Klingsor

V roce 1920 poprvé vyšly pod názvem Klingsor tři povídky Hermanna Hesseho, budoucího držitele Nobelovy ceny. Ačkoliv se na první pohled zdají odlišné, spojuje je vztah k expresionismu. Povídka Klein a Wagner je Hesseho dílem s nejvýraznějšími expresionistickými prvky, v níž se odráží autorova zkušenost s psychoanalýzou i odpor k měšťáckému životu skrze rozpolcenou postavu hlavního hrdiny. V Dětské duši se Hesse vrací k zážitkům z vlastního dětství očima dospělého. Povídka Klingsorovo poslední léto nese stopy zásadních změn v Hesseho životě: jeho žena Maria Bernoulli byla trvale hospitalizována se schizofrenií, manželství se rozpadlo, autor byl propuštěn z péče o válečné zajatce, v Německu se šířil nacionalismus a Hesse se přestěhoval do švýcarské Montagnoly, kde našel nový domov i lásku k malířce a zpěvačce Ruth Wengerové. Prostřednictvím osamělého malíře zkoumá Hesse umění jako formu života. Klingsor, sužovaný strachem ze smrti, se snaží naplno prožít zbývající čas, oddává se umění, vínu a lásce. Povídka vrcholí jeho posledním dílem, autoportrétem, který zachycuje mnoho jeho tváří.