synové paní Křinecké, Jan a Adam, se dali do služeb švédského vojska, aby se mohli všichni vrátit do Čech. Voborský na Skalách moc nepobyl, protože byl u švédského pluku a chodil na výzvědy. Doktor se rozhodl, že vezme Valentýna ze Skal k sobě, aby ho měl na blízku a sám ho učil kališnické víře. Při odjezdu ze skal Valentýna unesli Chorvati. Jeho otec ho hledal po celých Čechách, ale nenašel ho. Zanedlouho poté musela rodina Křineckých znovu do emigrace. Svoje panství musela prodat. Nyní zde bydlel hradecký biskup. Lidé na jeho panství ve skalách si mysleli, že na starém hradu Skály sídlí temné síly, protože na hradě občas zazářilo světlo. Bylo to již po Třicetileté válce. Šedesát let po Bělohorské bitvě povstali proti vrchnosti sedláci. V čele tohoto povstání stál starý učený muž – Voborský. Tou dobou pospíchal na skalské panství hradecký kanovník, aby upokojil selské povstání. Jeden mnich v hospodě mu řekl, ať na Skály vůbec nechodí, že je tam povstání nejhorší a také, že na starém hradu straší, ale kněz se na zámeček přesto vydal a šel i do hradu Skály. Zde se potkal s Voborským. Hradecký kanovník po rozhovoru se starým mužem pochopil, že je jeho otec a on sám dlouho hledaný syn Valentýn. A tak se setkal otec se synem. Alois Jirásek velice dobře popsal obraz doby, kterou chce dnešnímu čtenáři ukázat a objasnit.
Published:
1966
ISBN:
01-006-66
Soubor dvou historických obrazů, ktré řadíme mezi raná Jiráskova díla. Slavný den se odehrává převážně v roce 1420. Mladá Maruše Krásova, husitka, se tajně vdá za pražského Němce Alberta a uprchne s ním. Pro své vyznání s nim zakusí mnoho nesnází. Když je její otec jako kacíř upálen ve Vratislavi, kam za ní přijel, cítí se vinna jeho smrtí a od Alberta odejde zpět do Prahy. Oba manželé se ještě jednou setkají jako nepřátelé při bitvě na Vítkově hoře. Konec a počátek se odehrává na hradě Litice v letech 1452-1453, kdy zde byl vězněn táborský kněz Václav Koranda. V okolí hradu působí Vavřinec z Březové a získává nové bratry do Bratrstva. Osudy a smýšlení těchto dvou se střetnou a různě proplétají s osudy místních obyvatel. Smrtí Korandy vše vyústí v konec táborského hnutí a počátek Jednoty bratrské.
Published:
1939
Soubor sedmi povídek a pamětí: Osamělé soumraky -- Z památných dnů -- Cestou -- Z prvních prací -- Voltižér Pecivál -- Paměti -- Předehra.
Published:
1922
Sousedé - Opět proti stojí evangelící a katolíci. Jiří Březina miluje Lenorku Peškovou. Pešková přísná katolička je proti. Její manžel, evengelík, se vrací a souhlasí se sňatkem.
Published:
1953
Knížka od samotného prvního vydání v roce 1894 patří do zlatého fondu české literatury a její znalost patří k základnímu vzdělání. Jirásek tu sebral a beletristicky zpracoval nejznámější české pověsti. Je jich třicet pět a dočteme se mezi nimi např. o praotci Čechovi, Krokovi a jehodcerách, Přemyslovi i Libušiných proroctvích nebo o staré Praze...
Published:
2003
ISBN:
80-00-01213-8
Staré pověsti české Aloise Jiráska patří k nejčtenějším textům české literatury a staly se pevnou součástí národní kultury. Snad každý zná příběhy o praotci Čechovi, kněžně Libuši či Horymírovi a Šemíkovi nebo výroky jako „země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající“ a „město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat“. Toto anotované vydání obsahuje úplný text Starých pověstí českých doplněný fundovanými komentáři. Ty upozorňují na zdroje, z nichž autor vycházel, podávají podrobnější informace o místech, osobách a událostech v pověstech zmiňovaných, a odkazují na další díla, literární, výtvarná, hudební či filmová, která z Jiráskových pověstí čerpají. V poutavé grafické úpravě s bohatým obrazovým materiálem tak získávají známé příběhy další rozměr a potěší jak čtenáře, kteří je už dobře znají, tak ty, kteří se s nimi seznamují poprvé.
Published:
2018
ISBN:
978-80-242-5838-6
ALois Jirasek zpracoval příběh Plšků z kroniky "U nás" na žádost Jana Jakubce jako samostatnou povídku, jež však nebyla za jeho života otištěna. Vázán rozsahem, zkrátil, eventualně vypustil některé pasáže, typické pro své umění, zejména pak zkrátil podstatně závěr příkladný nejenpro Plška, ale všechen náš lid. Proto při vydání, netísněni místem, vybrali jsme Plškův příběh přímo z kroniky v podstatě nezkrácený.
Published:
1952
ISBN:
301-14-3-69564
Klasické dílo české literatury detailně líčí dramatické období vrcholící protireformační moci ve 20. letech 18. století v Praze a na Skalce u Opočna.
Published:
2000
ISBN:
80-85637-53-7
Čtyřdílná románová kronika z doby národního obrození na českém venkově zavádí do autorova rodného kraje a postihuje vývoj od dvacátých do padesátých let minulého století. První díl, líčící léta 1823-1825, ukazuje hmotnou i duševní bídu zdejšího lidu a sleduje buditelské snahy mladého zámeckého kaplana a pozdějšího kněze v Padolí Havlovického.
Published:
1973
Hlavní postavou v době probouzejícího se osvícenství na venkově je katolický kněz, poctivý a svobodomyslný člověk, bojující proti předsudkům a pečující o své farníky s upřímnou láskou a pochopením. Touto postavou (ale i na osudech židovky Justýny Lewitové), od počátku autorem milovanou, Jirásek jednoznačně vyvrací ideologické předsudky o svém díle, že vidí svět černobíle a straní pouze husitům a evangelíkům. Místo děje, Padolí, je vlastně Jiráskův Hronov. Ostatně Havlovický je v románu povýšen do Náchoda. Farář Havlovický byl ustanoven padolským farářem. K jeho uvedení do úřadu se sjelo mnoho hostů, a to jak ze zámku, tak z ostatních farností. Havlovického kázání, kterým se uvedl jako nový farář, vzbudilo však u některých nevoli, a to kvůli přílišnému důrazu na práci s lidmi. Na faru si Havlovický vzal svou matku a sestru Františku – začal budovat malé hospodářství, protože chce ostatním ukázat, jak lze hospodařit jinak, snadněji a užitečněji. Věnuje se hospodaření ostatních a radí jim. To, že vychází vstříc chudým, vzbuzuje často nesouhlas. Starému Plškovi, osamělému starci, který na stará kolena musel žebrotou, vystrojí pohřeb, což vyvolá závist některých sousedů. Nejvíce si však poštve proti sobě sousedy, když zakáže konání nelidského starého zvyku, a sice zabití starého kozla jeho shozením ze střechy na zem. Část sousedů se jeho rozhodnutí vzepře, a kozla dle tradice zabije. To Havlovického popudí, věří však, že sousedé časem prohlédnou. Podobně vzbudí vlnu odporu tím, že se baví s evangelickým farářem jako se sobě rovným. Paní důchodní ze zámku Havlovický už tak často nevidí – kdykoliv ji však potká, stále musí přemáhat kouzlo, kterým na něj krásná žena působí. Proto se snaží setkáním s paní důchodní vyhnout. Čím dál více tkalců začíná jezdit prodávat plátno na cizí tržiště – a začíná se jim dařit – většinu vydělaných peněz však utrácejí… Farář Havlovický začíná pochybovat, zda jeho úsilí má nějaký smysl. Otráví ho i návštěva u náchodské hraběnky, která se rozhodla přestoupit od luteránské církve ke katolické, tak, jak začíná být v módě. O potřebách svých poddaných však nechce ani slyšet… Pavel mezitím poslouží svému chlebodárci v hodině jeho smrti a zamiluje se do jeho dcery, hodné Marty Škodové. Plánuje s ní svatbu i svůj úřední přestup na evangelickou víru. Svou matku však shledává zničenou a zbitou svým nevlastním otcem, Víškem - ten v opilosti bezděky zapálí v matčině domě tkalcovský stav, naštěstí se podaří požár včas uhasit, Víšek však utrpí těžké popáleniny, kterým nakonec podléhá. I přes smrt nevlastního otce nenachází Pavel u své matky pochopení, jejich cesty se stále rozcházejí... V Padolí běží rok za rokem ve svých zvyklostech a proměnách přírody. Občas se pokusí místní stereotyp oživit mladý Antonín, např. divadelním představením nebo novým mechanickým betlémem. Havlovického sestra Františka se vdává, Havlovický paní důchodní však na svatbu ani nepozve - při jednom předchozím setkání byl totiž konfrontován s tím, co k němu cítí, a musel ji odmítnout. Snažil se ji tedy už nepotkávat. I přes svou upřímnou snahu musí farář Havlovický odolávat nepřízni vrchnosti a pomluvám - např. že se mu díky stykům s lidmi ze zámku (panem a paní důchodní) nedá věřit, že hájí jen jejich zájmy, nikoliv zájmy prostých lidí. To se faráře Havlovického silně dotkne, snaží se tedy omezit svoje styky se zámeckými. Ze světa přicházejí zvěsti o revoluci ve Francii, ale hlavně o choleře, která se začíná šířit z Asie přes Rusko do Evropy. Nakonec zasáhne i Padolí - farář Havlovický pohřbívá každý den, snaží se šířit osvětu a potlačovat pověry, které mezi lidmi začínají ze strachu před smrtí opět kolovat. Díky epidemii ubývá všem práce a výdělku, celý kraj tak trápí navíc i velká bída. Farář Havlovický shání u vrchnosti podporu pro chudé, výrazně pomůže i sama paní důchodní... Na choleru umírá padolský učitel i konšel, nejhorší zpráva pro Havlovického přichází však ze zámku - umírá paní důchodní a později i její manžel...Farář Havlovický je otřesen, uvědomuje si, co pro něj paní důchodní znamenala. Kraj se ze všeho jen těžce vzpamatovává. I farář Havlovický jakoby ztrácel síly... U nás je mimořádné dílo svým poetickým kouzlem, které však ne každý ocení, neboť mohutná kronika líčí obyčejné dny a všední život. Jirásek v U nás vytvořil jedno ze svých nejpoetičtějších děl, dílo mimořádné jemnosti a půvabu, které připomíná zastřenou vzpomínku na dávné časy. Jirásek se však nebrání popsat problémy i lidské nešvary, jako jsou předsudky, závist, pomluvy, nesnášenlivost apod., jde až na dřeň lidského bytí - a v tom všem je cítit skrytý moudrý nadhled, který dodává dílu nadčasový lidský rozměr. Hlavní postavou – katolickým knězem Havlovickým – vytvořil Jirásek originální literární typ plný činorodosti, odvahy, vítězství i proher, samoty i smutku. Zároveň Jirásek ukazuje (i v osudech židovky Justýny Lewitové), že černobílé vidění světa je to, co jeho celému dílu chybí – cení si svobody, osobního charakteru a tolerance a je jedno, zda je jejich nositelem postava oděná v katolickém, evangelickém či židovském rouchu. Mimořádné dílo české literatury, ovšem pro svůj atypický ráz a formu nikoliv pro každého - člověk, který již v životě něco prožil a dokáže vidět hlouběji, dovnitř lidských duší, bude kronikou U nás zcela jistě unešen.
Published:
1954
Kniha třetí: Osetek Na padolské faře se objevuje bratr faráře Havlovického, Vincenc. Ten dosud pracuje v Maďarsku a chce se časem vrátit do Padolí a začít zde těžit uhlí - je totiž přesvědčen, že je v kraji mnoho neobjevených zásob. Farář Havlovický se těší myšlenkou, že by dolování mohlo přinést chudému kraji práci i blahobyt. Mezi místními pašeráky se objeví starý známý Málek s malým sirotkem, Hilmou, kterého našel cestou - utekl totiž před nelidským zacházením lidí, u kterých přebýval. Hilmy se nakonec ujímá tkadlec i pašerák Lhoták. Boušínský farář začíná povážlivě chřadnout, dokonce ztrácí paměť. Nakonec umírá - farář Havlovický plní slib, který mu dal, a sice, že se postará o jeho "včeličky dušičky". Do kraje se dostanou tři ruští zběhové, jsou však místními chyceni a předvedeni k potrestání - zásahem faráře Havlovického však nepřijdou o život, jednoho z nich - Mikulu Rusa - si dokonce farář Havlovický bere k sobě na faru na výpomoc. Hilma si sice u Lhotáků polepšil, dostává alespoň lepší stravu a spí v teple, musí však těžce pracovat. Dokonce musí Lhotákovi pomáhat při pašování - za jedné zimní cesty však silně promrzne a těžce onemocní. Od té toby je velmi slabý. Faráře Havlovického zaujme nejen jeho osud, ale i jeho malířské nadání. Aby Hilma nemusel těžce pracovat, domluví mu učení u místního krejčího, Fidéla Hanuše. Farář Havlovický se čím dál více sbližuje s místním evangelickým knězem, i když se to nelíbí jeho kolegům, farářům. O to více ho zabolí, když jednoho dne vytáhnou někteří zfanatizovaní padolští proti místním evangelíkům - naštěstí jim jejich úmysl překazí. Trápí se však nad smyslem toho, co pro své "padolské" činí... Z Prahy mezitím došly zprávy o ohlášené korunovaci českého krále. Farář Havlovický se také vypravuje do Prahy - nejen na korunovaci. Rozhodl se, že zajistí pro syna kostelníka Kaliny místo v pražském klášteře a také, že se zeptá slavného malíře z akademie na jeho názor na nadání malého Hilmy. Farář Havlovický zjistí, že Hilma má skutečně velký talent. Zařídí mu tedy ubytování i místo na umělecké škole a Hilma odjíždí nadšený do Prahy. Na další studia se faráři Havlovickému podaří získat mecenášský dar přímo od vévodkyně Zaháňské. Padolí nežije jen prací, ale i nenakoupenou hasičskou stříkačkou - místní představitelé samosprávy totiž většinu peněz na stříkačku prošustrovali, a tak má požár, který v Padolí náhodou vypukne, neslýchané následky. Spousta rodin zůstává bez přístřeší, farář Havlovický žádá vrchnost o pomoc. Ta sice pomoc poskytne, rozhodne se však, že dá věci v Padolí do pořádku - pošle sem přísného komisaře. Hilma se mezitím stává schopným a nadaným studentem, jeho zdravotní stav se však zhoršuje. Nakonec v Praze umírá. Farář Havlovický je na pochybách, zda to, co pro Hilmu udělal, bylo to nejlepší. Láska učitelského mládence v Poříči Kalisty k Anně Dušánkové z Padolí, nedopadne šťastně - rodiče Anny, zpyšnělí náhlým blahobytem, vyberou své dceři jiného ženicha - bohatého sedláka Dománě, kterého si Anna nakonec oblíbí. Kalista nese svatbu své milované velmi špatně - začíná pít a přestává si hledět své práce, dokonce se s Dománěm popere při místní tancovačce - farář Havlovický mu domlouvá, aby neskončil bez práce. Přichází dopis od Havlovického bratra Vincence - oznamuje, že se již vrátí natrvalo do Padolí - ať farář zajistí žádost o povolení k dolování. Nejistý farář vše zařídí, byl by však nejraději - tak jako jeho matka, kdyby to nevyšlo. Je však povzbuzen, když mu vévodkyně Zaháňská schválí tolik touženou výstavbu nové fary. Bohužel krátce poté vévodkyně, trýzněná ztrátou mládí a obavou ze stáří a smrti, ve Vídni umírá. Začátkem roku 1840 dorazí do Padolí nový komisař - přísný a nekompromisní... U nás je mimořádné dílo svým poetickým kouzlem, které však ne každý ocení, neboť mohutná kronika líčí obyčejné dny a všední život. Jirásek v U nás vytvořil jedno ze svých nejpoetičtějších děl, dílo mimořádné jemnosti a půvabu, které připomíná zastřenou vzpomínku na dávné časy. Jirásek se však nebrání popsat problémy i lidské nešvary, jako jsou předsudky, závist, pomluvy, nesnášenlivost apod., jde až na dřeň lidského bytí - a v tom všem je cítit skrytý moudrý nadhled, který dodává dílu nadčasový lidský rozměr. Hlavní postavou – katolickým knězem Havlovickým – vytvořil Jirásek originální literární typ plný činorodosti, odvahy, vítězství i proher, samoty i smutku. Zároveň Jirásek ukazuje (i v osudech židovky Justýny Lewitové), že černobílé vidění světa je to, co jeho celému dílu chybí – cení si svobody, osobního charakteru a tolerance a je jedno, zda je jejich nositelem postava oděná v katolickém, evangelickém či židovském rouchu. Mimořádné dílo české literatury, ovšem pro svůj atypický ráz a formu nikoliv pro každého - člověk, který již v životě něco prožil a dokáže vidět hlouběji, dovnitř lidských duší, bude kronikou U nás zcela jistě unešen.
Published:
1954
Kniha čtvrtá: Zeměžluč Nový komisař Andreas Tuschl drží padolské obyvatele zkrátka – nad všechny se povyšuje, trestá každého, kdo se mu protiví. Ne všichni si to však nechají líbit. Farář Havlovický se pouští se svým bratrem Vincencem do hledání uhlí – zaměstnají horníky, kteří začnou kopat poblíž Padolí. Havlovického bratr je přesvědčen, že musí na uhlí narazit, Havlovický věří, že pokud se uhlí objeví, nastane pro Padolí zlatý čas – bude práce a budou peníze. Mladá Domáňová brzy po svatbě poznává, že udělala chybu, když dala přednost bohatému Domáňovi před chudým učitelským mládencem Kalistou. Oporu, kterou měla ve starém Domáňovi, však brzy ztrácí – sotvaže starý Domáň zemře, mladý Domáň začíná rozhazovat a utrácet. Otec Domáňové náhle zemře – Domáňová se dozvídá krutou pravdu o své matce a sestře – žily celou dobu nad poměry, vše, co otec vydělal, utrácely, dokonce nadělaly i dluhy. Domáňová se snaží dát pozůstalost po otci do pořádku – bohužel již toho mnoho nezachrání, neboť část zboží v Praze rozkradli přátelé jejího otce. Kalista zatím začíná pít, střídá jedno místo za druhým. Domáňová na něj však stále vzpomíná… Dolování se nedaří – ani na novém místě nenaráží horníci na uhlí. Farář Havlovický, kterého stojí šachta mnoho peněz, začíná mít starosti a obavy. Nestíhá svoji vlastní práci, neustále chodí sledovat horníky, zda již nenarazili na uhlí. Náchodské panství po smrti kněžny Zaháňské koupil nový majitel, který vyměnil i neoblíbeného a konzervativního vrchního – nastoupil nový, učený, vzdělaný a tolerantní vrchní. Začne se blýskat na lepší časy – moc padolského komisaře, dosazeného starým vrchním, je vážně oslabena. Farář Havlovický se konečně dočká nové fary. Trápí se však čím dál tím více. Půjčuje svým příbuzným, kteří se dostali do nouze, a přitom si již sám musí půjčovat. Dluhy, nejistý výsledek hledání uhlí, osamocení, zanedbávání vlastní práce přispívají k tomu, že se farář Havlovický stává zadumanějším, smutnějším a uzavřenějším. Navíc se farářův podkoní, Mikula Rus, kterého se kdysi farář Havlovický ujal ze soucitu, zadívá do Markytky, děvečky na faře, a ta za krátký čas otěhotní. Oba musí z fary odejít. Padolský Šimůnek začne po Padolí roznášet pomluvu, že děvečka Markytka má dítě s farářem Havlovickým, proto prý musela okamžitě odejít z fary. Farář Havlovický je hluboce zasažen a uražen – za to vše, co se snaží pro své lidi udělat, sklízí jen zlobu a zášť. Rozhodne se, že Šimůnka zažaluje za urážku své cti. Šimůnek se zalekne a faráři se omluví… Domáňovou začne její muž bít. Navíc si najde milenku. Když Domáňovou připoutá jejími vlasy k prádelníku a začne ji bít, rozhodne se Domáňová pro útěk – jakmile jí děvečka sežene pomoc, utíká ze statku navždy pryč. Celou promoklou jí padolský soused pomůže přebrodit rozvodněnou řeku – Padolí a okolí zachvátí velká voda. Napáchá obrovskou škodu – farář Havlovický opět začne shánět peníze pro nejpotřebnější. Ani další místo nepřináší kýžené uhlí – farář Havlovický začíná propadat špatné náladě, čím dál častěji se nepohodne se svým bratrem ani matkou… Domáňová začne pracovat jako její otec – vozí plátno na trh a začíná se jí dařit. Myslí na Kalistu, ale když ho jednou nalezne spícího na zemi, špinavého a opilého, je ráda, když už ho nikdy neuvidí… Náchodský děkan zemřel. Farář Havlovický, který původně nečekal, že by nastoupil na jeho místo, se nakonec stává náchodským děkanem a s velkou slávou odchází z Padolí. Rozhodne se, že už nebude bratrovi pomáhat s dolováním, a začne budovat přádelní školy, které by vychovávaly k novým, moderním způsobům tkaní. Nový padolský farář není tak oblíbený jako farář Havlovický – je přísný a akorátní. Padolští často vzpomínají, jak dobře bylo za Havlovického… Revoluční rok 1848 zasáhne i Padolí – je zřízena ozbrojená garda. Kvůli vysoké potřebě plátna na uniformy se mnohonásobně zvýší zisky padolských tkalců, a to i za plátno tkané starým způsobem, které před revolucí téměř nikdo již nekupoval. U nás je mimořádné dílo svým poetickým kouzlem, které však ne každý ocení, neboť mohutná kronika líčí obyčejné dny a všední život. Jirásek v U nás vytvořil jedno ze svých nejpoetičtějších děl, dílo mimořádné jemnosti a půvabu, které připomíná zastřenou vzpomínku na dávné časy. Jirásek se však nebrání popsat problémy i lidské nešvary, jako jsou předsudky, závist, pomluvy, nesnášenlivost apod., jde až na dřeň lidského bytí - a v tom všem je cítit skrytý moudrý nadhled, který dodává dílu nadčasový lidský rozměr. Hlavní postavou – katolickým knězem Havlovickým – vytvořil Jirásek originální literární typ plný činorodosti, odvahy, vítězství i proher, samoty i smutku. Zároveň Jirásek ukazuje (i v osudech židovky Justýny Lewitové), že černobílé vidění světa je to, co jeho celému dílu chybí – cení si svobody, osobního charakteru a tolerance a je jedno, zda je jejich nositelem postava oděná v katolickém, evangelickém či židovském rouchu. Mimořádné dílo české literatury, ovšem pro svůj atypický ráz a formu nikoliv pro každého - člověk, který již v životě něco prožil a dokáže vidět hlouběji, dovnitř lidských duší, bude kronikou U nás zcela jistě unešen. www.aloisjirasek.cz
Published:
1955
Příběh panice Mikuláše, syny vladyky Zdeslava jeníka z Mečkova a na Uherště. Vydá se r. 1503 do Bavor do cizích služeb. Většina z české družiny padne a jen několik se vrací domů. Umírá i Mikuláš.
Published:
1952
Povídky: V sousedství; Cestou; Na samotě; Zlaté srdce; Po letech; Hošice; Minet.
Published:
1941