Klára a Slunce

Klára, robotka s neobyčejně vyspělou umělou inteligencí a schopností vnímavého pozorování, vypráví svůj příběh. Je určena k péči o dospívajícího chlapce, který si ji vybral, a snaží se plnit svůj úkol s maximální pečlivostí. Klára však není obyčejný robot – je pověřena péčí o vážně nemocné dítě, pro jehož nemoc neexistuje léčba. Ishiguro opět prokazuje své mistrovství v psaní prostřednictvím Klářina jedinečného jazyka, který odráží její specifické vnímání světa. Autor rafinovaně vtahuje čtenáře do Klářiny snahy porozumět lidské povaze a tím přesahuje hranice společenské kritiky nebo alegorie. Stejně jako jeho dřívější dílo *Neopouštěj mě*, i tento román se sice dotýká sci-fi, ale především se blíží tragikomické a melancholické pohádce. Pohádce o lidském světě, závislém na nelidském Slunci, kde se dospělí často chovají jako děti a roboti vykazují lidštější vlastnosti.