Vybledlá krajina s kopci

Již ve svém prvním románu *Vybledlá krajina s kopci*, oceněném Nobelovou cenou v roce 2017, Kazuo Ishiguro s jemnou, ale pronikavou citlivostí zkoumá zdánlivě cennou a důstojnou umírněnost, typickou pro japonskou i britskou mentalitu. Ukazuje, že tato vlastnost ve skutečnosti může být pro její nositele spíše zhoubou, neboť potlačuje city a ničí jak jedince samotného, tak jeho okolí. Návštěva jediné přeživší dcery donutí stárnoucí Ecuko vzpomenout si na horké léto v jejím rodném Nagasaki. Na konci druhé světové války se zde lidé radikálně změnili. Ulice zaplavili zmatení a ztracení lidé a jen málokdo nacházel v sobě sílu pokračovat v životě. Ecuko si živě vybavuje měsíce před porodem svého prvního dítěte, kdy byla nucena podřizovat se svému dominantnímu švagrovi a jeho manipulativnímu otci. Naději jí mohla přinést pouze známost s nepředvídatelnou sousedkou Sačiko a její neposednou dcerou, které se zoufale snažily uniknout z města poznamenaného stíny atomové bomby. Postupně narůstající vnitřní odpor a všudypřítomné trauma Nagasaki dovedou Ecuko, v pokročilém těhotenství, k tíživému a absurdnímu závěru.