V tvorbě britského spisovatele a nositele Nobelovy ceny Kazua Ishigura představuje román *Neutěšenci* (1995) zásadní zlom. Po celosvětovém úspěchu *Soumraku dne* (1989) a předchozích děl s japonským zasazením, *Vybledlé krajiny s kopci* (1982) a *Malíře pomíjivého světa* (1986), se Ishiguro odklonil od osvědčených postupů, které mu přinesly uznání. Opustil postkoloniální témata, precizní, ale nenápadný jazyk, realistické vyprávění s prolínajícími se časovými rovinami a celkovou melancholii svých próz. Místo toho se vydal cestou odvážného experimentu, jehož výsledkem je jedinečná tragikomedie, srovnatelná s absurdní komikou Kafkova *Zámku* či Beckettova *Čekání na Godota*, nebo s satirou Thomase Bernharda. Příběh se odehrává v anonymním evropském městě, které připomíná Prahu a Vídeň, kam přijíždí světoznámý klavírní virtuóz. Místní obyvatelé od jeho koncertu očekávají nejen umělecký zážitek, ale i duchovní obrodu. V tomto alegorickém románu se hudba stává prostředím, v němž se odehrává veškerý kulturní a politický život – od osobních ambicí talentovaných lidí přes aktivity občanských sdružení až po dění na radnici a politické krize. Zvládne klavírní génius sjednotit město a nastartovat pozitivní změny dřív, než bude muset odcestovat? Najde tento duševně křehký „spasitel“ v labyrintu neznámého města, kde snadno ztratíte cestu nebo se dostanete do potíží, klíč k nastolení „pražského jara“? Ishiguro za tento román, který v době vydání vyvolal smíšené reakce, získal cenu Cheltenhamského literárního festivalu. S odstupem času je zřejmé, že si toto ocenění plně zasloužil.