Novela Pouť do Země východní, psaná autobiograficky, je často vnímána jako úvod k autorově slavnějšímu dílu, Hře se skleněnými perlami. Hermann Hesse ji začal tvořit v roce 1930, v době, kdy po prvních nadějích v lepší budoucnost po válce začala převládat skepse. V nověle se odráží autorovo osobní zklamání a osamění, a také jeho rozchod s Gustavem Gräserem, kterého považoval za svého duchovního rádce a učitele. Hlavním tématem díla je snaha o nalezení ideálu, dospívání k morální vyspělosti a obětování osobních zájmů ve prospěch celku. Vypravěč, hudebník H. H., prochází hlubokou životní krizí. V bezcílnosti vzpomíná na dobu, kdy jako člen tajného společenství vyrazil na Východ, do světa plného naděje a zázraků. Tato pouť byla cestou nejen geografickou, ale i vnitřní, pohybující se na pomezí reality a snu. Dílo zaujme čtenáře svým působivým a poetickým stylem, propracovaným spojením reálných a fiktivních motivů a postav, a stává se tak výjimečným literárním počinem.