Nokturna, sbírka pěti povídek s podtitulem Pět příběhů o hudbě a soumraku, patří mezi nejvýznamnější díla Kazua Ishiguro. Příběhy, které se odehrávají v Benátkách, Londýně, Herefordshire a Beverly Hills, volně souvisí a zkoumají témata lásky, hudby, úspěchu i nezdarů. Ishiguro v nich představuje postavy v okamžicích zásadních životních uvědomění nebo krize. Autor opět prokazuje svůj cit pro jemné nuance emocí, proměnlivost nálad a plynutí času, a to vše podává s vytříbeností, stoickým klidem a nostalgickou rezervovaností. Povídky jsou spíše klidné a komorní, odpovídají svému názvu – nokturnům, hudebním skladbám evokujícím klid a smíření s koncem dne. Přesto se v této melancholii objevuje náznak naděje na změnu. Tato naděje je však klamná, jak si uvědomujeme podobně jako postava z titulní povídky. Otázkou zůstává, zda se lze ponořit do noci bez jakékoli naděje.