Pán zlodějů

První sníh se tiše usazuje na zábradlí benátských kanálů, když detektiv Viktor přijímá neobvyklou zakázku. Majetná Němka ho požádala, aby našla její dva synovce – dvanáctiletého Prospera a pětiletého Boa, kteří utekli z domova. Po smrti matky se příbuzní chtěli o chlapce postarat tak, že je rozdělí. Teta chce pouze malého, blond Bo, zatímco Prosper má skončit v dětském domově. Oba bratři se skrývají ve starém, opuštěném kině ve městě, kde žijí s dalšími dětmi, které prchají před sirotčinci nebo špatným zacházením. Mezi ně patří Vosička, Moska a Riccio. Všichni se živí díky tajemnému Pánu zlodějů, patnáctiletému Scipiovi, který se objevuje a mizí v noci a vypráví o svých loupežích v benátských palácích. ----------------------------------- Dogy na ostrově štěkaly stále zuřivěji. K štěkotu se přidal hlasitý, rozzlobený ženský křik a pak zazněla rána. Prosper se instinktivně skryl a stáhl s sebou Scipia, když se z hlavně ozval záblesk. Riccio začal plakat. „Giaco!“ vykřikla Ida. „Otoč se! Okamžitě!“ Giaco bez jediného slova nastartoval motor. „A co s kolotočem?“ chtěl se Scipio napřímít, ale Prosper ho znovu stáhl dolů. „Ten kolotoč nevzkrísí mrtvé!“ zvolala Ida. „Přidej plyn, Giaco! A ty, Pane zloději, drž hlavu v klidu!“ Hluk motorů jim hučel v uších a voda stříkala, když Giaco opouštěl Isola Segreta. Ostrov se zmenšoval, až ho pohltila tma.