Román o těžkém údělu slepé vesnické ženy, která se od dětství potýká s mnoha obtížemi i ve vlastní rodině, ale přesto statečně zápolí se životem, aby poctivě uživila sebe i svého syna. Barbora ztrácí v dětství po neštovicích zrak a zůstává zohyzděná jizvami. V pražském ústavu se však naučí hrát na harfu, což se pro ní stává obživou. Přestože se dokáže sama uživit a doma není na obtíž, matka i sestra jí jen využívají, zahrnují jí neustále výčitkami a různým příkořím. Jedinou její radostí zůstává syn Tomáš, o jehož otci však Barbora nic neví. Ale i na ní čekají chvíle štěstí a radosti.
Ve čtyřech povídkách Vlasta Pittnerová poukazuje na moc lásky milenecké, mateřské, rodičovské i sourozenecké. Píše se znalostí venkovského života o láskyplných vztazích, které pomáhají překonat nejednu životní nesnáz. V příbězích však nechybí ani tajuplná vidění a duchové na hřbitově, jevy, jimž naši předkové přisuzovali velkou důležitost.
Povídky z okolí Žďáru nad Sázavou jsou převážně příběhy rodinnými nebo příběhy z nelehkého života starých lidí na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Zapletlo-li se děvče s hochem z nižší společenské vrstvy nebo vojákem a nenašlo ženicha, zacházela s ním rodina jako s bezprávným a posměchu a potupě bylo vystavenoi její dítě. Často bylo nejlepším řešením odejít jinam, co možná nejdál. Nejrozsáhlejší je novela „Forman Lacina“, jejíž námět je dán názvem. Společenské přehrady, které existovaly i na vesnici, často zničily štěstí milenců, když rodiče tvrdě trvali na jejich dodržování. S výjimkou formanské, ostatní povídky ze života lidí spjatých s lesem.
Povídky rozebírají především lidské vztahy; autorčiným oblíbeným tématem je pokání, odplata za prokázané viny, následné odpuštění hříchů a zejména ovšem láska, odolávající veškerým nástrahám. Jednoduché, idealizující žánrové obrázky vesnického života z doby asi před sto lety. Pět povídek z českého venkova o věrné lásce i věčném lidském soužení
Kniha obsahuje pět povídek z venkovského života. Jsou v nich plasticky vypodobněny venkovské rodinné i sousedské vztahy. Často nebývaly (a ani dnes nejsou) zdaleka tak průzračně čisté, jak se milovníci „vesnické idyly“ domnívají. Vzdělávání polí a zápas o úrodu je tvrdou prací, a proto jsou namnoze tvrdá i srdce sedláků, kteříněkdy i vůči vlastní krvi zapomněli, co je to lidský cit. Někdy to vedlo až k rodinným tragédiím, které se tradovaly kolik generací, zvláště, když byl ve hře alkohol nebo vnucený životní partner.
Soubor šesti povídek z českého venkova nebo maloměsta na počátku 20. století je věnován rozličným životním příběhům převážně mladých dívek a žen. Na všedních osudech několika dívek ukazuje autorka nejrůznější zápletky, jaké dokáže život připravit lidem v prostředí, kde se všichni navzájem znají. Lidská závist či hamižnost, ale také laskavost a pochopení okolí, zasahují do života ženských hrdinek a mění jejich osud často zásadním způsobem.
Příběh dívky Ludmilky začíná v idylickém prostředí venkovské školy. Na své další životní cestě se setkává s utrpením, zklamáním a nadějí, že prožije skutečné štěstí
Dva volně na sebe navazující romány autorky, která ve svých dílech zaznamenávala život prostých lidí na Českomoravské vysočině v minulém století. Život opuštěného dítěte, vychovaného jako služka na bohatém statku. Po řadě ústrků najde dívka skutečnou matku a stane se z ní vyhledávaná nevěsta. Jako hospodyně a matka rodiny obstojí bývalá opovrhovaná pasačka lépe, než dcerky z bohatých rodin. 3. vyd.
Mravoučná povídka z vesnického prostředí o životě na samotě v podhůří, kde rodina chalupníka několik generací provozovala formanské řemeslo. Jakub Lacina převzal formanské řemeslo po předcích a vykonával ho celá léta poctivě a s láskou. Oženil se s mladou dcerkou ze zájezdní hospody, zvyklou na veselý a pestrý život ve velké rodině. Po příjezdu na samotu mladá žena těžko přivykala společnosti starého tchána a švagrové, tichý a bohabojný život v práci ji nudil a mužova častá nepřítomnost ji mrzela. Brzy k manželovi ochladla a našla zalíbení v chasníkovi ze vsi. Krátce po narození dcerky s ním od manžela utekla, ale na cestě je jako boží trest oba zabil blesk. Jakub Lacina pak po zbytek života žil a pracoval jen pro své dítě a když skončil s formanským řemeslem, s pokornou radostí sledoval plody své tradiční výchovy v rodině své dcery.
Povídky ze života panských úředníků na šlechtických zámcích se odehrávají v období konce 18. a poč. 19. století. Devět povídek vypráví příběhy ze života vrchnostenských úředníků a jejich rodin. Pro jejich způsob života jsou vzorem jejich šlechtičtí pánové, snaží se žít na úrovni, k bontónu patří i onikání a zkomolená německá slova. Jejich životní úroveň jde však prudce dolů, když odcházejí na penzi nebo v případě, že žena s dětmi ovdoví. Své dcery se snaží provdat co nejvýhodněji, mnohdy se to však nedaří a mnoho z nich zůstává starými pannami.
O životním ponaučení venkovské dívky Jindry, která již dříve neměla jednoduchý život se svojí rodinou a nešťastnou známou, která po úrazu v cirkusu byla obecní žebračkou. Jindra se později dostala do „velkého městského světa“, do Brna. Zde byla vystavena životní zkoušce, ve které ale se ctí obstála. Po návratu ke strýci se na ni konečně usmálo štěstí. Její životní zkušenosti a peripetie popisuje Vlasta Pittnerová ve svém románě nazvaném pouze dívčiným jménem.
Josef Zeman má divoké srdce a v lásce je dosti nestálý. Pro svoji prchlivost přichází o přízeň dívky Kadlinky. Když zklamanému mládenci namlouvají Žofinku, on kouká spíš po Cilince. Srdce kterého děvčete nakonec získá se dozvíte v tomto románu.
Na samotě ve Žďárských horách ve statku na Martinci žijí bohatí sedláci - panímáma Martincová se svým pantátou, dcerou Cyrilkou, synem Josefem, švagrovými Maruškou a Rozárkou. Žije tu také pasačka Petrolína a pomocník Petr. Každému novému pokolení hrozí, že je stihne kletba - neštěstí, které na ně uvalil kdysi žebrák. Osud připravil všem obyvatelům na Martinci mnoho těžkých zkoušek - utajená touha střídá smrt, násilí zahání láska a odpuštění. Aby nakonec rod Martinců došel na cestu pokání a nová generace mohla vyrůstat v klidu a štěstí.
Jako chasník si nedopřál ani dýmku tabáku, ani sklenici piva, šetřil v oblékání, nestaral se o muziky, poutě, jen a jen pracoval. Trápil rodiče na výměnku, honil je do práce, vytýkal jim, že nedovedli uspořit tolik, aby mohli přikoupit zpět pro rodinu kus bývalého majetku. Když se ohlížel po ženě, hledal jmění, proto si vzal děvčesirotka, za jehož peníze uložené v sirotčí kase koupil kus pole v sousedství, a hned od první chvíle byla u něho žena téměř otrokem. I takové lidské typy, jako byl sedlák Kratina, vytvářel v minulosti těžký život našich předků. Vlasta Pittnerová je popisuje v ve výbou sedmi povídek nazvaném Lakomci a sobci.
Když se řekne macecha, člověka až zamrazí. V mysli vytane zlá, panovačná žen, měnící vyvdaným dětem život bez lásky v neustálé trápení. Že tomu tak nemusí být vždycky, a i macecha může být nevlastním dětem laskavou a milující matkou, dokazují povídky Vlasty Pittnerové, která nám nabízí právě tato kniha.
Román zachycuje život v malém českomoravském městě na počátku druhé poloviny minulého století. V knize ožívá sociální rozvrstvení tehdejší maloměstské společnosti, typická řemesla a celkový životní styl. Autorka se zaměřila na duchovní atmosféru kolem r. 1848. V tomto rámci vypráví příběh chudé a ušlechtilé řemeslnické dcerky, která svými dobrými vlastnostmi dosáhne postavení ve špičce společnosti.
Čtyři rozsáhlejší povídky popisují nelehký život žen na vsi, který ostatně není nijak snadný ani dnes. Autorka ukazuje lehkomyslnost u jedněch i touhu po vyšší duchovní úrovni u druhých. Do svých povídek vepsala i smutný osud vdovy s malými dětmi, či ženy, odmítnuté společností pro osobní poklesek, ale zároveň výpověď o tom,co zmůže synovská láska. Ve všech těchto povídkách líčí autorka s pochopením složitosti života vesnických žen, které sama měla možnost dlouhá léta pozorovat.
Pětice povídek z venkovského a maloměstského prostředí, jejichž hrdinkami jsou ženy-matky. Autorka rozvíjí příběhy žen, které se většinou cele obětovaly pro rodinu. Každodenní zápas o živobytí buď ještě vystupňoval jejich vřelost a lásku k dětem, nebo jim naopak obalil srdce slupkou nepřiměřené přísnosti hraničící až s tvrdostí. Klasická ukázka autorčina díla, věnovaného ponejvíce nelehkému životu na vesnici. Čtení starobylé, nenáročné.
Čtyři novely o mlynářích, které dokazují, že ne ve všech mlýnech panovalo jen veselí a že peníze neznamenají vždy štěstí. -V Sádovském mlýně - Plivník - V Dubínském mlýně - Opleteno trním
Autorka vypráví o každodenním životě panstva i prostých lidí v době, kdy se začínaly šířit vlastenecké ideje. V příběhu mladého lékaře, který úspěšně odolává manželství s bohatými dcerkami si zvolí za ženu úřednického sirotka.
Obecní pastouška či obydlí pro obecní chudé bývalo v každé vsi. Někdy se mezi ně počítaly i příbytky dělníků z lomů či cihelen. Mnoho toho neměli a proto žili "na bídě". To však neznamenalo, že museli být nutně nešťastní. Dříve se lidé dokázali těšit i z nepatrných věcí nebo drobných dárků, i když šlo třeba jen o trochu ovoce nebo jídla. Z Bídy se chodilo, pokud nebyla jiná práce, vypomáhat při sezónních pracích na statky. A někdy se přihodilo, že i chudé děvče došlo ke štěstí. Jak jinak by vznikla pohádka o Popelce?
Vesnický příběh, ve kterém se chudý výminkář stává neviditelnou rukou osudu pro obyvatele zámožného gruntu. Chudý výminkář Šimon, aby pomohl rodině svého syna, chodí vypomáhat na grunt k bohatému sedlákovi. Postupně se stává nepostradatelným besedníkem pro staršího muže na výminku. Ten je bohatý a i přes svůj věk čilý. Jeho syn si vede v hospodářství dobře, jediné co jim chybí, je dědic. A tak Šimon poradí starému hospodáři, aby se ještě oženil a najde mu hezkou vdovu. Muž neodolá jejím půvabům, žení se - a co víc - do roka se mu narodí dceruška. Bezdětné manželství jeho syna tím utrpí vážnou trhlinu. Snacha je však rozumná žena, smíří se se svým údělem a najde potěšení v roztomilé dcerce svého tchána, která se po smrti rodičů stane oporou a naplněním života nevlastního bratra a jeho ženy.
Román z vesnického prostředí odehrávající se na konci 19. století určený především starším čtenářům vypráví příběh mladého sedláka, dědice velkého statku, který se „nevhodně“ zamiluje.
Spokojenost a rodinné štěstí statkářské rodiny přeruší náhlá matčina smrt, kterou nejhůře prožívá dvanáctiletá dcerka, živé a nezvládnutelné dítě. Nakonec dívka zůstává na statku s otcem... ISBN v knize neuvedeno.
V titulním románu řeší bohatá statkářská rodina problémy s výchovou nejmladší dcery po matčině smrti, čtyři povídky odrážejí život na maloměstě v 19. století. Spokojenost a rodinné štěstí přeruší náhlá matčina smrt, kterou nejhůře prožívá dvanáctiletá dcerka, živé a nezvládnutelné dítě. Nakonec dívka zůstává nastatku s otcem, po jeho smrti spravuje sama celé hospodářství, nikdy se neprovdá a chová se stále podle svých představ navzdory všem konvencím. Čtyři kratší povídky líčí život žen ze středních vrstev na českém maloměstě a jejich povinnosti v koloběhu všedního života. Knížka je doplněna velmi zajímavým přehledem základního vybavení české měšťanské nevěsty v 1. polovině 19. stolet
Pět povídek z vesnického prostředí. Vlasta Pittnerová zavede čtenáře do doby minulé a vylíčí atmosféru tehdejší doby na venkově. Seznámí je s osudy Matěje, syna kováře a dalšími postavami
Vlasta Pittnerová i v této knížce zavede čtenářky a čtenáře do dávno uplynulých časů. Ale nejde jen o nahlédnutí do venkovského života zmizelých let. Prózy Pittnerové nejsou pouze jakýmsi reportážním vyprávěním a popisem starých dějů a věcí. Stále zaujmou také líčením lidských osudů. Osudů celých rodů, které kdysi hospodařily na rychtách, na poměrně bohatých statcích, v krajině Žďárských hor. Milostné okouzlení i ztroskotání, dobré i zlé představuje nám autorka ve svých prózách. A tím je čtenářům blízká.
Život na zámku nemusí být vždy selankou, i tady žijí mladé dívky toužící po lásce a bránící se vůli rodičů, matky-hraběnky, které prožívají trpký osud společně se svými dětmi, vdovy po úřednících, jež se snaží sňatky zaopatřit své dcery. Autorka nejen poutavě popisuje prostředí, ale výstižně zachycuje zdejší mluvu, která je směsicí češtiny, němčiny a francouzštiny.
Autorka ve svých pěti povídkách zachytila prostý život venkovských lidí. Jejím oblíbeným tématem byly vztahy mezi rodiči a dětmi. Psala povídky z rodin mlynářů, myslivců i pytláků. Její líčení se opírá i o skutečné události.
Příběhy ze života lidí zámožných i chudých, vesničanů z Vysočiny i lidí z Prahy, které Vlasta Pittnerová psala pod pseudonymem Vladimír Štěpánek, přináší výbor Návrat. Autorka v nich potvrzuje pověst spisovatelky realistických, často mravoučných próz, které publikovala i pod řadou dalších pseudonymů jako Mariana Turnovská, Ladislav Žďárský, V. Popelka či V. Haenburská. Mimořádně bohaté tvorby Vlasty Pittnerové zaměřené výchovně a postavené na křesťanské morálce si váží etnografové, protože zvláště její popisy venkovského prostředí jsou velmi plastické a podrobné, navíc věrně zachycující zdejší mluvu, která byla směsicí češtiny a němčiny.
Pět povídek z vesnického prostředí, v nichž si autorka všímá především osudů mladých vesnických žen, které se často podrobují rodičovské vůli, a dostávají se tím do svazků plných ústrků a trápení. Jejich morální síla jim ale dokáže vrátit smysl života.
Nelehké životní příběhy dvou rodin ze Žďárska se odehrávají koncem devatenáctého století. V první povídce "V sousedství" líčí autorka životní příběh rodiny, žijící na zadluženém statku. Ve druhé, s názvem Růžencová babička, vypráví o osudech mlynářů na Podskalském mlýně.
Ani v tomto příběhu dvou žen, Bětušky, která coby svobodná matka musí překonat mnohé ústrky a příkoří, a jemné paní lesní strádající vedle hrubého muže, nezůstala autorka nic dlužna pověsti skvělé vypravěčky, v jejíchž povídkách a románech se nám vyjevují osudy statečných žen.