Edici vydával tiskový koncern fašistického politika Jiřího Stříbrného Tempo. Vycházela od ledna 1940 do září 1944, kdy byla úředně zastavena v rámci totální mobilizace protektorátního hospodářství. Celkem v edici vyšlo 177 průběžně číslovaných svazků.
Mája, půvabná studentka filozofie, je rozhodná, emancipovaná mladá žena, která má jasný životní cíl - dostudovat, živit se vlastní prací a vyrovnat se ve všem mužům. Vše se zdá snadné, dokud jí cestu nezkříží přitažlivý muž. Cesta k jejich vzájemnému sblížení však není jednoduchá.
Příběh o prázdninové cestě lodí po Dunaji až do Cařihradu,na které se vypravěč seznámí s dívkou Josefinou, zamiluje se do ní, poznává společně s ní Cařihrad, ale po návratu z dovolené se každý z nich vrací ke svému životu. Tentokrát méně humoru, než si s autorkou spojujeme, ale o to více romantiky.
Ani v tomto příběhu dvou žen, Bětušky, která coby svobodná matka musí překonat mnohé ústrky a příkoří, a jemné paní lesní strádající vedle hrubého muže, nezůstala autorka nic dlužna pověsti skvělé vypravěčky, v jejíchž povídkách a románech se nám vyjevují osudy statečných žen.
Růženka Maternová vyrůstá obklopena láskou rodičů, kteří jí splní každé její přání. Vše se ale změní po matčině smrti, neboť otec se znovu ožení a mladá macecha se s nevlastní dcerou nechce dělit ani o jeho náklonnost, ani o majetek. Podaří se Růžence přes macešiny intriky nalézt životní štěstí?
Tragická smrt mladého statkáře Jana Záruby uvede do pohybu celé soukolí osudových záležitostí. Věčný svár mateřské lásky a touhy po štěstí dovede Jeníkovu bývalou lásku Martu až k závěrečnému odpuštění.
Krásná mladičká Jiřina se provdá za staršího muže. Brzy po narození dítěte se setkává se svou zakázanou láskou Standou. Stávají se milenci a tajně se scházejí i když je i on zadaný. Vztah však dlouho v tajnosti neudrží a chystá se rozvod.
Lidka byla dítětem moderní doby, matčiny názory považovala za naivní a zastaralé, a ačkoliv ji velice milovala, nedbala ani za mák na její rady a přání. Matka chtěla ze své dcery vychovat „ženu“ v pravém smyslu toho slova: ženu matku, ženu hospodyni, ženu, která by byla zlatým sloupem domácnosti a pýchou svého muže. Snila o kadeřavých, zlatovlasých hlavičkách svých budoucích vnoučat, o slunném, radostném stáří v kruhu dceřiny rodiny. V Lidčině štěstí viděla své vlastní štěstí. Lidka si však svou budoucnost představovala dočista jinak. Už v dětství se rozhodla, že bude lékařkou, aby mohla pomáhat všem nešťastným a trpícím.
Lidka k Frankovi byla stále nemilostivější. Zlobilo ji, že je považována za nevěstu toho povrchního hejska, a vedla s matkou úporné, leč bezvýsledné boje, aby ho přestala zvát do jejich domácnosti. Matka neochvějně trvala na svém stanovisku, že do svého domu si může zvát koho chce a nikdo jí v tom nemůže zabránit. Tímto argumentem odbyla i strýce Jindru. Dokazoval jí totiž, že Lidku zbytečně přivádí do lidských řečí, protože každý považuje Racka za Lidčina snoubence. Na paní Filomenu tento důvod neplatil, naopak, libovala si, že tímto způsobem bude nakonec Lidka donucena říci mu své ano. Strýc Jindra byl naopak přesvědčen, že jeho milá chráněnka své ano Rackovi nikdy neřekne. Zazlíval paní Filomeně, že je tak umíněná, nepřestával jí vysvětlovat, že Lidku jen zbytečně trápí a kompromituje. Snažil se jí dokázat, že Racek by byl špatný manžel, protože ve skutečnosti je obyčejný, lehkomyslný, zhýralý floutek, ale paní Pacáková nevěřila.