V osmdesátých letech vyšly pod názvem Čenž se smrtí povídky Čenže a Smrti komára (čísla 4 a 5 z edice Finkovka). Ukázka: Když jsem utíkal, pronásledoval mě tlumený zvuk, jako by si někdo dělával legraci. Byl to motocykl na druhé straně planýrky, schovaný za roštem, který bránil výhledu na ulici v údolíčku. Přistál jsem na podvozek a kalhoty zůstaly v pořádku. Pak jsem ho uviděl. Seděl opřený o nasypaný svah, ze kterého jsem se málem zřítil. „Pane,“ oslovil jsem ho. Chlápek neodpověděl. Pomalu jsem k němu lezl. „Nastydnete,“ zkusil jsem to znovu. Byl mi lhostejný. Šel jsem k němu a opatrně se ho dotkl na rameni. Stále nic. Vlastně ani nemohl nic říct. Byl tvrdý jako suchar z Jínovy Lomnice. Jako bych se dotýkal věšáku. Teprve teď ten den dosáhl vrcholu, děly se věci. A jaké! Šunkafleky se s tím nedají srovnat. Škrábal jsem se po čtyřech do kopce pro esenbáky. Uvidí brejle, ucítí Blanku z Valojs a hned mě tam nechají.